Harry Potter AU

Charity se o půlnoci domů vracela utahaná jako kotě, ale nadšená jako… jiné kotě, pravděpodobně před svým utaháním. Na třetí reprízu jejího autorského představení Nasrané čarodějky jako zázrakem pořád chodili lidi. Dneska se na děkovačku vracely dvakrát!
Rabastan ji po puse na uvítanou tiše odnavigoval k postýlce v ložnici.
„Není možná!“ zašeptala, aby nerušila sedmiměsíční dárek rozvalený v ní. „Jak dlouho?“
„Zabral asi před čtyřmi hodinami,“ odvětil pyšně. „A od té doby klid.“
Vzala ho za ruku. Významně. „Musíme si to užít, dokud to jde.“
Zmateně zamrkal, pak málem zničil celé noční snažení.
„Ne!“
„Jo.“
„Vážně?“
„Vážně.“
„Já tě miluju!“

Když Remuse zatkli těsně před úplňkem, děsil se každé uplynulé hodiny. Kdyby se uměl modlit, klečel by na kolenou a plazil se s prosbami před kdovíjakým oltářem. Už skoro cítil měsíc v žilách, když se stal zázrak – dveře cely se otevřely a za chvíli stál venku ve studeném listopadovém dešti.

Ležel ve sklepě, sám, spoutaný, hladový, vzteklý. LOVIT. KREV. SVOBODA. Pak přišel zázrak. Magické řetězy se rozplynuly jako pára. Pod tlapami ucítil studenou dlažbu. Zvedl hlavu a radostně zavyl na měsíc.

Regulus krvácel odevšad. Už ani nesténal. Každou chvíli ztrácel vědomí a byla mu hrozná zima. Pak se stal zázrak.

Té noci se na Útesu sešli všichni, aby oslavili jejich štěstí.
A že bylo vpravdě veliké, o tom nemohlo být pochyb.
Vždyť oba už několikrát jen o vlásek unikli smrti; prošli etapou vzájemné rivality, zášti, odloučení, poblouznění a vystřízlivění; překonali partnerskou krizi, nedůvěru i strach; přijali svou rozdílnost a nechali, aby je spojila; ustáli bydlení s Edwardovou matkou, trable s Elizabeth, Siriusova bratra, loužičky adoptovaného labradora i všechny stíny minulosti.
„Láska nakonec překoná všechny překážky,“ mínil James.
„Ta opravdová asi jo,“ usoudila Lily.
Překryl její dlaň svou.
Neucukla.
Harry vpovzdálí nevěřícně zavrtěl hlavou.
A Susan šokovaně hleděla na pozitivní gravitest.

Vlahou nocí zněl swing, smích a rámus, který tropí jen přiopilí puberťáci.
„Lizzie! Kam jdeš? Myslel jsem, že jsme tu spolu!“
„Nech ji být, Lupine!“
„Ty se do toho neser, Weasley!“
„Nebo co? Jednu mi natáhneš? Dyť se netrefíš ani chcankama do mušle, ty kreténe!“
Teddy náhle zázračně zaostřil a trefil Arturův nos.
„Sám jseš kretén!“
Artur zuřivě zaryčel a kopancem srazil Teddyho k zemi.
Surovou bitku přerušili Edward a Sirius, když je od sebe odtrhli.
„Tohle je na šití, pánové.“
„Co to do vás vjelo?!“
„Eliz–“
„Liz–“
„Kreténi jste oba dva,“ pravila Elizabeth znechuceně a vrátila se na ples.

Hermiona si nervózně zastrčila za ucho neposedný pramínek vlasů a přitiskla se k Harrymu.
Harry cítil, jak se chvěje. Objal by ji kolem ramen, ale nechtěl přilákat přílišnou pozornost. Pokusil se aspoň povzbudivě se na ni usmát, ale ona, ztracená v myšlenkách, jeho pohled neopětovala.
Konečně..!
Ron, zbrocený studeným potem, vsunul bleskově Hermioně do rukou podlouhlý balíček.
Rychlými, třesoucími se prsty ho rozbalila a vydechla úlevou.
„Jilm, pero fénixe… Vypadá pravě.“
„Musí být..! Zaplatil jsem za ni–“
„–pššt!“ trhla hlavou směrem ke dvěma mužům v bílých pláštích.

