Doufám, že vám dnešní téma sedne.
Přeji krásné drabblení.
Téma pro 17. 4. 2025: Prodaný ženich
Toto téma bude uzavřeno 17. 4. 2025 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
"Bohové," mrmlal si nakvašeně Thor, zatímco mu Freya zaplétala vlasy. "Kdo to kdy viděl, válečníka v šatech. A jako cenu za-au! Ženská, opatrně s tím!" Freya povytáhla zlatý hřeben, který Thorovi zabodla do účesu.
"A kdybych takto teď byla oblékána já, tak to by bylo v pořádku, co. Všichni ti říkali že si máš na noc zavřít dveře na závoru, ale to ne, mocný Thor se nebude bát nočních zlodějíčků. Zvedni se," vyzvala ostře Thora a jala se upravovat svatební šaty, jejichž švy měly co dělat, aby nepraskly. "Lepší ty než já, se mnou by nepřežili ani první slova obřadu."
"Loki, proč se na mě má nastávající dívá skrz závoj jako by mě chtěla zabít."
"....těší se na svatební noc."
Podle jedné z mořských bájí bylo Thórovi odcizeno jeho slavné kladivo a podmínkou pro jeho vrácení byla svatba lupiče s krásnou Freyou. No a ta si dupla, že s tím nemá co společného a že žádná cena za kus kovů nebude, ať si to Thor vyřeší sám. Následoval crossdressing, neskutečně taškařice a vražda chotě "novomanželkou".
Ehh, trochu BJB. Přemýšlela jsem i o Listerovi a Kchachachach ach hachhachah, ale nevymyslela jsem, co do toho vnést nového...
Tywin byl spokojený. Po letech snažení konečně dosáhl svého.
Co na tom, že se to povedlo až napodruhé? Minulostí bylo ponížení, které mu připravil Aerys, když odmítl největší věno, jaké kdy království mohlo vidět, jen aby svému synovi místo oslňující krásky nabídl neduživou Dornku. Jak uspokojující bylo pomyšlení na jeho neslavný konec…
Nový král byl jiný. Mladý, plný života, dychtící po zábavě. Takový život ovšem vyžaduje mnoho zlata. Toho však po proběhlé válce nebylo nikde nazbyt. Nikde kromě sklepů Casterlyovy skály.
Tywinova pokladnice bude krvácet. Žádná cena však není příliš vysoká za to, aby na železném trůnu viděl svého vnuka.
Jejich svatba měla v Troskovicích být událostí... možná desetiletí.
Rod Semínů byl v kraji nejstarší a nejváženější.
Rychtářovic Anežka byla hezká, ale hlavně měla věno, které tolik potřebovali.
Jeho otec to bral jako příležitost ukázat všem, že požívá úcty samotného pana von Bergov.
Všichni si na událost připravovali své nejlepší "paví" kostýmy ze stejného důvodu - chtěli vzácného hosta oslnit, dostat se do přízně.
Oldřich jediný hlasitě pochyboval, že se lenní pán vůbec ukáže.
Částečně proto, že mezi ním a Semíny žádný skutečný respekt nepanoval.
A proto, že se sám postaral, aby ho na cestě čekal ozbrojený uvítací výbor protizikmundovských rebelů.
Slavný koňský jezdec Formule 1 se oženil. Se svojí snoubenkou plánovali svatbu pouze v úzkém kruhu rodiny a přátel a místo konání obřadu bylo utajeno.
Jeden z pozvaných hostů se však zachoval jako trojský kůň a na místo dovedl, nejspíše za slušnou sumu peněz, paparazzi.
„To se ovšem přepočítali,“ uvedl závodník posléze. „Zapomněli, že mají co dočinění s milovníkem rychlých aut.“
Kůň tak spolu se svou vyvolenou a oddávajícím z místa jednoduše ujel. Nečekaný tah koněm vyšel a sportovec dal králi bulvárních novinářů mat.
Koňský závodník pak strčil hlavu do chomoutu někde v pastvinách.
Tam se prý stejně cítí nejlépe.
Přiznejte se, kdo si taky začal zpívat?
Není to explicitní, pokud neznáte kontext (viz předešlé a drabble a odkaz v závěrečné poznámce), varování to nepotřebuje – ale.
Prodaný ženich, to si přímo říká o nějakou taškařici (možná o pseudooperetu?).
Jenomže já se dívám na bílý papír a přemýšlím jenom o tom, jestli i Gleb byl někdy do někoho zamilovaný. Měl osmnáct let – kdo dneska ví, jaký byl.
