Ložnice dýchá podzimním chladem a ty nespíš,
Myšlenky v kruzích bloudí po hladině mysli a ty nespíš.
Čas se lepí na prsty jako cukrová vata a ty nespíš.
Zkoušíš s tím bojovat, zkoušíš tomu podléhat. A ty nespíš.
Vedle v pokoji spí dva drobní průvodci životem a ty nespíš.
Chyby ve tmě rostou jako pouťové balónky a ty nespíš.
Polykáš další prášek, instantní oploštění do pár minut a ty nespíš.
Vyčítáš krvi, že nese to dědictví strachu a ty nespíš.
Noc z tebe stahuje naděje dne jako peřinu a ty nespíš.
Chytám tě za ruku, aby ses uklidnil, a ty nespíš.
Už nespíme ani jeden.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit