Alternativní realita (AU)

Nad pergamenem, pocházejícím z artušovské doby, bádají vědci už léta. Antropologové, sociologové, genderologové, neolitofalalalalalogové atakdále. Nalezen byl ve velšském chlívku v zapadlé díře jménem Drkyxjhnldfbyldjvbndsljfbdlxb'.
Text pergamenu je krátký a paradoxně zcela výstižný: PAVOUK.
Paradoxně ale tenkrát pavouci nebyli.
O pergamenu se ví jen to, že ho měl v rukou nejdřív Uther Pendragon a pak Artuš, protože DNA v letokruzích islandského lišejníku z doby mozzarellalitu.

Ve skutečnosti to byla zkratka, a znamenala následující:

Pendragon
Artušovi:
Vole!
Okamžitě
Udolej
Královnu!

Vědcům budiž útěchou, že ani Artuš to tenkrát vůbec nepochopil. A proto musel přijít Lancelot, a dál už to všichni známe.

Elrond s Ereinionem procházeli katalog s vitrážovými tiffanyho lampami a lustry.
„Tuhle si pořídíme do ložnice a tahle přesně sedne do pracovny,“ řekl Ereinion a ukazoval na příslušná svítidla.
Blížilo se stěhování do Přístavů a snili o vyřezávaných zábradlích, secesních sloupech a nábytku v novém domově. A také o prostoru, který tam budou mít – šicí dílna, brašnářská dílna, zlatnická dílna (až někdy bude čas) a kovárna (nesmrtelnost je krásná).

Nastal čas stěhování a místo do obrovské secesní vily nacpali šití, kůže, kostýmy, sebe a dva psy do 2+1.

„No, ale tu tiffanyho lampu si můžeme koupit i tak,“ prohlásil Elrond.

Paní Weasleyová se pomalu a tiše upravila. Manžel jí nedal jinou možnost.

Pomalu si zčesala vlasy dozadu a začal brumendem prozpěvovat opouštěcí píseň. Tribunál nebyl proti, dokonce na ni Minerva mrkla.

O půl roku později potkala Arthura, snažila se k němu neznat.

"Jak se jim daří?" optal se upjatě.

"Dobře, jak jinak," odvětila.

"I Percymu?"

"Samozřejmě, o něj se starám nejvíc, je to můj miláček!".

Arthur zesmutněl a trochu zestárl.

Nevěděl, že se domů vrátí už za měsíc, protože ho Molly díky boji proti Smrtijedům vezme na milost. Netušil, co Bill a Charlie doma dělají, bylo jim jenom pár let...

Představte si pokojné léto,
teploty blízko 28 stupňů Celsia,
nikomu se nikam nechce.

Přichází pán.
"Víte, že Strážná věž, a samozřejmě i já, jsme vstoupili do věku Pelyňku?"

"Zatím ne."

Po pětadvaceti slušných minutách se člověk odplouží a s vnitřní hláškou:"Vrať mi ten Čas!" se vrátí do reality.

Pán obkrouží zbylé násosky a hledá oběti.

Člověk utíká. "I Matka může být Bohyní!"

Raději žrát slad než pelyněk, pokud se mi nerozprostře na mozku.

A v předjaří roku 2019 se objeví hvězda. Malá, ničím nedůležitá. Mor a nemoci jsou přece vedlejší záležitostí. Ani bratr ji reálně nečekal. Pelyněk je tu.

The eleventh hour is here and my brain's taken a vacation. Again. Well, how about we fire up the crystal ball and see what my alternate selves are up to?

fwoosh

This one went for the biblical angle. Boring.

fwoosh

Dresden Files? Yeah, good luck fitting that into a hundred words.

fwoosh

That one's getting drunk on absinthe. Seeking inspiration, I guess.

fwoosh

Chernobyl? Okay, there's a connection in etymology, but...

fwoosh

Screw it. Might as well try my alcoholic alternate self's method.

"Almost midnight? I don't feel anything. How about you?"
"Not a goddamn thing. This absinthe is bullshit."

Maedhros zareagoval na zvuk, že mu přišla zpráva. Zarazil se, když viděl, že mu píše Turgon.

Ahoj,

viděl jsem Fingona ve městě s dívkou. Nevím, jestli už to víš...

U zprávy byla fotka, na které se Fingon držel za ruku s dívkou a společně se něčemu smáli.

Fëanore, rozhodl jsem se, že svou cestovku odkážu Tvým bratrům Fingolfinovi a Finarfinovi. Ty máš své vlastní podnikání a jen bych Ti přidával starosti. Finwë

S politováním musíme odmítnout účast Vaší firmy Fëanoro Diamonds s.r.o. na veletrhu Design Week. Obchodní ředitel Manwë

Nikdo z kontaktovaných si nevšiml varování o falešných zprávách.

"Kdy ses přestala červenat?"

Povídání v posteli se nikdy neomrzí. S každou je to poprvé... Chvilka pravdy nad ránem. Okamžik možnosti mlčet, nebo mluvit o sobě. O láskách, které drn reality už zastřel natolik, že je vůbec možné o nich přemýšlet.

"No, když jsi mě políbil. Ale ne poprvý, ale tak prvně - jako že...!"

"A co jsi chtěla?"

"No vlastně jsem Tě nechtěla. Ale přišlo by mi to blbý, ostatní se na nás koukali, tak jsem si řekla..."

"Že?"

"Že to prostě půjde. Vlastně ses mi nelíbil, ale Maruška mi řekla..."

"Že?"

"Že jsi čaroděj."

A magie nějak náhle ochabla.

"Copak se mi všechno vejde do kapsiček?" zeptal se sám sebe Krteček. "Určitě klubíčko a žížalka," špitala si při šití oděvu černá animovaná postavička.
"A co ještě dál, co bych tak potřeboval? Poradíš mi, myško?"

Ale myška dneska mlčela, nic ji nenapadalo.

Miler si znechuceně otřel čelo. Pořádná replika pro jeho postavičku nepřicházela, holky dávno z domu - proč na ně stále musí myslet?

Nostalgie mu prohloubila chraplavý rakovinový dech.

Už ví, vždyť je to přece jasné. "Zrcátko, vejde se ti tam ještě zrcátko," vykřikla náhle myška.

Miler rozbil zrcadlo pěstí, ve zkrvavených prstech držel střep. Poslední, nejlepší přítel. Sbohem Krtku!

Lidé o nich vyprávěli a jeden by skoro věřil tomu, že je opravdu zažili. Často se v těch příbězích vyskytovala slova jako "radost", "láska", "smích". Pojmy tak prázdné, jako dohledná budoucnost. Shluky hlásek, které se nijak nelišily od vždyznějícího kvílení větru v kostrách zapomenutých měst. Hladová břicha nikdy nepoznala rozkoš z lahůdek a šílené oči neviděly živý strom. Každodennost změněná v legendy a noční můry změněné v každodennost.

Cit, obraný o podstatu, stal se jen pudem. Pud, zbytnělý utrpením, změnil se ve vládce. Život a smysl už by nikdo nehledal v téže větě. A málokdo už vlastně hledal i věty.