Koncert pro jedno chrastítko a dvě drbny
Drbnu ve skutečnosti uslyšíme jenom jednu a vlastně jim oběma křivdím... Když mě to tak hezky sedělo do názvu!
Tedy máme asi tak rok 1954, Augusta Longbottomová, čerstvá matka, hostí Gertrudu Křiklanovou, starou známou.
Budoucí bystrozor Frank Longbottom leží na bříšku a do podlahy mydlí dřevěným chrastítkem. Někde vysoko nad ním si máma povídá s nějakou cizí paní.
„Pracuje pro mě přes deset let a vím jen, že má syna na ministerstvu.“
Chrasti, chrasti, bác.
„A i to jsem z ní tahala jako zub z baziliška.“
Bác. Bác.
„Neznáte ji? Budete stejný ročník.“
Chrasti, chrasti.
„Když jsem ji zaměstnala, myslela jsem, že na rekvalifikaci. Ale byla to spíš kvalifikace.“
Bác.
„Ona není hloupá. Je pomalá, když se na ni člověk dívá.“
Bác. Bác. Bác. Bá-
Máma ho zvedá z podlahy. Koncert je u konce.
Nevillovu babičku jsem vždycky viděla jako hodně starou dámu, takže mi dávalo smysl, že měla Franka poměrně pozdě, by voko je jí v tomto drabblu 45 let. Objekt drbů je Merope Raddleová, která kvalifikaci k práci v obchůdku s lektvary (jedy a opiáty) opravdu neměla žádnou – nechodila do Bradavic a než se dala do služeb Gertrudy, pracovala jako uklízečka v Děravém kotli.
- Číst dál
- 8 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit