Zeměplocha

Karotka ještě chvilku obhlížel zával, než zavrtěl hlavou.

“Tohle by bezpečně nesundal ani mistr výbuchář,” povzdechl si: “Budeme muset počkat, až si někdo všimne, že jsme se nevrátili…”

“Ale prdlajs. Dej mi moment…” Noby se začal přehrabovat v batohu, odhazoval různé podezřelé a pravděpodobně kradené předměty, než konečně vytáhnul jakousi červenou tyčinku. “Bratránek Alfí mi to dal na vyzkoušení. Prý je to úplně bezpečný.”

“Bratránek?” hlesl Karotka. Noby mávnul rukou.

“Se neboj. Ten je z druhý strany rodiny. Samej vědec a intelektuál, ale selskýho rozumu se nedohledáš."

Zarazil tyčinku mezi kameny. Škrtnul sirkou o podrážku.

“Na ten potřebuješ Hóchovskou krev.”

Becoming a god is not hard. Quite a few members of the current Disc pantheon had godhood bestowed upon them¹. 

Drabble could not remember exactly how he'd come into being, but his first memory was that of myriad prayers rising in unison in early April. Every year, their thoughts and sighs of fervent faith sustain him through the month, and in return, he grants inspiration². Come May he sleeps, dreaming only of the Words³. 

And the Counting. 

 

_{1 Which explains the existence of Oops, goddess of accidental deification.
2 Somehow. He's unclear on the specifics. 
3 And sometimes a duck.}

Kráčeli chodbami Paláce a snažili se ho přesvědčit.

"Hele, Šichtusi, tohle k policejní práci taky patří," hučel vemlouvavě Noby. Fred mlčel.

"Takže mám jít za Patricijem a vysvětlit mu, že ten včerejší nepořádek v ulici Broskvové bublaniny byl normální policejní zásah."

"Přesně tak, je vidět, že už se do toho vpravuješ," pochválil ho Noby.

"Ale velitel z toho nadšený nebyl," namítl novopečený svobodník.

"Taky jsme si to slízli," pokrčil rameny Noby. "Prostě jen zaklepeš na dveře, a vysvětlíš mu to."

Šichtus náhle zjistil, že u dveří stojí sám. Fred i Noby se nějak ocitli deset kroků za ním.

Zaklepal.

"Ano?"

Samozřejmě mu nevěřili, nikdo. Velitel Elánius z podstaty věci, seržant Tračník z opatrnosti, a dokonce i Karotka (ke své upřímné lítosti) zjistil, že i u něj existuje něco jako pochybnost.

Nicméně nováček se činil. Neutekl po dvou týdnech čištění latrín, ani po zkušenosti se Stínovem. Všem pomáhal v dobré víře a s upřímnou snahou. Jen jméno neměl. Řekl, že pojmenovat ho musí sami.

Ne že by se nesnažili, ale Nobyho návrh Šlapala, coby boha prošlapaných policejních bot, se s pochopením nesetkal.

Svoje skutečné jméno získal jednoho rána, když ho Elánius našel, jak po dvanáctihodinové směně pomáhá s papírováním těm dalším.

"Ach, kapitáne, to je nenadálé překvapení!"
Patricij odložil pero a zadíval se na Karotku.
"Přišel jsem velitele omluvit, pane. Objevily se nějaké nesnáze... rád za něj provedu půlroční hlášení, pane!"
Vetinari se pohodlně opřel v křesle a usmál se.
"Prosím, kapitáne."
"Tedy," Karotka položil na stůl objemný svazek, "podrobně je vše rozepsané zde..."
"Stačí mi stručný výtah, kapitáne."
Karotka si odkašlal a začal.
Patricij mezitím listoval podrobnými výkazy. Když se kapitán zakoktal a přestal, zeptal se:
"Kdopak to sepisoval?"
"Tak... všichni jsme se podíleli..."
Patriciův úsměv se rozšířil.
"Zítra mi přinesete skutečnou zprávu, ano? Ale teď pokračujte s tou pohádkovou."

“Tak se podívejte na tohle!” Leonardo rozbalil další pergamenový svitek.

