Okamžik nepozornosti

Volně navazuje na povídku Nezařaditelný

„Ahoj Seve, co ty tady?“ 

Bellatrix seděla na zídce u vchodu a kývala nohama. 

„Nazdar Bello. Vyndej si z pusy žvejkačku, když se mnou mluvíš, kdo se na to má koukat! Nesu Voldemortovi konopný masti na tu jeho šupinatost. Je tady?“

„Vzadu u pávů. Krmí hada. Ale bejt tebou, tak chvíli počkám, je dost naštvanej.“

„Co se stalo?“

„Něco s Luciusem. Zeptej se Cissy. Ona tomu jeho kuňkání rozumí. Jsou v salonku.“

Sídlo bylo tiché a atmosféra na chodbách tísnivá. Tu a tam Severus zahlédl postavu, skrývající se ve stínu, a nejméně jedna z nich měla vlčí ocas. Nicméně teď nebyl čas na taxonomii. Severus statečně vstoupil do salonku.

Narcissa seděla na pohovce vedle Luciuse a lila do něj koňak ve snaze ho uklidnit. 

„Co brečíš, Luc?“ zeptal se Severus jako by nic, doufaje v léčbu šokem. 

Lucius něco zahuhlal a naklopil do sebe dalšího panáka.

„Říká, že ho Voldemort uškrtí na vlastních vnitřnostech,“ překládala Narcissa.

„A cos mu proved?“ zajímal se Severus.

Lucius zakňučel.

„Říká, že ztratil Voldemortův deníček, kterej si Voldemort nechal u Luciusova táty, když spolu chodili do školy,“ překládala Narcissa. 

„Jak ho mohl ztratit?“ divil se Severus.

Lucius zahuhlal něco, co znělo jako krabice od bot.

„Víš jak je ten ústav, co do něj dali Pottera, když zjistili, že nemůže chodit do Bradavic? Tak oni na podzim pořádali sbírku školních pomůcek. Nosí se to tam v krabicích od bot, je to taková tradice,“ vysvětlovala Narcissa. 

„No a když byla tahle sbírka, tak Lucius jim dal nějaký starý sešity a omylem se mu tam přimíchal i Voldemortův nezničitelnej deník.“

„No tak ať mu ho vrátěj, ne? Oni přece nepotřebujou starej deník. Řekne jim, že to byl omyl, a může jim místo toho dát něco jinýho.“

„No to je právě ten problém. Oni si toho nevšimli a nechali ty sešity ležet ve třídě. A Potter se k nim dostal.“

„A co? Schoval ho?“

„Úplně ho rozkousal.“

„Neříkala jsi, že je ten deník nezničitelnej?“

„No právě. Voldemort se z toho nervově zhroutil. Prej do toho deníčku vložil svoji duši. Víš jak je přecitlivělej. Úplně ho to zlomilo.“

„Prosím tě, každej ví, že Potter zničí všechno. Voldemort si musí na svoje věci dávat pozor, a Lucius by to už neměl pít. A příště po něm tu krabici prostě zkontroluješ, aby tam zase nedal něco, co tam nepatří. Ta jeho roztržitost ho jednou přivede do kriminálu. Co kdyby tam omylem dal něco nebezpečnýho?“

„No, to nevim. Příště snad radši pošle peníze. Na tohle už ve svým věku nemám nervy,“ uzavřela Narcissa. „A nebreč furt,“ okřikla usopleného Luciuse. „Kdybys nedělal pět věcí najednou, tak se ti to nestalo.“