Harry Potter

„Sem tý Laděnce šecko řek, jak si chtěla, Minervo,“ nešťastně krčil rameny Hagrid. „Ale vona prostě nevěří, že kouzla vopravdu existujou. Mele furt enom to svoje, že prej technika. A že sme v tom dovopravdy dobrý. A duch jako profesor je ouplně nejlepší. Co vona o nás pak napíše? Dyť to bude vostuda!“
Bývalí ředitelé v magických obrazech se zájmem naslouchali.
„Pravděpodobně nebyla edukací pověřena ta nejvhodnější osoba,“ pronesl suše portrét Severuse Snapea. 
Minerva se na něj zkoumavě zadívala. „A ty jistě víš o efektivnějším způsobu, že? V tom případě s okamžitou platností, jako osobu nejvhodnější, tímto úkolem pověřuji tebe.“

“Jamesi, to si ze mě děláš Merlinovy přírodní nadprůměrně velký-”

James si promnul obličej. “Tichošlápku.”

“…mlčim,” ohradil se Sirius, hrdý na svůj nevalný vtípek. Pak se zarazil. “Nemlčim! Jasně jsme si řekli, že bráchové maj přednost před buchtama, a to i před Evansovou. Dokonce speciálně před Evansovou! A ty si klidně jdeš, pomiliontýprvý ji pozveš na rande, a ona ti navíc kejvne?!”

“Kotě, však se ještě neberou,” uklidňoval ho Remus s pramalým pochopením.

“Ještě aby! Jamesi, jestli se vemete a budete mít děcko; jestli z tebe bude spořádanej vobčan, tak tohle chlapský přátelství je u konce! Si to dobře rozmysli.”

„On to myslel dobře.“
„Mohl mě zabít!“
„Ale nezabil. Chtěl tě jen chránit.“
„Bez něj bych byl ve větším bezpečí.“
„Varoval tě. Kdybys ho poslechl, tohle by se nestalo.“
„Kdybych ho poslechl, tak se raději zabiju sám.“
„Takhle nemluv!“
„Je to pravda! Kdyby mě nechal být, všechno by bylo v pohodě.“
„Ty si vůbec nevážíš toho, že mu na tobě záleží, víš to?“
„Nemá mu na mě co záležet, nejsem jeho starost! Kdyby zůstal kde má a nevrtal se v mých záležitostech-“
„Takže ty bys byl raději, aby dál slepě otročil svému mizernému pánovi?“
„A dej s tím Spožúsem pokoj!“

Narcissa Malfoyová se zkoumavě dívala na bezvládné tělo Harryho Pottera. Chlapec byl bledý, špinavý a příšerně hubený - musel projít peklem. Tohle dítě že má být nepřítel? Narcissa zabředla hlouběji do pochybností. Sžíraly ji už dlouhou dobu, ale při pohledu na Pottera byly skoro hmatatelné. Má ještě cenu věřit v dobro? A může být dobro právě tenhle klučík?
"Žije Draco?" zašeptala, když postřehla chvějící se víčka. 
"Ano," vydechl Potter. 
Nezabil ho. Její největší láska a důvod k tomu všemu, co provedla, žije. Narcissa poprvé po letech cítila slzy. A rozhodla se věřit v dobro. 
"Je mrtvý, můj pane," zavolala na Voldemorta.

Profesorka Trelawneyová už zase jede. 
„Ve vaší budoucnosti vidím veliké věci,“ básní, hledíc na mě zamženým pohledem. „Budete jednou z nejslavnějších osob historie. A kdyby jen jedné, mnoha historií.
Vidím prchajícího Voldemorta.
Vidím zářící meč ve vaší ruce.
Vidím zlatě se lesknoucí Prsten.
Vidím třpytící se loď plující ve vesmíru.
Vidím nesčetná vítězství, všechny světy vás oslavují!“
„Já vím,“ povídám skromně.
Od čeho jsem Mary Sue.
Profesorka Trelawneyová zamrká a probere se z transu.
„Ach, já hloupá, promiňte, co jsem to říkala? Ta věštba nebyla pro vás. Jen jsem se spletla.
Myslela jsem si, že zde sedí nějaký... Chuck Norris.“

