DMD č. 24. pro 24. 4. 2014. Téma: Presumpce viny

Seděl v tmavé chodbě před jednou z mnoha soudních síni ministerstva kouzel. Hlavu měl složenou v dlaních a čekal.
Přemýšlel, proč neutekl ze země. Možná spoléhal na to, že se mu dostane spravedlivého soudu. Teď už mu bylo jasné, že nemá žádnou naději. Byl mudlovský šmejd, tedy automaticky vinný.
Provinil se tím, že se narodil do "nesprávné" rodiny.
Nikoho nezajímalo, že je dobrý čaroděj.
Celý tenhle proces byl nesmyslný. Věděl jak to skončí, znal svůj ortel.
Když vysoký ženský hlas zavolal jeho jméno, zvedl se a vešel do dveří.
Vinen. Vinen aniž by řekl slovo obhajoby, aniž by spáchal zločin.

„Ale já jsem nevinný! Opravdu! Musíte mi věřit!“ křičel a brečel pobledlý upír a možná by se pokusil i o útěk, kdyby nebyl spoutaný a s hlavou na špalku.
„A můžeš dokázat, že seš nevinný?“ naklonil soudce hlavu na stranu a dal upírovi chvilku na rozmyšlenou. Spoutaný těkal očima z místa na místo, jak se snažil úporně vymyslet, zformulovat nějaká slova, argumenty. Chtěl něco říct, ale zakoktal se, a když viděl, jak soudce zvedl oči v sloup, opět se rozvzlykal.
„Tak už to s ním, prosím, skoncujte,“ požádal kata a odškrtl si v deskách další políčko. Ještě jich čeká spousta.

Za svítání Maruška vstala, zatopila, vodu nanosila, kravku poklidila, podojila, slepice pustila ven a nasypala jim. Pak nakrmila králíky a začala štípat dříví.
"Že se baba nestydí, všechno na pastorkyni nechat, jenom dřít ji nutí!" pomyslela si kolemjdoucí dohazovačka. A za tepla to běžela prodiskutovat do vsi.
Když se macecha s Dorou probudily, dostala Maruška několik zmatených příkazů, které si vzájemně odporovaly. Potřásla hlavou a dala jim snídani, čímž na chvíli obě umlčela. Bylo dojemné, jak se macecha snažila být hlavou domácnosti, aniž by věděla, jak a kdy se co dělá.
Maruška si naštěstí vždycky tiše udělala všechno po svém.

Když mi zmizí poslední kostička čokolády odložená na blbou hodinu blbého dne, vím, kdo samou roztažností nevěděl, co do té huby strčit. Šňůry na prádlo se taky přetrhly samy a ta feferonka se do utopenců určitě dostala tak, že se probourala ze sklenice, otevřela ledničku i sklenici a vesele tam skočila. Dát si koupel. Skleník se také otevírá sám, do sklepa se svítí kvůli zkratům a boty mi určitě ničí křovinořez, protože mě nemá rád! Ono by se to většinou dalo překousnout. Kdyby aspoň nelhal!
Nevím, kdy vlastně v naší rodině vznikla presumpce viny. Ale existuje, a to je hlavní.

"Zklamali jste mě. Skutečně. Vložil jsem do vás svou důvěru. Nu což. Budeme se muset omluvit."
"Promiň, ale v té chvíli bylo naprosto jasné, že to udělal. Důkazy tomu nasvědčovaly. Byla to ta - presumpce. Ani se nemusíš dívat a víš."
"Běžte. Já se mu radši omluvím sám."
Odešli.
Liam si povzdechl a vytáhl prskajícího kocoura z krabice, ve které byl až dosud uvězněn, a začal ho s omluvami drbat na břiše.
"Promiň, já zapomněl, že pro ty dva platí presumpce blbosti. Půjdeme ty skřítky, co sežrali smetanu a chtěli to hodit na tebe prohnat spolu, co říkáš."
Kocour spokojeně zamručel.