Jeden ošetřovatel šťouchnul druhého.
„Už zase si našli nějakou větvičku…“
„Zvýším jim medikaci.“

Ctihodný Orion Black, vévoda z Gloucesteru, byl mimořádně pohledný, ve společnosti značně oblíbený (včetně bulvárních novin), k přátelům velmi štědrý a všeobecně považovaný za zábavného a okouzlujícího muže. Byl však také proslulý nezdravým vztahem k alkoholu, který projevoval na mnoha bujarých večírcích, a nechvalně známý svou promiskuitou, kterou se většinu života neobtěžoval nijak skrývat. Jeho vznešená krev sotva mohla být označována za čistou vzhledem ke skutečnosti, že v ní koloval etanol, cholesterol a tisíce bakterií.
"Ojel by i klíčovou dírku, kdyby se mu do ní vešel penis," utrousila Eileen. "A HIV nechytil jenom proto, že umřel dřív, než se objevilo."

Začne to Verou Yaxleyovou, matkou bez dítěte. Poprvé v životě ví, co musí udělat. Infiltrace. Pramen je v začátcích a podléhá nejvyššímu utajení. Rodiče ale mohou být u porodu. Nepředpokládá se, že by čistokrevní návštěvníci představovali riziko.
Porod se táhne třicet hodin. Vera se prochází, pozoruje, zapisuje. Poznámky putují dál. Rukama Evelyna Flinta jako oklikou k jednomu rukávu odboje. Longbottomovi naoko skončí jako bystrozoři, jejich diskreditace je kompletní, je čas na začátek konce.
Začne to Verou. Zatknou ji doma s jedinou zatoulanou stránkou zápisníku. Zabije ji vlastní bratr, než z ní něco dostanou. Není nic horšího než zkažení dobré krve.

Milý deníčku,

teta na hlídání my dneska řekla, že mezi mámou, a tátou, je zlá kref krev. Myslým, že jsem to já. Babička Merope – když mluví – pořát mluví o krvy. Říká jak sme všichni špinavý a horší než mudlovsští šmejďi (ale nikdy ne před tátou (asi se ho bojí)). Proto jsem asi zlá krev... , protože já se ho nebojím (teda ne pořád). A kvůli tomu co jsem udělala Veře.

Ve škole děláme zlomky. Ješťě to moc nechápu. Mám skoro dvojku. Až se máma vrátí domů, tak mi to vysvětlí. Nebo se v létě zeptám táty. Kdyš kdiž se nebudu bát.

Když si tu ruku před šesti týdny zlomil, byl přesvědčený, že větší katastrofa ho potkat nemohla. Ponížení, které cítil, když ho Krum s Jordanem zvedali z podlahy, bolest, která se nedala vydržet, přestože ji vždycky snášel dobře, bezmoc při pomyšlení, že teď bude všem jenom na obtíž. Další operace, strach z narkózy…
Když postřehl, že Sirius uklízí koupelnu, místo aby večer čučel na Netflix, pochopil, že všechno zlé je pro něco dobré.
A pak ta zatracená ruka začala svědět. Myslel, že zešílí…
„Na,“ podal mu Sirius pletací jehlici.
Strčil ji pod sádru, podrbal se a pocítil obrovskou úlevu.
A lásku.

Neúprosně se blížící příjezd matky konečně donutil Edwarda vyklidit pokoj po Regulusovi, který už několik dekád sloužil jako sklad starých a rozbitých krámů.
Pod tlustou vrstvou prachu se skrývaly klenoty typu zohýbaný sušák na prádlo, zrezivělá vodovodní baterie, prasklé žárovky nebo počítač pamatující dosácké programy. Dále tu ležela změť nejrůznějších kabelů, zbytky tapet a barev, vyhořelé spotřebiče včetně ledničky a tří mikrovlnek, stohy knih a pytle s vyřazeným oblečením. A někde uprostřed toho všeho Regulusovy relikvie.
„Tohle nevyhazuj,“ zarazil ho Sirius a zachránil truhličku s lego panáčky.
„Sourozenecký sentiment?“
„Hele, brácha je sice idiot, ale ty panáčky jsme sbírali spolu.“