O slaměné rodince
Slámaťa hrála na širé louce na slámovanou.
,,Jauvájs, to fakt bolí Slamouši!“
,,Ty si mi začla jako první vytahávat stébla!!!“ odpověděl Slameničce.
,,Okamžitě ke mně!“ zašustil otec Slam současně se svou Slaměnkou.
Mračna se začala stahovat, v dáli zahřmělo. Hrom se spustil za kopci k vrásčité zemi.
,,Alou domů! Zmokneme, to by byl náš ámen!“
Jenomže v širokém okolí nebyla žádná skrýš...
,,Všichni umřeme!“ zavzlykala slámaťa.
Slaměna změnila směr na hřbitov, popadla pár kabátů ze strašáků nad kopou hrobů, dohnala rodinku, předala jim kabáty.
Tím je zachránila.
Ten den Slaměna promokla do posledního stébla a shnila…
Slam se stal vdovcem.
Už jsem z toho celá uslámovaná =)
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit