Harry Potter

Ozvalo se další lusknutí a přímo před jejíma očima zmizely králičí uši i bambulka. Všechno bylo jako dříve, včetně neporušené látky džínů.
Od té doby neměl Severus Snape chvilku klidu. Laděnka ho pronásledovala po všech obrazech na hradních chodbách.
Když před palbou jejích neodbytných otázek prchl do ředitelny, obrátila svou pozornost na Hagrida. Z jejího neustálého proč? a jak je to možné? měl za chvíli hlavu jako přerostlou dýni. „Že sme tu holku rači nenechali u toho, že je to šecko enom technika…“
Záchrana přišla z nečekaného zdroje. Jedna z účastnic zájezdu Laděnce půjčila knížku Harry Potter a kámen mudrců.

Hermiona Grangerová se jako jediná z trojice vrátila do Bradavic, kde v roce 1999 složila OVCE. Svou kariéru na Ministerstvu kouzel začala na Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, kde se zásadním způsobem zasadila o zlepšení života domácích skřítků a dalších kouzelných tvorů. Následně přešla na Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů. Jejím cílem se staly zákony, které zvýhodňovaly čistokrevné kouzelníky. Ty se jí i přes silný odpor některých členů Starostolce (čistokrevných) podařilo zrušit. V roce 2014 již byla zástupkyní odboru a také hlavní kandidátkou na post ministra kouzel. Tohoto nejvyššího politického postavení v kouzelnické Británii dosáhla někdy mezi roky 2014–2017.

Vážení čarodějové a čarodějky,

dovolte mi, abych k vám promluvila v době, kdy náš kouzelnický svět čelí nejistotě, chaosu a – řekněme si to zcela otevřeně – nedostatku pevného vedení. Já, Dolores Jane Umbridgeová, se proto ucházím o váš hlas ve volbě Ministryně kouzel.

Po celou svou kariéru jsem neochvějně hájila hodnoty pořádku, disciplíny a správného chování. Věřím, že magie není nástrojem svévole, nýbrž odpovědnosti. Příliš dlouho jsme tolerovali neukázněnost, nebezpečné experimenty a zpochybňování autorit, které drží naši společnost pohromadě.

Ujišťuji vás, že pod mým vedením bude každý čaroděj znát své místo.

Pamatujte: bezpečí není náhoda. Je to výsledek správně nastavených pravidel!

Stála před velkým zrcadlem. Vytřeštěně zírala na dlouhé králičí uši, které jí vyrážely mezi  vlasy. Z místa, kde končí páteř, laškovně vykukovala velká chlupatá bambulka.
„Okamžitě mi ty erotické pomůcky sundejte! Nehodlám kandidovat na playmate,“ vykřikla rozhořčeně.
„Nepůjde to tak lehce. Můžete se přesvědčit, že obé vyrůstá přímo z vás,“ opáčil Severus.
Laděnka výrůstky ohmatala. Uši opravdu nahrazovaly její vlastní boltce a ocásku udělaly místo pečlivě obšité otvory v kalhotkách a džínách. „K neuvěření,“ vydechla.
„Chápu vás,“ ozvalo se z obrazu. „Tohle je skutečná magie. Pokud vás to uklidní, sám bych se jí zdráhal uvěřit, kdybych ji celý život neprovozoval.“

Draco Malfoy pocházel z vážené, starobylé kouzelnické a aristokratické rodiny. Dokonale ovládal etiketu a společenský tanec. Díky květomluvě, která mu byla vštěpována od malička, přesně věděl, kolik květin a jaké kdy použít. Někteří by řekli, že je nóbl. On tomu říkal dobré mravy. Po týdnu byl ale zděšen tím, že vůbec nerozumí svým spolužákům.

Přestože se tak Zmijozel navenek tvářil, počet čistokrevných dětí v koleji byl minimální. Nejvíce byly zastoupeny děti smíšeného původu a občas někdo s mudlovskými rodiči. Ti všichni ale používali výrazy a slova, o kterých nikdy neslyšel. Proč je někdo na baterky a co je ta baterka?

