Alternativní realita (AU)

Florián vybral z kvetináča starý Cereus a očistil mu korene od hliny.
„Šteklí to!“ posťažoval sa Cereus. „A tá hlina mi nechutí, je mäkká, tentoraz by som chcel viac kamienkov!“
Florián spozornel. „Kamienky? Myslíš takéto?“ ukázal hrsť zeolitu.
„Nie, tie druhé, červené.“
Florián premiešal substrát s tehlovou drvinou, vložil kaktus do kvetináča a prisypal korene.
„Ešte utlačiť hlinu,“ rozkazoval kaktus. „Nie tam, trochu vedľa.“
„Budeš si priať trochu vody?“ spýtal sa Florián, keď bola zem ideálne utlačená.
„Teraz nie som smädný... mám plno starostí s kvitnutím!“
„Budeš kvitnúť? Blahoželám!“
„Vďaka! Dnes oslavujem, tak som sa rozhodol, že ťa vôbec nepopichám!“

Uniformní šeď uniforem,
splývá s šedí ulice.
Zástupy kráčí ve stejném rytmu,
jako jeden muž.
Dusot kroků rozléhá se
betonovým městem.
Jeden za druhým
prochází branou.
K turniketu přiloží
zápěstí s čárovým kódem.

Jako jeden muž,
následují Krysaře.

Každý na své stanoviště,
šestnáct hodin u pásu.
Mechanické pohyby,
robot obalený masem.
Oči hledí, nevidí.
Za nimi, v Duši díra.
Vypuštěná.

Krysařovi už flétna neladí.

Zvonek. Konec. Vypadněte.
U brány přiloží zápěstí,
na účtě směšná almužna.
Za tmy zpět,
do své kobky.
Prázdná tvář prázdné schránky.
Do noci sleduje programy,
stejné všechny do jednoho.

A nikdo neslyší,
že Krysař hraje falešně.

Bratři,

dovolte mi, abych vyjádřil hluboké znepokojení nad neutěšeným stavem našeho společenství. Vím, že prosadit se v této složité době s něčím skutečně hmatatelným není snadné, právě proto však nesmíme dopustit, aby léta živené kvalitní projekty upadaly! Kde je třeba konec takovým chemtrails? Jak máme vymývat mozky, když ty zatracený letadla furt stojí na zemi?! 5G na bodu mrazu, Obama za březen nadělal rekordně málo děr v silnicích, Kellnera unesou ufoni a nikdo to ani nepozná a Kalousek si klidně zmizí z očí! Říkám vám, já a moje mikročipy vás nebudeme zachraňovat věčně!

Váš
Bill Gates, předseda Nového světového řádu

Vážení,

neblahé okolnosti mě nutí se ucházet o uprázdněnou pozici místopředsedy vaší Demotivační ligy zoufalců a zkrachovalců. Stejně jako poslední místopředseda (čest jeho památce, i když jsem ho neměl rád) jsem životem zklamaný pesimista, na nějž není spolehnutí a mezi jehož záliby patří především prokrastinace, dlouhé zírání do prázdna a bezcílné bloumání světem. Na rozdíl od něj jsem však navíc ještě otravný fňukal a tragéd a rád dávám okázale najevo, jak je ke mně vesmír nespravedlivý. Jsem proto přesvědčen, že budu tuto funkci vykonávat přinejmenším stejně nezodpovědně jako můj předchůdce.
Vlastně to místo nechci, ale peníze holt potřebuju.
Váš

XY

Vážené HR oddelenie,
reagujem na ponuku č. 1684745 zverejnenú na stránke Vašej firmy.
Mám diplom v oblasti strojný technik / inžinier, technické certifikáty firiem Karosa, Renault, Volvo, Scania a vodičský preukaz skupiny A, B, C, D, D1E a T. Som kvalifikovaný k opravám motorov s automatickou aj ručnou prevodovkou, palubných počítačov, ABS, ABD, GPS aj klimatizácií.
Moja desaťročná prax zahŕňa riadenie kamiónov, trolejbusov, električiek, vlakov, motorových lodí, traktorov, snežných pluhov, tankov aj obrnených vozidiel. Mám tiež dvojročné skúsenosti ako pilot na majstrovstvách formuly 1.
Verím, že moja kvalifikácia bude postačujúca na inzerovanú pozíciu šoféra lokálneho mikrobusu.
S pozdravom
Váš Nádejný Uchádzač.

Cestuji nekonečným prostorem, a užasle se rozhlížím. Tolik krás lidské oko ještě nikdy nespatřilo, a ani nespatří.

Planet nespočet, tisíce fantaskních barev, světel, stínů.

Nekonečně vůní - věděli jste, jak voní černá díra? Jako olovo.

V uších mi zní libozvučná hudba, vyluzovaná myriádami drobných perleťových tvorečků. Plankton. Zvěře tu jinak není, lidu rovněž ne. Jen oni.

A já nejsem o nic moudřejší, než na počátku, stále s nimi neumím hovořit.

Však nemusím jíst, pít ani spát, a cesta má je nekonečná, budu tedy bloudit věky dle libosti.

*************************

Žijte blaze, moji milovaní, tam dole na zemi. A vězte, že jsem dosáhl nirvány.

Mezi prázdnými zdmi se rozléhají hlasy, postupně nabírají na intenzitě a překřikují se. Skupina učenců stojí na hromadě suti, zkoumá torza kleneb a škvíry ve zdivu. Ruce divoce máchají a tváře začínají brunátnět. Ve vzduchu panuje kolektivní neshoda.
"Opatrně celou stavbu zakonzervujeme, aby se dál nerozpadala. Nemůžete přece něco přistavovat!"
"Já bych to prostě zboural a postavil znova podle záznamů. To je nejrychlejší i nejlevnější."
"A co zbourat jen to nenávratně poškozené, část zakonzervovat a zbytek dostavět?"
"Vy jste se snad zbláznil!"
Debata majitelů, architektů a památkářů měla předurčeno ještě dlouhé pokračování a mnohá opakování. O zábavu tu nebude nouze.

Po mnoha měsících se chystáme na dalekou cestu. Vyplňujeme papíry s účelem cesty a čestná prohlášení. Připadám si trochu jako rebel a trochu jako zločinec, že se chystám překročit hranice okresu.
...
Minuli jsme Prahu, zatím s jednou policejní kontrolou.
...
Projíždíme královské město Klatovy. Pro mě úplně neznámé území. Nadšeně obdivuji zachovalé hradby a zbytky opevnění. Všude věže krásných historických budov. Těším se, až si zítra město projdeme a podíváme se i k čajovně, sídlící ve věži.
...
Kopce a lesy se před námi rozestupují, přijíždíme do zapadlé vesničky a stavíme u paty rozpadající se tvrze. Zvládli jsme to přes celou republiku.

On pomáhal mágům s problémy při telepatii. Ona zase věštila z kapky krve, jaké neduhy koho trápily. Co přišla malá, byli spokojení, ale bezstarostných vtípků ubylo.
Vařila odvar malé na zoubky (zázračný pomocník), když se zeptal, co chce k narozeninám.
"Nevím, splaš mi třeba nějaký pěkný amulet," odpověděla nesoustředěně.
Za týden vytáhla z krabičky kožený provázek na kterém visela... malá paruka? Do její zadní, prodloužené části, byl vystřižen trojúhelník a lichoběžník.
"To je 'A'?" pozvedla obočí.
"A-mullet, není to skvělé?" přitakal. "Žena je nepobavena?"
"Nepobavena." odpověděla a dala si dobrý pozor, aby jí necukaly koutky, zatímco uvnitř se třásla smíchy.

Hnilobný smrad ve volební místnosti dosáhl nejvyšších představitelných hodnot. Volební komise zděšeně třeštila oči. Dav hnijících těl stál tiše a nehnutě ve dveřích.
„Myslíš, že jedí mozky?“
„To by už po nás šli.“
„Co budeme dělat?“
První tělo vkročilo do místnosti a zastavilo před stolem.
„Dobrý večer! Tady se volí?“
„Aaano,“ zamumlal předseda komise, „mohu vidět vaši občanku, prosím?“
Umrlec vyndal doklad z kapsy a položil ho na stůl.
„Pochybuji, že jste v seznamu.“
„A proč bych nebyl?“ divila se mrtvola. „Rozkaz zněl jasně. Vstaň a jdi k volbám!“
„Myslíte ten agitační plakát u hřbitova?“
„No jasně! Tak jsme tu!“