Zeměplocha

Vysoko na Důlinách se poklidně pásly ovce. Ani je nebylo potřeba moc hlídat, ale občas tam někdo zašel, aby dohlédl, že někam neodešly.
Dnes byla řada na Toničce.
„Lez! Škrabej se!!“ ozvalo se od kamenů.
„Já už nechci.“
„Nemusíš,“ opáčila Tonička.
Ticho. Takové to plné otázek jen čekajících na svoji příležitost.
„Proč nemusíš?"
„Ale musíš.“
Malá fíglata se v peroucím se chumlu vykutálela zpoza kamene.
„Co to tady provádíte?“ zeptala se Tonička.
„Hamiš poudál, že když se vyškrábeme až na vrchol, uvidíme celý svět.“
„Uvidíte hodně, ale celý svět je mnohem větší než Křída,“ prohlásila Tonička.
„Fíha! Neke!“ štěbetala fíglata.

„Škrábeš se,“ konstatovala Margaret a poněkud znepokojeně si prohlížela mladší, blonďatější, prsatější verzi sebe sama.
„Včera byl úplněk…“ odpověděla Angua automaticky, ale uvědomila si, že by to měla vysvětlit. „Jsem vlkodlačice. Můžu se přeměnit kdykoli, což je ve službě u Noční hlídky praktické. Ale o úplňku se přeměnit musím. To pak přejímám i vlčí návyky. Teď mám třeba utkvělý pocit, že mě koušou blechy…“
„Jak vypadáš ve své zvířecí podobě?“ vypadlo z Margaret, když si v hlavě přeskládala tucet otázek, na které by se chtěla zeptat.
„Vrumf!“ složila jí Angua přátelsky hlavu do klína.

Obě se cítily úplně v pohodě.

Samuel Elánius, rudý vzteky, odstrčil Važuzla a vletěl do Oválné kanceláře.

„Vy zrůdo, už toho mám dost, vždy jsem stál při vás, ale tohle je moc, chtít ty zmatené stoupence popravit…“

„O čem to…“ zkusil se zeptat Patricij, ale Elánia nešlo přerušit.

„…za tak drobný prohřešek…“

Vetinari vstal. „Nemám tušení, o čem mluvíte,“ řekl chladně.

„No tady, v tom rozkaze, je to černé na bílém…“

Patricij mu vykroutil papír z ruky. „Je tu napsáno, že se ta situace musí napravit!“

Elánius zblednul. Vetinari mu položil ruku na rameno.

„Kdy jste naposledy spal, veliteli? Běžte domů, vyřeším to s kapitánem Karotkou.“

CrayCray:
Vědělas, že je na světě už jaro?
LittleJ:
Ano, všimla jsem si.
CrayCray:
Tady je to trochu složitější.
LittleJ:
Ovce mají jehňátka, máme hodně práce.
CrayCray:
Jehňátka jsou roztomilá.
Co s nimi děláte?
Jedno bych si vzala, ale nevím jestli by to zvládli.
LittleJ:
No, chráním je před vílami.
CrayCray:
Víly mají zoubky, cvak!
LittleJ:
A taky tvrdé lebky.
CrayCray:
Půjčíš mi tu tvoji pánev?
LittleJ:
Je to jen obyčejná pánev, důležité je rozhodnutí.
CrayCray:
Někdy je těžké poznat, co je realita a co jen sen.
LittleJ:
Není, jen si potřebuješ být jistá sama sebou.
CrayCray:
Kecy v kleci.

StuhaVeVlasech: Jste tu, prosím? Naléhavě potřebuju pomoc.
Zvidavy_malir: Jaký máte problém?
StuhaVeVlasech: Jsem uvězněná na půdě větrného mlýna a musím nutně uprchnout.
Zvidavy_malir: Víte to jistě? Podle mé zkušenosti je uvěznění neocenitelnou příležitostí ke klidné práci.
StuhaVeVlasech: Ano! Zlý hrabě se mě snaží donutit k sňatku, aby se zmocnil mého dědictví.
StuhaVeVlasech: *našeho (Mám sourozence.)
Zvidavy_malir: To mění situaci.
Zvidavy_malir: Žáruvzdorný-katapult-metající-zápalné-koule se vám asi nehodí.
StuhaVeVlasech: Nejspíš ne. Navíc tu není žádný olej.
StuhaVeVlasech: Chtěla jsem přestavět mlecí mechanismus na velký vrták, ale nevycházejí mi převody.
Zvidavy_malir: Okamžik. Podívám se na to, jakmile Zařízení-pro-rychlé-dorozumívání-na-dálku upravím, abyste mi mohla poslat náčrtek.