Rita Holoubková nebyla lhářka. Jenom ráda ohýbala pravdu tak, jak se jí hodilo. Hlavní bylo udělat dojem. Její napůl mudlovský původ se jí nehodil do představy o sobě, tak jej prostě zamlčela. Hlavně před těmi, kterým se chtěla rovnat. Sestry Blackovy, zvláště její oblíbená Bella, by se s ní nejspíš přestaly okamžitě bavit. I tak byla ve skupině zmijozelské elity maličko na chvostu a musela se hodně snažit, aby na ni nezapomínali. 
Když po letech snažení o metamorfózu uspěla, měla radost jenom chvíli. Představovala si sama sebe jako holubici, lvici či dokonce jednorožce. 
Brouk byl pro Ritu zatraceně málo nóbl.
 

Na zdi před Laděnkou visel obraz ubohé horské chatrče. V popředí s ní ostře kontrastovala tmavá postava noblesně zahalená do černého pláště.
Muž najednou promluvil. „Jmenuji se Severus Snape. Většinou to bývá naopak, Hagrid používá převážně praxi a já, vzhledem ke své situaci, spíše teorii. Přesto se kolega pokusil o teoretický přístup. K úspěchu ovšem nevedl. Proto jsem se rozhodl zvolit praktickou ukázku. Pomůže mi domácí skřítek. Winky, můžeš začít. Přesně podle instrukcí.“
Laděnka se pochybovačně usmívala. Plochá obrazovka, herec a loutka, samozřejmě.
Ozvalo se něco jako lusknutí prsty.
„Prosím, otočte se,“ pokynul jí Severus.
Poslechla a vytřeštila oči. Vykřikla.

„Chápeš, Harry? Já se jí zeptal, jestli půjde na ples, a ona se okamžitě urazila!“

„Promiň, kámo, ale přestože jsem kluk, tak chápu, kde jsi udělal chybu,“ odpověděl s úsměvem Harry a díval se, jak Ron nabírá různé odstíny pleti od rudé po fialovou.

„Jak jako chybu? Však jsem se jí zeptal,“ rozčiloval se dál Ron.

„No, spíš jsi začal větu: Hermiono, ty jsi holka...“

„No však je, ne?“

„Jo, ale...“

„No tak vidíš.“

„Běž a vyžehli to. Dřív, než bude hůř,“ radil Harry, ale setkal se jen s nechápavým pohledem.

„Cože mám jít dělat?“ zeptal se nevěřícně čistokrevný kouzelník.

Jedna chyba, jeden jediný pitomý omyl v úsudku a pyká celý život. To si nezasloužil. Co hůř, stáhl s sebou i svoji rodinu – ženu, kterou přísahal ochraňovat, i syna, dědice rodu.

Když se smrtící kletba odrazila od hlavy toho Potterovic spratka a poslala Temného pána do zapomnění, na Malfoy Manor se slavilo. Byl přece Halloween…

Když rodina mudlů plula vzduchem, smál se.

Když Temný pán znovu povstal, spěchal se mu poklonit. Musel.

Když zjistil, že za fiasko na Odboru záhad neponese trest jen on, ale i Draco, zoufal si.

Když Nagini pojídala Charity Burbageovou, tleskal.

Když skončila bitva, cítil prázdnotu.

Miriam Stroutová prošla dveřmi v pátém patře nemocnice svatého Munga, nasadila profesionální úsměv a vydala se na pravidelnou obchůzku. 
Zlatovlasý pacient s neodolatelným úsměvem seděl v koutku a zase podepisoval fotografie. Když přišla blíž, ucítila jasný zápach spáleniny. Nasadila si svoje maličké brýle a spatřila zlatavé lokny připečené k hlavě.
"Zase jste si nažehloval vlasy?" řekla přísně. "Ten mudlovský vynález už jsme vám zabavili snad čtyřikrát. Kromě toho," zkusila jeho podpořit jeho ješitnost, "kudrliny už vůbec nejsou v módě. Teď frčí rovné vlasy do očí."
"Nemůžu za to, že mi to tak sluší," mumlal.
Možná se doopravdy uzdravuje, napadlo Miriam.