Harry Potter AU

Jeho srdce v poslední době podivně klopýtalo.
Cítil, jak v sinusovém rytmu vynechává.
Jako když se bubeník netrefí a palička nedopadne tam, kam má.
Často přemýšlel o tom, že další vztah byla chyba.
Naprosté selhání vnitřních kontrolních mechanismů, ignorování hlasu rozumu, dotyk dlaně na červeném tlačítku, krok poslepu do neznáma.
„Usilujete o dokonalost, všude hledáte chyby a máte potřebu je odstraňovat, místo abyste pomocí nich rostl. Tohle nastavení lze změnit. Nejste robot, Edwarde. Notabene, i ten občas udělá pěknou botu. Henry mi předevčírem sežvýkal lodičku. Můj robotický vysavač.“ Luna náhle zvedla oči od mrtvoly na stole. „Zkoušel jste někdy hypnózu?“

Příchod pratetičky Muriel do Doupěte byl divoký a její pobyt zhola nepopsatelný. Artur ale musel uznat, že bez ní by to asi nezvládli.
Příchod tetičky Trudy – předpona pra- by se nabízela, ale po jediném pohledu dotyčné v reakci na ni se jaksi neujala – byl v lecčems nenápadnější a přinášel závan temných dobrodružství. Artur nepochyboval, že kdo vydrží s Muriel, musí být něco extra. Měl pravdu.
Když tedy na oslavě stých narozenin (které se rozhodly tvrdohlavě sdílet bez ohledu na skutečná data) oznámily, že se hodlají odstěhovat, byl to šok, který zmírnil jen Murielin příslib, že bude co neděli chodit vařit.

Eileen Snapeová se narodila jako komtesa do váženého hraběcího rodu.
Odmalička projevovala mimořádnou inteligenci i všestranné nadání. Zajímaly ji přírodní vědy, stejně jako historie, literatura, rétorika, umění a hudba.
To, co ji však přitahovalo nejvíc, byli obyčejní lidé. A taky všechno, co bylo nové, nedostupné nebo zakázané. Měla slabost pro drsné, neurvalé muže, silná auta, džíny a cigaretový kouř.
Siriuse si zamilovala, jako by byl jejím vlastním synem.
„Je na čase provětrat krinolínu, maminko.“
Chytila se jeho nabízené ruky a nechala se odtáhnout na parket.
„Omlouvám se, Mozarta v repertoáru neměli.“
„Nedělej ze mě fosilii. Taky jsem chodila na diskotéky.“

Do obřadu zbývala sotva půlhodina.
Našla ho sedět na dřevěném molu, s pohledem obráceným k třpytivé hladině moře. Nohavice měl vyhrnuté nad kotníky a jednu bosou nohu ponořenou ve vodě. O koleno té druhé si opíral hlavu.
„Edwarde Lloyde!“ zahřměla, ruce založené v bok. „Doufám, že nepřemýšlíš!“
Neotočil k ní hlavu, takže nepostřehla, jak se usmál.
„Jestli jo, tak ti nakopu prdel. Nahoře čeká sexy chlap, kterej tě miluje jako nikoho, je ochotnej vzdát se svobody… Staví pro tebe dům sakra!“
Pomalu se otočil. Teď už ten úsměv viděla.
„Lily, jsi ten nejlepší svědek na světě. A taky skvělá dohazovačka.“

Kdyby nestudovala rodokmeny, musela by si myslet, že James místo v jedné z nejstarších kouzelnických rodin v Británii vyrostl mezi mudly. Jeho reakce na Dracovu potenciální domluvenou manželku byla až roztomilá.
„Je to naprosto neformální. Žádné závazky, žádné smlouvy,“ ujišťovala ho s lehkým úsměvem, zatímco se rozhořčoval.
„Moji rodiče by nikdy nic takového neudělali! Je to barbarské. Hnusné! Feudální! Nemůžu uvěřit, že ho prodáváš – jako kus masa!“
Zarazil se a vrhl na ni vyplašený pohled. „Tebe taky…?“
Zasmála se a pocítila touhu ho celého zulíbat. „Lichotíš mi, miláčku. Já byla jenom třetí Blacková. Ale na Malfoyova dědice se stála fronta.“