Generál praštil hlavou o stůl. Prý Uneste Leonarda da Quirm, pane. Prý Nejlepší válečné stroje, co jste kdy viděl, pane. Jeho poradce čekal rychlý vyhazov. Z okna.

“Říkám tomu Zařízení pro bezpečné přemisťování vajec z vysoko položených kurníků.”

Zařízení bylo několik provázků a kus plachty, do které se při pádu opíral vítr. Už se chystal svitek odhodit k nepoužitelným, když mu něco jako prozřetelnost zadrželo ruku.

“Myslíte, že by to šlo trochu zvětšit?”

Vynálezce se poškrabal ve vousu.

“Na pštrosí vejce?”

“Spíš…” Jak to jen podat… “Na celého chovatele drůbeže.”

Bicykly se v Hlídce ujaly. I když... u těch, kteří je měli používat, totálně propadly. Na druhou stranu třeba Pleskot, tato trpasličí dáma, propadla jim. Jako Bábi létání, jako kočka tři dny staré rybí hlavě. Naprosto a neočekávaně. Stejně neočekávaně je s radostí přijala i seržantka Angua a svobodnice Herbatchová. Vlkodlačka i upírka přivítaly rychlost bez nutnosti shánět se poté po oblečení.
A nekalé živly v Ankh-Morporku se dosti rychle naučili, že slyšíte-li v hloubi noci osamělé vrznutí, neznamená to vypáčené okno. Často to znamená, že se vzápětí ozve hlas příslušnice Hlídky:
"Máš dvě možnosti. Jedna je lehká. Ta druhá..."

Smrť poklepal na přesýpací hodiny, v jejichž horní části zbývalo už jenom pár zrnek. S překvapením shledal, že je nervózní.

Rozhodně nepomohlo, když se muž, kterého sledoval, podíval přímo na něj. 

"Konečně se potkáváme," řekl a prokřupal si klouby na rukou.

Kdyby Smrť nevěděl, že je to nemožné, přísahal by, že mu po páteři stéká studený pot.

NEBUDEME SPOLU BOJOVAT, ŽE NE?

Muž povytáhl obočí. "Měli bychom?"

UŽ JE TÉMĚŘ ČAS. A O VÁS KOLUJÍ RŮZNÉ... HISTORKY.

"Uvidíme, co je na nich pravdy."

Smrť si povzdechl. Kdyby věděl, že bude jednou muset odvést Chucka Norrise, raději by zůstal na farmě.

Mágové a čarodějky vědí, kdy zemřou. Je to výhodné. Čarodějky dají do pořádku záležitosti, které by se jinak řešily systémem 'Porcelánový servis má dostat naše Drahuška, babička jí ho slíbila' a rodinnou válkou táhnoucí se generace. Mágové si nechají vyčistit roucho, vypůčí si co možná nejvíc peněz a naposledy se pořádně nají (což v některých případech i vede k tomu setkání, kvůli kterému se přejedli k prasknutí). Ovšem v obou případech je to datum jasné. Nezapomenutelné. Vážně. Opravdu.
Přesto byl Entonox Pravidelný překvapen.
UCTIVOST prohlásil Smrť.
"Už?"
UŽ
Entonox vytáhl kalendářík.
V kolonce 'dnes nezapomeň' stálo ve spěchu zaškrábané umřít.

Jaroslav Popelka se probral na židli v tmavé místnosti. Poslední, co si pamatoval, byl provaz stahující se mu kolem krku.

"Vidím, že už jste vzhůru."

Nad Popelkou se tyčila temná postava. 

"Poslyšte, jestli je to o tom, jak jsem odkrágloval toho mima..."

"Ale vůbec ne. Naopak, dokázal jste, že máte smysl pro zbavování se smetí. Co byste říkal na to, že byste se stal vedoucím městské úklidové čety?"

Popelka nervózně polkl. "A když odmítnu?"

Lord Vetinari se zadíval na dveře na druhé straně místnosti. "Pokud chcete, můžete klidně odejít těmito dveřmi. Ale musím vás varovat - tak už se uklidíte napořád."