Sedím na Astronomické věži a kochám se výhledem.
Všechno odtud vypadá až neskutečně dobře. Celý tenhle svět, a to i s Voldemortem, má svou nepopiratelnou přitažlivost. Vtáhne tě.
Koneckonců, o tom Harry Potter je. O tom, že být jiný je v pořádku. Že ti Jiní jsou součástí úžasného, fotogenického a magického světa.
Tohle chceme slyšet. My, Jiní.
...
Stejně, když to tak vezmu, mám ale radši tu o tom jak hloupý Honza Luke Skywalker osvobozuje princeznu Leiu Organu, kterou unesl temný rytíř Darth Vader za pomoci kouzelného dědečka Obi-Wana Kenobiho a přitom musí zabít strašlivého draka Hvězdu smrti.
Je mnohem realističtější.

Andromeda sledovala, jak její vnouček usíná. Zpívala mu ukolébavku, kterou zpívala své dceři. Byl tak krásný a klidný, až to bolelo. Zbyl jí jenom on. Chlapec s namodralými vlásky a bledou tvářičkou. 
Občas při pohledu na něj plakala. Zlobila se na Remuse, že ji připravil o její holčičku, zlobila se na Doru, že riskovala život. Pak se zlobila na sebe, že nedokázala pomoci.
Modré oči se doširoka rozevřely. 
"I ty jeden!" usmála se, "že ty chceš zase pohádku? Povím ti pohádku o hrdinech - Nymfadoře Tonksové a Remusi Lupinovi, kteří obětovali život pro lepší svět, ve kterém mužeš žít bez strachu..."

„Hagrid mi vyprávěl takové pohádky, že je všechno kolem skutečné a že jsem jediná, kdo tomu nevěří,“ svěřovala se Laděnka.
Odpovědělo jí zaražené ticho.
Pak se ozvalo: „Ty jsi nikdy nečetla knížky o Harrym Potterovi?“
„Nečetla. To je ono? Tyhle Bradavice? Svět z toho příběhu? Aha. Takže mám pravdu. Kulisy a herci.“
Ticho se změnilo na užaslé. 
„Ne! Vy vážně věříte, že magie existuje? Uvažujte přece reálně. Všechno se to děje jen ve vašich hlavách!“
Dvanáctihasým sborem, jako kdyby Laděnka řekla nějakou narážku, kterou všichni znají, ticho nadšeně vybuchlo: „ale proč by to proboha mělo znamenat, že to není skutečné?!“

V roce 1800 byl všem kouzelníkům odebírajícím Denního věštce doručen ranní výtisk obsahující tento krátký text.

Dne 27. července, bylo nalezeno tělo pohřešované čarodějky Vespy Oliphant. Tato výjimečně nadaná čarodějka se po smrti své slavné sestry (výzkumnice trollů Gondoline Oliphant, †1799) upnula k jedinému cíli, a to vystopovat trolly, kteří stáli za smrtí její sestry, a pomstít se jim. Dle stavu, v jakém se nalézaly její ostatky, je více než pravděpodobné, že než aby nalezla hledané, ti nalezli ji.

Ministerstvo kouzel tak i nadále důrazně varuje před jakýmikoli pokusy kteréhokoli kouzelníka nebo čarodějky kontaktovat či se přibližovat k teritoriu trollů.

Ó dítě osudu, lístky mi šeptají. Vidím stíny, které nejsou tvé, a přesto tě následují. 
Ve třetím otočení měsíce nastane chvíle, kdy se rozhodnutí, jež se zdá malé jako prach, rozvine v cosi velkolepého. Dávej si pozor na znamení v zrcadlech a odrazech — ne vše, co ukazují, je pravda.
Cítím přítomnost čísla… ach ano… čísla sedm! Opakuje se, pulzuje, volá po tvé pozornosti. Ignoruj ho a přivoláš neklid, následuj ho a odhalíš skrytou cestu.
A nakonec… slyším kroky… ne, ne za tebou… před tebou. Někdo, koho ještě neznáš, ale kdo už zná tebe. Až se setkáte, svět se nepatrně zachvěje.