DMD č. 24. pro 24. 4. 2014. Téma: Presumpce viny

Jsi lupič. Vplížil jsi se kradmo, nepozván, nečekán, využil jsi slabého okamžiku bezbrannosti,
zmámené chvíle poblouznění, prchavých vteřin před úsvitem, kdy se v útulnosti přikrývek všechna nebezpečí rozostřují.
Jsi zloděj. Chceš mé peníze, můj čas, můj byt. Mé tělo. Chceš všechno, nenasytně, neodvratně.
Jsi tyran. Bezesné noci, znavené dny, odříznutí od přátel, naprosté zotročení. Kolotoč povinností a únavy, který je bez konce, bez oddechu, bez smilování.
Jsi vrah. Zabiješ mé sny, má přání, můj klid, mé studium, mou budoucnost, mé záliby, mou pověst. Mou lásku. Vše, co mám ráda, je ohroženo tvojí přítomností ve mně.
Jsi odsouzen.
Nesmíš se narodit.

Pečlivě pročítal spis. Další udání. A přitom před necelým rokem bylo vše v opačném gardu. A navíc anonym, „přítel trůnu“. Ty přímo nesnášel. Ovšem obvinění to bylo vážné, měl by postupovat s nejvyšší přísností. Jeho kolegové v takových případech porušovali i to nejposvátnější pravidlo – o presumpci neviny. Ale on je vždy ctil. Na každého se musí pohlížet jako na nevinného, dokonce i na tu příšeru z Korsiky. Když četl, že toho „agenta“ odvedli přímo ze zásnubní hostiny, vzpomněl na svou laskavou, milou Renée...
Ne, utvrdil se. Nezpronevěří se svým zásadám. Ani dnes.
Gérard de Villefort zazvonil na zvonek. „Přiveďte ho.“

Hlava mu třeštila.
S obtížemi otevřel oči.
Radši je zas rychle zavřel.
Dobře pět minut přemýšlel, jak se jmenuje, a jestli není Kryton.
Pak mu došlo, že cítí pach spáleniny. Navíc ležel v louži alkoholu.
Otevřel oči a s námahou se postavil.
Chodbou se valil hustý dým.
Zřejmě všechny kontrolky, co na lodi vůbec byly, zuřivě blikaly.
Někde něco houkalo.
Potácivě se rozběhl chodbou. Málem zakopl o ležícího Krytona (takže není Kryton), který měl na sobě dámské růžové prádlo s mašličkami a velmi frivolní blond paruku.
Kolem proběhlo něco jako hromada zeleného slizu.
Uslyšel menší výbuch.
Rimmer zaskřípěl zuby.
„LISTERÉÉÉÉÉÉ!“

Petr Oslonoh věděl, že udělal chybu v okamžiku kdy promluvil. Velký Rypáček, navzdory své komické přezdívce, byl jeden z nejkrutějších a nejmocnějších ve stodole. A Petr se opovážil upozornit jej na nepravidelně nakulmované štětinky na jeho ocásku. A upozornit vůdce na vadu na kráse - to se prostě neodpouští. Petr Oslonoh se naposledy smutně rozhlédl po svém stání a pohledem se loučil se svou zapáchající slámou i s kyblíkem vody postaveným u dřevěné polorozbité stěny.
Všichni přece věděli, že pro každého, kdo se pokusí veřejně vystoupit proti Velkému Rypáčkovi platí okamžitě presumpce viny.
A v jejich stodole se do vězení neodsuzuje.

Mistr Lavoisier byl pro jednou rád, že jejich rektor jezdí na všechny významné sněmy všech tří cechů. Aspoň u něj bude moci poprosit za toho chlapce hned – bez dlouhého trmácení do Chansons a zpět.
„Přimlouvám se, abychom přijali do učení a na výchovu jistého Severina Waterse. Je pravděpodobně sirotek, Angličan, utekl z kláštera před obavou z vymítání. Momentálně je tady, v Heidelbergu...“
„Jak se sem dostal?“
Té otázky se Gérard Lavoisier bál.
Protože znal odpověď: s Theodosiem Thornvaldem.
Thornvald byl černý mág. A Chansons mělo na černou magii jasný názor.
Přesto se pokusil: „Ale chlapec nebyl zasvěcen...“
Marně.
„Zamítá se.“

