Harry Potter

Sirius nervózně poklepával nohou. Remus potichu psal esej nebo to spíš neúspěšně předstíral.

"Zajdem s Petrem pro něco k jídlu," zabručel James.

Remus se na Siriuse pokradmu podíval a vrátil se k předstírání psaní.

Sirius, který v křesle už prakticky vibroval, se podíval na Remuse.

"Já jsem...," odkašlal si Sirius po dlouhé chvíli ticha a odmlčel se.

"Chtěl jsem ti...," Remus nejistě vstal a posadil se.

"Potřebuju, abys věděl...," Sirius si prohrábl vlasy.

"Víš, já... nevím, jak to říct."

"Je úplně zbytečný to říkat, takže sklapněte a promerlina si už konečně dejte pusu," vybuchl James s tácem jídla ve dveřích.

Měl to být celkem jednoduchý úkol. Zmocnit se Kamene mudrců. Můj pán by získal tělo a svoji dřívější sílu. Já bych se stal jeho nejvěrnějším a nejdůvěryhodnějším přívržencem. Budu mít moc. Moc moci!

Kdo by podezíral vystrašeného mladého koktajícího profesůrka? 

Jenže Potter si prostě nedá pokoj. On a ta vševědka Grangerová. Odporná mudlovská šmejdka. A pak samozřejmě věrný ocásek Weasley, z rodiny krvezrádců. Do všeho se musí plést.

„Sssselhal jsi. Opět jssssi zklamal moji důvěru.“

„Pane… já… ne, prosím, netrestejte mě.“

Nevyslyšel mé prosby. Marně jsem argumentoval. Měl vysoká očekávání a já je doposud nedokázal splnit.

Ale to se změní. 

Moudrý klobouk se zavlnil a zamračil se víc, než bývalo obvyklé.

"Kam s tebou, dítě? Vidím ambice a krev tak čistou, že by ti mnozí měli závidět. Mám tě dát do Zmijozelu, hmmm, hmmm."

"Otce by z toho trefil šlak."

"Pak tedy Nebelvír. Odvahu máš, hlavně odvahu být sama sebou."

"Červená mi nesluší."

"Hmmm, hmmm, máš otevřené a laskavé srdce. Mohl bych tě přiřadit k Mrzimoru, našla bys tam přátele a poklady starší než škola samotná. Co ty na to?"

"Ušetři si ty zbytečné věty. Víš, kam chci," usmála se Luna.

Klobouk vydechl. 

"Kolej tvé matky. Tak tedy Havraspár," vyslovil.

Hagrid rozrazil dveře hospody U prasečí hlavy. „Tak tady ste!“
Třináct korbelů napěněného máslového ležáku se pozvedlo na pozdrav. „Hagride, pojď taky na jedno!“
„Ani náhodou. Dyť je teprve před vobědem. Ste jak pytel skřítčích blech. Sem vám ten dnešní program ráno řikal ouplně zbytečně, co? Měli ste dávno bejt na prohlídce našej knihovny!“
„Nuda!“
„Samá teorie a žádná praxe!“
„Jo!“
„Čekali jsme něco jiného!“
„Nějaké vzrůšo!“
„Jediné pořádné kouzlo viděla Laděnka!“
„Vy ste tady taky?“ vyjevil se Hagrid. „Já myslel, že si někde v oustraní čtete!“ 
„Mám dočteno. A mají pravdu. Chtěli bychom konečně vidět kouzelníky v pořádné akci.“

Jeden by řekl, že po těch letech vstávání jsem si na budíček zvykla.
Jeden by se pletl.
Doploužím se do Velké síně a nepřítomně zírám na prázdný talíř.
Ten se brzy zaplní.
Poslyšte, ta magie má něco do sebe!
Naleju si horký čaj, nasypu lžičku cukru (jen jednu, nebo mě nechtějte vidět), přidám mléko, napiju se... začínám se cítit jako člověk.
A podívám se na San.
Vypadá zoufale a zkoumá všechny konvice v dosahu. 
„Ono není?“ zaúpí a zatváří se jako postavička z anime. Pak její pohled padne na Pátou kolej.
„Ony ho vypily! No počkejte!“
Asi se trochu bojím.
 