Velitel Elánius se rozkročil a s výhrůžným výrazem shlédl na soustředěné mužstvo (v současné době obsahující také ženstvo, trollstvo, trpasličstvo, golemstvo, vlkodlačstvo, upírstvo, zombijstvo a možná i nějaké další -stvo, na které zapomněl).

„Jdu právě z Paláce, kde jsem byl informován, že na včerejším gala, kde část z nás zajišťovala i ostrahu, zmizelo z kapsy Lorda Bucciniho zlaté vejce. Takže vy se teď rozprostřete po městě, obrátíte každý kámen a prošťouráte každý koutek, a to vejce budu mít ráno na stole. Je to jasné?“

„Ano, pane!“ ozvalo se sborem a mužstvo se rozeběhlo. Vzadu někdo zůstal.

„Noby, proč nehledáš? Noby?!?“

A: TAK TO VYPADÁ, ŽE SE DNES KONEČNĚ SETKÁME ... CO BY JSTE ŘEKL TOMU, TAK ZA 20 MINUT?

B: Bude mi potěšením, přiznám se, že už Vás notnou chvíli očekávám. Postavím zatím na čaj. Dáte si?

A: ZAJISTÉ, RÁD S VÁMI STRÁVÍM PÁR CHVIL NAD ŠÁLKEM ČAJE, NEŽ VYRAZÍME NA CESTU. MÁM MNOHO OTÁZEK ...

B: Bude to jistě zajímavé setkání. Ten čaj, raději černý, nebo heřmánkový?

A: DNES SPÍŠE ČERNÝ, CESTA BUDE DLOUHÁ ...

B: Asi je to nezvyklé, ale docela se na naše setání těším. Tak doufám, že se nezpozdíte.

A: TAKOVÉ SETKÁNÍ BYCH NEOPOMENUL.

B: Čaj je na stole.

Přicházelo jaro, čas velkého úklidu.
Hana a Hýčkana přijely na pomoc. Maminka Bolavá poslala muže vynosit těžké věci ven a spolu s děvčaty vytahaly měkké věci na dvůr.
Otevřely všechna okna, vysmejčily skříňky i půdu, vymetly i poslední kout.
Drobné věci snesly na hromadu a nechaly rodinu si z nich vybrat, co jim náleží.
Nakonec na hromádce zbyly jen útržky látek, zapomenuté brko z draní, šňůrka utržená z povlečení, kousek tenkého provázku, dvě sirky, hřebík, knoflík, zlomené kolečko.
Tonička trpělivě počkala až všichni o hromádku ztratí zájem a pak si vše rychle nacpala do kapes. Na pendul se hodí cokoliv.

„Já vám dám, uličníci, ze mě si šoufky dělat nebudete!“ hrozil starý pan Trnka za plotem.
„Copak se stalo?“ zeptala se Tonička, když přišla blíž.
„Podívejte,“ ukázal rukou ke stromu za chalupou.
Na každé větvi visel pár bot. A ne ledasjakých. Tanečních, cirkusových a všechny v sobě měly nějakou díru.
„Kdo vám to provedl?“ zeptala se Tonička, hlavu na straně v zamyšlení.
„Já nevím, ráno jsem slyšel smích a rolničky a byly tady.“
Tonička vzala ze země klacek a šťouchla do nejbližší boty.
S lupnutím se probrala k životu a zacvakala žralokem.
Povzdechla si. Tentokrát bude její práce mnohem těžší.

• Hajný_Rubátko: Zdravím potřebuju poradit mám trable z drakem.
• Cool-Vime-Mum: Dobrý den! Matné šupiny? Špatné trávení? Chladnoucí plamen? Přerůstání drápů?
• Hajný_Rubátko: Jj. Vohně má málo ale dočet sem se, že pomáhá ohnivá wisky.
• Cool-Vime-Mum: Neznám. Já mám nejlepší zkušenosti s Medvídkovou whisky. Je u vás k sehnání?
• Hajný_Rubátko: Neznám. Objednám a dám vědět. Kolik se jí dává?
• Cool-Vime-Mum: Podle velikosti. Dávám panáka na každou libru váhy.
• Hajný_Rubátko: Díky! Zkusím.
• Cool-Vime-Mum: Tak co, jak to dopadlo?
• Cool-Vime-Mum: Haló?
• Cool-Vime-Mum: Jste tu?
• Hajný_Rubátko: Sem nevěděl že to má bejt podle dračí váhy. Zabralo to krásně jen jsem byl afk páč jsme dlouho hasili.