Alternativní realita (AU)

V krajském městě vypukla epidemie průjmu
Jak se povedlo zjistit, vše souvisí s akcí opoziční strany, která rozdávala občanům zdarma roušky a desinfekci, které se jim zřejmě zdály málo výrazné, pročež na ně nechala vyšít respektive vytisknout své logo. Toto se nelíbilo zástupkyni vládnoucí strany, která nesehnala pro obyvatele nic smysluplného, a tak se po vzoru svého šéfa rozhodla ve stejný čas rozdávat sladkosti, aby nedošlo k poklesu preferencí. Limitována na rozdíl od šéfa skromnými vlastními prostředky, zakoupila levné sušenky privátní značky a orazítkovala je logem své strany prošlou barvou na vajíčka z výprodeje. O vývoji průjmové epidemie budeme informovat.

Vlál kopr, vlál.
Děvče usedlo opodál.
Hlavičku na trávník sklonila
očička pomalu sklopila.

Vlál kopr, vlál.
Žena usedla opodál.
Hlavu svou, těživou, sklonila
oči své pomalu sklopila.

Vlál kopr, vlál.
Stařena usedla opodál.
Hlavou svou, znavenou, sklonila
oči sve staré sklopila.

Leží žena, leží i muž.
Čas plyne a nečeká.
Vzduchem mihá se kosa.
Trávník posedla rosa.

Všichni leží, nik se nezvedá.
Ani malý Jozífek, nezbeda.
Leží a spí, řekl by někdo.
Když pohlédne po nich letmo.

Nevstanou oni již nikdy.
Prišla nemoc a přišli křivdy.
Přisla válka a s ní kryty.
Lidi na planete zbity.

A kopr? Vlál dál...

Dnes byl přijat již dlouho projednávaný zákon o veřejném přiznání financování. Po dlouhých hádkách v parlamentu a po nesčetném množství demonstrací zákon podepsal i prezident. Počínaje začátkem měsíce budou muset všichni státní činitelé, volební kandidáti a politici mít na svém oblečení jasně viditelné názvy a jména společností, které jim zajišťují financování.
Již dnes se na tuto událost mnozí členové Senátu připravují. Poslanci hned několika stran se objevili na zasedání s cedulkami „Plocha pro vaši reklamu“. Mnohé společnosti již začaly jednat o podpoře poslanců. Ceněnými vlastnostmi jsou nejen osobnost a politický kurz daného představitele, ale i velikost a šířka jeho postavy.

Šla jsem na procházku, tady na chatě u rodičů stejně není co dělat.
Procházela jsem lesem a přemýšlela jsem co všechno bych dělala, kdybych mohla.
Celý den mám pocit, že mě někdo sleduje. Ale to asi bude paranoia a málo lidskýho kontaktu. Přece jenom mi bylo zvláštně a tak jsem se radši otočila a zamířila jsem domů.
Po pár minutách chůze jsem ale přestala poznávat svoje okolí, stromy se změnili z dubů na smrky a byla větší zima. Otočila jsem se a snažila jsem se najít cestu zpátky, když v tom mě zamrazilo. Dívalo se na mě velké upřené oko.

Na vedomosť sa dáva
občanom Moravy a Sliezka
domovy svoje opustiť
všetci musia dneska.

Pobaľte si svoje krámy
deti vezmite si s vami.
Utekajte smerom Západ
Slováci majú veľký nápad.

Po dobití Maďarska, Švajčiarska a Rakúska
ďalšie krajiny zakázala dobiť
Európska únia.
Tak čo máme robiť.
Vraj „Tri krát a dosť!“
Pche.

Príkazom je potrebné sa podriadiť.
(aspoň kým nemáme jadrové zbrane)
Ludí krajín dobitých je treba
k poslušnosti zoradiť.
(potom rakety pustíme na ne)

Kým nebudú dobité krajiny ostatné
nejaký čas to takto hold zostane.
Avšak my sa chceme v lete kúpať!

A preto:
VYBAGRUJTE MORAVU
SLOVENSKO CHCE MORE!

Slavím narozeniny. Upekl jsem si jablečný dort. Koupil květiny. Jako dárek jsem si věnoval knížku.

Žít sám.

Předloni, v době mé indispozice, jsem mnoho měsíců pobýval v izolaci ve svém pokoji. Tehdy jsme se s rodinou odcizili.

Dříve mne to mrzelo.

Dnes si ale spokojeně pobzukuji.

Jsem zdráv, mám svou práci.

I když, pokud jsem nervózní, ještě dnes mívám chuť zacupitat si po stropě.

Prohlížím si důsledně okvětní kalíšky květin. Jeden po druhém. Chvilka nostalgie. Nebylo by špatné, kdyby všichni lidé měli sosáky.

Odložím vestu, kterou nosím do práce a třetím párem končetin prolistuji knížku. Má oblíbená. Franz Kafka, Proměna.

Je brzy ráno, teprve svítá, všechno má hnědozlaté obrysy. Pootevřením dveří vnikl do chatky závan chladu a šupin.
Tom zastihl Emu, jak stále ještě sedí na zemi ve změti šňůr a padákového hedvábí.
„Kolik ještě potřebuješ času?“
Usměje se. Usmívá se stále, i když je nejhůř.
„Skoro hotovo.“
Ema přetrhne niť.
Hbitými prsty skládá šustivý materiál.
Houf nervózních rybářů se zvolna přibližuje k chatce.
Nad jezerem se ozve svistot, jako když letí hodně velká labuť. Právě včas!
Do rybářů jako když střelí.
Tom se vyškrábe za Emou na dračí hřbet: „Říkal jsem, že jsme tu jen na skok! Zachovejte paniku!“

"Bude tam hodně lidí."

"Já vím."

"Možná několik set tisíc, říkaly sestry na dnešní mši."

"Já to vím, Mahalio. A není to proto o nic snazší."

"Ale ti všichni tam přijdou, aby tě viděli, to přece víš. Aby si vyslechli, co jim chceš říci."

"A to očekávání je zároveň důvod, proč se mi teď nedaří napsat co cítím. Představa všech životů, které se mými činy začaly ubírat jiným směrem, mě naplňuje opojením i pokorou. A obavou ze selhání. "

"Zkus to povědět mně. Jsme tu přece jen my, Martine."

"Možná je to směšně banální, ale pro mě je to jako sen..."

"Tady se to jasně píše: 'Objevuje se na místě svého násilného skonu vždy jednou za sto roků a žalostně lká!'"

"A co tak žalostně loká?“

"Lká! Jako že naříká."

"Jo takhle. Já lokat jen jednou za sto let, to bych taky naříkal. A kdy že skonal?"

"Prý 'druhého roku požehnané vlády božského císaře Trajána,' což by připadalo na rok 100 po Kristu podle našeho kalendáře."

"To je ale náhodička. Jaké roky ten lkavec používá v té své stoleté minutce? Solární? Lunisolární? Nebo snad rovnou lunární?"

"Jak to mám vědět? Je to duch thráckého legionáře. Nemyslím, že umí do sta počítat."

Prej že budeš králem nebo čarodějem, nebo co...

Mno a tak čím že jsem? No to je toho, tak jsem si to slovo nezapamatoval. Superrychlost a lítání je cool, jenže ten debilní kostým nejde sundat! A pomalu se plní...

Žízeň mám jako normální člověk, hlad mám jako člověk, jenže s tímhle kostýmem to fakt nejde vyřešit! Už jsem nejenom vopruzenej až po začátek žeber!

Jestli tohle měl bejt ten kauf, že se stanu králem "sedmi bratrů a sester", tak to jim teda fakt nepřeju.

Radši než si najít řešit nějaký společníky, tak to raděj zhebnu...

Jak to bylo? Sezam? Fuck!