Později do kuchyně vešel Sirius. Od té doby, co se objevil Regulus, jako by zestárl o deset let.

“Je ještě kafe?” zeptal se Rema unaveně, ale ten jen zavrtěl hlavou.

Chvíli spolu seděli beze slov.

“Já… málem jsem ho nechal umřít,” zašeptal Sirius do ticha. “Nenávidím, že se přidal k těm hajzlům, nenávidím ho za to. Ale teď, když málem-” zlomil se mu hlas. Cítil, jak ho pálí oči. “Bože, Reme… je mu teprve osmnáct.”

“Ale tím, že jsem ho tu nechal, jsem ohrozil tebe. Jamese, Lily, všechy.”

Remus neodpověděl. Jen pevněji stiskl jeho dlaň.

Válka trvá už příliš dlouho.

Quincey MacNulty našel svou milovanou choť v salonku. Měla kolem sebe rozložený snad veškerý porcelán, včetně toho svátečního s kytičkami a zlatým proužkem, střídavě nahlížela tu do jednohu, tu do druhého šálečku, a tvářila se zoufale.
"Co se tady děje?" zeptal se zvědavě Quincey, "dostala jsi opravdu velikou chuť na kávu?"
Cho odložila šálek a fňukla: "Omlouvám se, spotřebovala jsem všechnu kávu."
"A jak se to stalo, drahá?"
"Chtěla jsem zjistit," řekla a tváře jí mírně znachověly, "jestli se nám narodí malý čaroděj, nebo malá čarodějka."
"A co jsi zjistila?"
"Že kávovou sedlinu nesmím vypít, abych z ní něco vyčetla."

„Severusi! Už jsi u nás dlouho nebyl,“ zahlaholil kapitán.
Obraz starobylého klipru kotvícího na malém přístavišti visel úplně nahoře v jedné z věží, hned naproti oknu. Severus v něm často a rád sedával, pozoroval špičky stromů Zapovězeného lesa a ptáky volně poletující vysoko na nebi. 
„Zdravím. Měl bys pro mne šálek dobré kávy?“
„To se ví, mně přece nedojde nikdy.“ 
„Výborně. Dnes bych si ji ale raději vychutnal u tebe v kajutě.“
Kapitán se chápavě usmál. „Klidně můžeš zůstat venku, jako vždycky. Ta Nováková už se tady po tobě dneska ptala. Podruhé nepřijde. Stoprocentně teď někde pro změnu nahání Hagrida.“

Madam Pinceová stála za jednou z knihoven a přes vršky knih sledovala žáky třetího ročníku, jak sedí u studijních stolků a vypracovávají si úkol z přeměňování. Prozatím se ničím neprovinili, ale ze zkušenosti věděla, že to, co platí teď, nemusí platit za pár vteřin.

Pomalu, jako duch, se otočila a prošla chodbičkou, aby zkontrolovala další studenty. Tam bylo vše v pořádku. Věděla, že zde hlídat nemusí. Na židli seděla nebelvírka s hustými, nepoddajnými kudrnatými vlasy. Ta se k jejím miláčkům chovala stejně jako ona sama. Měla ji docela ráda, protože to byla stejně zažraná čtenářka a milovnice knih jako ona.

Historie Bradavic
Standardní kniha kouzel
Teorie magie
Průvodce přeměňováním pro začátečníky
Tisíc kouzelných bylin a hub
Magické odvary a lektvary
Fantastická zvířata a kde je najít
Famfrpál v průběhu věků
Vzestup a pád černé magie
Velké kouzelnické události dvacátého století
Nejmocnější lektvary
Bajky Beedleho barda
Tajemství nejčernějšího umění
Urozenost přírody: Kouzelnické rodokmeny

Irma Pinceová povytáhla své tmavé obočí a skákala pohledem ze seznamu literatury na rozcuchanou prvačku. V umanutém výrazu té dívenky bylo něco impozantního. Zároveň madam Pinceová tušila, že se dívá do tváře velkých potíží. 
"Nevěřila bych, že to řeknu, ale víš, že ne všechno vyčteš z knih, viď"