KŘACH!
Květináč sletěl z nízkého stolku. Měla jsem starost, jestli se tomu malému andílkovi něco nestalo a šla jsem se podívat.
„Báro! Ty bestie nedobrá, to se dělá?“
Nechápu. Nic jsem neudělala, jak jí to mám vysvětlit?
„Podívej se na tu louži! Zase ta tvoje mrcha!“ křičí na něj.
„Proč by to dělala, nikdy přece nic nevylila!“
„Chceš snad říct, že to vylila Andělka?“
Chci jim vysvětlit, že já tu misku opravdu nepřevrhla, ale nevím jak.
Nikdy jsem nezlobila a najednou, cokoliv se stane, vždycky za to můžu já.
Proč jsem to vždycky jen já? Protože jsem pes?
Tiše pláču.

"Tak hele, zaklínačí, já sem jenom nevzdělaná holka z lesa, ale vim, že ty tady děláš tu pr.. prep..." "Presumpci" "Jo, díky, Regisi, presumpci viny a to neni správný. Tady Cahir nám už několikrát zachránil život, mně minimálně dvakrát a tobě taky, Geralte, i když to nerad slyšíš. Dyť von je taky zrazenej, jako my a jestli se vráti domů do Nilfgaardu, pověsí ho na prvnim stromě. Tak se do něj už konečně přestaň navážet, pač kde bysme bez něj byli?"
"No dobrá, Milwo. Já to urovnám. Cahire, vrať se, zjistil sem, že je tu dost pálenky i pro tebe."

Xénie se bez dechu řítila nocí.
Čas se krátí. Příští vteřina může být osudově poslední.
Stopa vedla k něčemu mezi stodolou a chalupou. Stavení nevypadalo jako hlavní stan podvodnického gangu, avšak důmyslné magické svádění z cesty ji nenechalo na pochybách. Vždyť by ten barák sama minula nemít tak silné vodítko.
V otevřených dveřích blikala sféra. Slabě ozařovala čtyři muže. Nastupovali do dodávky a netrpělivě se ohlíželi.
Evžen mezi nimi nebyl.
Xénie nehodlala zbytečně riskovat zdvořilé dotazy ani dlouze rozvažovat. Cokoliv se Evženovi přihodilo, způsobili to oni.
Stačila omráčit řidiče.
Vtom se dům otřásl.
V ten ráz stál v jednom plameni.

Od mala ti, parchant jeden, házel klacky pod nohy,
zbavoval tě ideálů a okrádal o vlohy.
Ten který ti bezlítostně způsoboval šrámy,
obrazům bral svěžest barev a oprýskal rámy.
Nevrátí už nikdy zpátky, co si jednou vzal,
čas ti dlouze protahoval a pak zase bral.
Na houpačce smůla - štěstí s pravidelným výkyvem,
po kolenou jít tě nechal občas s větru poryvem.
Plazit se i vzduchem létat, klouzat se a běžet,
by nakonec na hřbitově zanechal tě ležet.
Tímto viním slavný OSUD za škody, co napáchal,
vždycky to byl pěkný floutek a příšerně zapáchal.
Ukázat mu záda? Jenže... mám ho ráda.

V hledišti zela prázdná místa jako díry po zubech v chrupu devadesátileté stařenky.
Na tak malou návštěvnost nebyl soubor zvyklý. Principál po představení zavrčel a uklidil se stranou. Tragéd se zamkl v maringotce. Milovník utekl na procházku. Satirik, sedě u kasy vedle principálky, ožužlával konec brku a vůbec mu nebylo do smíchu.
"Cvoček," vyplivla konečně principálka, co ji pálilo na jazyku.
"Hm."
"Já to říkala."
"Hm."
"Nedávej mu na starost plakáty, říkala jsem. Je to pubertální flink. Nebude se s tím chtít patlat, polovinu někam zašantročí... Ale vy ne - prý musí dostat šanci! Jo. Schválně si projdi město!"
"Visí všude..."