Je vinen z hlediska všech. Pekaři a rybáři ho odsuzují za to, že rozmnožil chléb a ryby. Egyptský panovník ho obviňuje ze sionismu. Nejvyšší rabín označuje jeho náboženské znalosti za nedostačující. Zástupci zdravotních pojišťoven žádají jeho prohlášení o tom, že zmrtvýchvstání je podvod. Ze strany lékařů je obviňován ze šarlatánství při léčbě malomocných. Je vlastníkem veškerých autorských práv na Bibli, což je trnem v oku majitelům všech renomovaných vydavatelství. Jasnovidci odmítají jeho názor na soudný den. Porušuje společenské normy tím, že má dlouhé vlasy, zato nemá osobní doklady.
To jsou důvody, proč Pilát Pontský odmítá potvrdit, že Ježíš je Kristus.

"Tak, a teď jsi vinen."
"Proč?!"
"Protože jsme se tak usnesli."
"Ale to nemůžete."
"Ale můžeme."
"Jaké na to máte právo?!"
"Právo? Všichni lidé jako ty jsou vinni. Bez výjimky."
"Musíte mě předat řádnému soudu, jen soud má právo mě shledat vinným či nevinným."
"Nemusíme tě soudit, stačí když odvoláš, co jsi řekl."
"To co jsem řekl, nikdy neodvolám!"
"Neodvoláš? V tom případě ti není pomoci. Ani přímluva císaře tě nezachrání. Pamatuj, kdo rozbourává a pomlouvá církev je normální sprostý kacíř a jeho život končí peklem. Dáváme ti poslední šanci. Odvoláš to?"
"Ne, neodvolám!"
"Dřevo je už připravené..."
"Zapalte hranici!"

Nastal čas zvednout kotvy a přesunout se.
Blíže k nalezení Selen? Kéž by.
Irena stála nad sbaleným kufrem a měla neodbytný pocit, že v něm cosi chybí.
Pak jí to došlo.
Triko. Docela obyčejné, jen ten potisk byl... velmi osobní.
Nápis „András was here“, doplněný velmi výmluvnou šipkou. Bez těhotenského břicha sice nemělo takový efekt, ale stejně ji Leandrův dárek vždycky donutil k pousmání.
Měla pocit, že jí ho beta přibalil schválně... snad aby na cestách nezapomněla, čí je.
Existoval jen jediný člen výpravy, který byl jejím druhem posedlý natolik, aby ho vzal.
V hrdle jí zavibrovalo výhružným vrčením.
„JESSIE!!!“

Jakkoliv byl velmistr té malé zmoklé akademie na Miu Leptonis IV spravedlivý a čestný, existovala jedna zásadní výjimka: jeho syn a jídlo.
Ztratilo se kilo sýra? Šlo se za Simbaccou.
Někdo vypil lák na připravované zavařování okurek? To zní jako Simbacca.
Že poté zmizely i ty okurky? Simbacca zjevně zahlazoval stopy.
Po ořechách z Reythy zbyly jen slupky? Simbo!
Někdo zase snědl Valle bahenní pleťovou masku? Ok, to byl Champbacca, měla si ji hlídat.
Neva našel okousané polarizátory fáze? To už byl zase Simbacca.
Někomu to možná přišlo nefér, ovšem u něj to nebyla ani tak presumpce viny jako statistika...

„Viděla jsem ji, jak uvařila kočku!“
„A po nocích v povětří lítá, s všelijakými ďábly obcuje!“
„Je to bosorka! Na hranici s ní!“
Rozlícený dav pokřikoval na nebohou ženštinu přivázanou na voze. Když vůz dorazil na náves, pohůnek vzpouzející se ženu přivázal ke kůlu na hranici. Pak předstoupil vyhublý kněz v černém hábitu.
„Anna Kotlářová byla usvědčena z čarodějnictví a obcování s ďáblem. Ve věci obvinění bylo dočiněno přiznání a žádost o milost. Ta bude vykonána“
K ženě zezadu přistoupil pohůnek a trhnutím jí zlomil vaz. Kněz vhodil plápolající pochodeň do roští u jejích nohou a nebožačku brzy pohltily plameny.