Touží po velké rodině. Těší se představou zástupu krásných čistokrevných dětiček, kterými jde příkladem kouzelnickému společenství. V její hlavě jsou všichni její potomci světlovlasí, s ostrými rysy a elegantním profilem. Jsou dokonalí. Prototyp kouzelnictva.
Po svatbě se k prvnímu dítěti prokousává těžko, ale nepoleví. Jde za svým snem. A nenávidí každou chvíli – bezesné noci, oteklé kotníky, pálení žáhy, třicet kilo nahoře, kterých se po porodu – nejhorším zážitku v životě – ne a ne zbavit (díky Merlinovi za odtučňovací elixíry!). Děcko řve a je zrzavé i ošklivé po otci. Další těhotenství nepřipadá v úvahu.
Naštěstí má Georgina v rukávu i jiné triky.

„Siriusi, to si děláš legraci.“
Bylo pět ráno. Kingsley celou noc strávil dohlížením nad mimořádně urgentní akcí mimo všechny směny. Byl rád, že stojí.
„V naší posteli?!“
„Lehla si tam a během chvíle vytuhla,“ vysvětloval Sirius. „Chvíli počkej, probudím ji.“
Kingsley si protřel ospalé oči a povzdechl si. „Miláčku, musíš si s ní promluvit. Abstinuješ. Ona to ví, stejně sem věčně chodí úplně na mol…“
„Právě protože to znám, nemůžu ji opustit. Tys mě taky neopustil.“
Rowena Lestrangeová v jejich posteli zůstane až do odpoledne. Kingsley ví, jak je pro Siriuse důležitá. A zároveň doufá, že pohár trpělivosti jednou přeteče.

Jeho láska byla jako prudký poryv větru, který zacloumá i tou nejsilnější větví stromu.

Jeho láska byla jako věčný plamen ohně, který ostatní hřál a uvnitř ho stravoval.

Jeho láska byla jako moře, nevyzpytatelné a hluboké, ukrývající tajemství na dně.

Její láska byla jako pevná zem, která svou vnitřní silou přitahovala a zároveň bortila.

Její láska byla jako jiskřivá bouře, která zasáhne srdce a sežehne ho na prach.

Její láska byla jako nekonečný vesmír, neuchopitelná a nesrozumitelná, obsahující všechno i nic.

Láska mohla odvát, vyhořet, bouřit se, lámat, utichnout nebo nebýt vidět.
Ale pořád tu byla.
Spojující i rozdělující.
Nesmrtelná.

Na domluveném místě najde přenášedlo, naposledy zváží, co je v sázce – celý jeho život, čistě teoreticky a vzato do důsledků – a dotkne se panáčka z hliníku. V příští vteřině stojí v otevřeném vlakovém voze. Sám až na zahalenou postavu obrácenou zády k němu.
„Vedle vás na stolku je pilulka. Rozkousněte ji, změní vám hlas. Pak si sedněte za mě.“
Chytré. Chrání je oba. Kdyby je mučili, nebudou mít co prozradit.
„Nemůže sem někdo přijít?“ zeptá se hlasem úplně jiného muže.
„Je to manipulační jízda.“
„Ovšem, rozumím,“ zalže.
„Aby bylo jasno, já nejsem žádný odboj. Ale máte pravdu. Musíme něco udělat.“

Edward řídil úsporně a defenzivně. Během jízdy předvídal a reagoval s předstihem. Pokud zrovna nejezdil po lesních cestách v rozhrkaném offroadu, ve kterém měl problém zařadit trojku, mohli jste si coby spolujezdec připadat jako v limuzíně ovládané profesionálním řidičem. Přestože dlouhá léta vlastnil našlapaný sportovní Jaguar, na jeho plynový pedál nikdy zběsile nešlapal.
Když za volantem seděl Sirius, nic dopředu nevyhodnocoval, na provoz reagoval hbitě a příliš si nelámal hlavu s tím, že by někomu mohlo být špatně.
„Co kdybys příště zkusil nejet jako autobusák, co se vrací do garáže?“
Edward stál na příjezdové cestě a zvratky utíral do kapesníku.