Možná se se svou milou procházel kyjevskými ulicemi, veselý a pyšný. Třeba mysleli i na svatbu.
Nebo se jen zdálky díval, bál se ji oslovit. Ji – nebo jeho? Nevím, už neví nikdo.
Jsem sama, s prázdným papírem a přetrženým snem. A se strachem. Se strachem, že se ta historie zopakuje. Že se možná už zopakovala, jen si toho nikdo nevšiml.
Omlouvám se. Pořád je to volný seriál o Nikolaji Sergejevičovi, starším bratrovi tohohle kluka. A opravdu se snažím přeladit na veselejší notu. Snažím se, nejde mi to. Ze všech těch lidských tragédií, ze všech těch příliš brzy zemřelých, se kterými se ve Zkušenosti setkávám, mě právě příběh Gleba Sergejeviče Žekulina zasáhl a zasahuje zdaleka nejvíc. Chtěla bych už jít dál, v příběhu i v duši – nedokážu to. Pořád přemýšlím, jaké měl oči, jaký hlas... kdo byly ostatní děti v té třídě...
Promiňte, musela jsem se z toho vypsat.
Ze sna ji probudil telefon. Jen málokoho má nastaveného, aby zvonil i na tichý režim. Potvrdila hovor a zamžourala na jméno volajícího.
"Promiň že volám takhle v noci, ale tohle nepočká. Volala mi žena od H., před chvílí ho unesli. Nejspíš Maelstrom. Říkala sem si, že na tomhle bys mohla mít osobní zájem ..."
Na půl ucha poslouchala a u toho si sbírala vybavení.
"Zase jim dluží za implantáty?"
"Nejspíš. Asi jim došla trpělivost a usoudili, že je čas ho rozprodat na díly ..."
"Pošli mi všechno, co k tomu máš."
"Jasně."
Típla hovor, pobrala zbylých pár drobností a vyběhla ze dveří.
Svatba Arthura a Linuse byla velkolepá.
Nejenom početnou účastí, kdy se sjeli přátelé zblízka i zdáli, (vesnice Marsyas se ten den úplně vylidnila, i obchody zavřeli z důvodu oslavy), či množstvím snědeného jídla, ale především bujarými emocemi, kdy slzy dojetí střídaly radostná áách.
Oběma ženichům to slušelo. Šaty jim vybraly jejich děti, Artur se oblékl do světle růžové, s modrou vázankou, Linus naopak, modrý oblek s růžovou kravatou.
Jen trpaslice Tália brblala: "stejně si myslím, že jsme po Linusovi měli chtít víc drahých dárků, za to že jsme mu dovolili vzít si Arthura."
"Láska je víc než dárky," odsekli sourozenci.
Nevěsta má falešné zuby a rakouský pas. Hance o ní z pochopitelných důvodů neřekl. Neřekl o tom nikomu. Byl opatrný.
Bůhví, jak se to Hanka dozvěděla, nakonec musel s pravdou ven. Věřil, že to pochopí. Přece to není zrada, když Elfriede nemiluje, je to jen obchod, jízdenka na Západ. Až se ve Vídni uchytí, nějak dostane ven i Hanu, však to dělá i pro ni.
Hana mlčela. Nebrečela, nevyčítala, neprosila. Skoro se ho to až dotklo, ale Hana byla vždycky pragmatická holka.
Když ho pak ráno sebrali tajný, fakt ho to zaskočilo.
Musela za nima běžet hned, jak se rozloučili.
Dnes se vrátíme do doby, kdy se Tonička měla na přechodnou dobu stát keldou klanu Nac Mac Fíglů
Nemůžu být přece vdaná, jsem ještě dítě! pomyslela si se stoupající panikou Tonička. Jak by to vůbec fyzicky fungovalo?
Spousta drobných očí piktmužíků na ní visela s nadějí.
„Ehm.“ odkašlala si.
Dost! Takhle nemůžu přemýšlet, musí z toho být cesta ven.
Pak otočila hlavu k fíglovi, který jí seděl na rameni: „Co jim mám říct?“
Rob se jen culil a krčil rameny.
„Rychle něco vymysli nebo tě prodám Králce a ta ti najde nevěstu, která z tebe vytancuje duši,“ sykla naštvaně.
Rob pod tetováním zbledl: „To sem si nadrobil. Mošme mít dluhé námluvy a najdeme jinčí fíglí nevěstu,“ vykoktal rychle.
Rob si teda byl poměrně jistý, že by ho králce neprodala, ale nač to riskovat, že?
