Červená knihovna (literární žánr)

... vládne zde chaos, personál o sebe doslova zakopává, služebné neví, kam dřív skočit, a majordomus nestíhá otevírat všem švadlenám a dodavatelům. Mamá celá září a otec je nadšený, jaký výhodný obchod to udělal. Vím, že jsou to ostrá slova, ovšem zcela zasloužená; však mne doslova prodal!
A pak zde zbývám já. Všechny slzy jsem již vyplakala a tak mi většinu doby připadá, jak bych všechen ten mumraj okolo pozorovala za tlustým sklem; otupěla jsem, možná z té touhy se z této noční můry probudit. Výjimkou jsou okamžiky, kdy mi někdo bezelstně blahopřeje, jaké jsem udělala štěstí - to mám chuť křičet...

Má jediná chápavá W.!
Celá ta doba od minulého psaní mi připadá jako zlý sen, z něhož se nemohu probudit. Zamkla jsem se ve svém pokoji a odmítám vycházet či pozřít sousta. Ano, je to dětinské, ovšem papá je nepřístupný veškerým mým prosbám či argumentům. Proč jen je tak zatvrzelý? Prý že mne chce N. jen kvůli mému dědictví a že je to zhýralec bez zábran a bez svědomí! Nechápu, kdo mu mohl našeptat ty pomluvy, nehodlám ale pozřít jediného sousta, než si N. vyslechne! Není to až tak obtížné, ani kdybych chtěla, nedokážu pozřít jediného sousta...
Tvá bezradná
A.

... ta příšerná včerejší katastrofa! V jednu chvíli se vznáším a v té příští se všechny moje sny rozpadnou na popel jako kus spáleného papíru. Netuším, nechápu, který nízký, odporný tvor mohl otci namluvit takové lži?! Můj milovaný se chce s otcem ještě jednou setkat a přesvědčit ho o pomýlenosti těch klevet, já se ovšem obávám nejhoršího; víš přece, jak je papá děsivě tvrdohlavý! A kdybys je viděla vycházet z otcovy pracovny, ta otcova neústupně zatnutá čelist... Jak by mohl N. bojovat a neviditelným nepřítelem? A je vůbec jen jeden, nebo má ta prokletá hydra více hlav?
Tvá zoufale nešťastná
A.

Drahá W.!
Nemohu být šťastnější!!! Po mém návratu jsem se setkala opět s N. a při společné procházce se vyslovil! Nelze vylíčit ten pocit, když vzal mé ruce do svých, poklekl a já si v jeho hnedých očích přečetla tu o chvíli později vyslovenou otázku, na kterou šlo říci, ne, vykřiknout, jen jedinou odpověď!
Musím se od té chvíle stále usmívat a chodím jak ve snách (i mamá si toho povšimla, ale připisuje to nedávné návštěvě u tebe). Nemohu se dočkat, až se otec vrátí z cest a N. jej bude moci oficiálně požádat o mou ruku...
Tvá zamilovaná
A.

Milovaná W.!
Až budeš číst tyto řádky, budu již na půli cesty za tebou - mamá a papá konečně přivolili a mohu Tě navštívit! Konečně Ti budu moci svěřit všechny ty detaily, na které by nestačil veškerý papír světa, a dozvím se, zda se ve Tvém okolí objevil nějaký gentleman...
Na plese u lorda F., ačkoliv mne mamá hlídala jako ostříž, jsme si pro sebe ukradli pár chvil v soukromí. Ach, jak ráda bych Vás představila, jistě bys mi mou volbu schválila! Nechci to zakřiknout či předbíhat, ovšem prozradím, že toto nemusí být má poslední cesta na sever...
Tvá nedočkavá
A.

Drahá W.
Zešílela jsem! Jinak se nedá nazvat to pomatení smyslů, když jsem s bušícím srdcem a lístkem v dlani vešla včera večer do zahrady. Ani nevím, co jsem vlastně očekávala... "Přišla jste!", vydechl a hned mne vzal do náruče a přitiskl k sobě. A potom... až se to stydím napsat. Víš, jak jsme přemýšlely, jaký je to pocit, když tě někdo políbí? Opojný, nevyrovná se mu ani to nejlepší šampaňské. Obávám se napsat více, děsím se, že by se to někdo dozvěděl, přece důvěrnosti patří až manželům. I přes to bych to ale udělala znovu.
Tvá zcela nerozumná
A.

Má drahá W.!
Jak se Ti daří na dalekém severu? Postrádám Tvou přítomnost tak moc! Mámila jsi ze mě detaily, tedy jsem se rozhodla Ti vyhovět a blíže pohovořit o onom tanci. Ach, jak moc se to liší od tanečních lekcí na internátu! Pamatuješ na našeho tanečního mistra? Malý, neuvěřitelně peskující pan Armand by se asi zdaleka nedokázal vyrovnat Jeho vedení! A ten pocit, když mě vzal do náruče! Přiznám se, všechny kroky se mi vypařily z hlavy! Naštěstí jsem se nestihla znemožnit, protože mne vedl tak samozřejmě a lehce, jako bychom tančili potisící a ne poprvé...
Tvá okouzlená
A.

... ale dosti již o klevetách, přislíbila jsem Ti vylíčit ono soirée. Po ani ne tak příjemném, jako vleklém hudebním představení a o mnoho příjemnější večeři nás hraběnka W. pobídla k partii whistu. Ke své hrůze jsem se téměř stala partnerkou pana H., mladšího syna vikomta T., který, jakkoliv ošklivé je na to poukazovat, při hovoru příšerně prská a minulý týden mi při tanci pošlapal střevíčky s razancí rozzuřeného tura.
Ten neomylně zamířil ke mně a já se již smiřovala s nevyhnutelným, když tu se vedle mne ozvala ona lahodná slova záchrany: "Domnívám se, že dáma již tuto partii přislíbila mně."...

Má drahá W!
Včera proběhl onen velký okamžik a já byla vržena vstříc tomu velkému úkolu zaujmout vhodného gentlemana, který by mne pojal za choť. Vzpomínáš, jak jsme se bály, že to bude nějaký ošklivý starý vévoda s lorňonem a pakostnicí, jako se to stalo ubohé B.?
Ale zpět k plesu; byla jsem v bílé – jak jinak – a na tento večer mi babička zapůjčila své safíry. Myslela jsem, že se unudím, všichni ti nemastní, neslaní mladíčci! Pak se na poslední valčík objevil On a vzal mne do náruče...
Pověz, lze se zamilovat po jednom tanci?
Tvá stále se vznášející
A.

Nejdražší W.!
Nemohu ani popsat své vzrušení! Za týden je pořádán první letošní ples a já budu konečně uvedena do společnosti! Mamá samou nervozitou nespí, otec, zvedne-li se od svých Timesů, vždy jen zabručí, že takových sezón už bylo a ještě bude.
Do Londýna jsme dorazili předevčírem a okamžitě nás přivítala proslulá lezavá mlha. Nemohu proto ani na krok ven, mamá se bojí, že nastydnu a s červeným nosem jako debutantka nikoho neokouzlím. Naštěstí nemám dlouhou chvíli, se všemi přípravami jsem si sotva vyšetřila chviličku na toto psaní. Jaká škoda, že tu nemůžeš býti se mnou!
Tvá nervózně nedočkavá
A.