DMD č. 27. pro 27. 4. 2025. Téma: Zelenáč

*ZELENÝ HRÁČ TÁHNE*

Jako hrdina Hvozdu mám nejprve povinnost odstranit z cesty tlupu rarášků. Peklo se v kraji rozpíná a příroda bující zelení v jeho spárech chřadne.

***

Rarášci mi sice ukradli skoro polovinu many, ale s tím jsem počítal.
Dryády vykouzlily vosí roj a polovina těch malých zrůdiček padla k zemi. Tanečníka raději pošlu vpřed, pojistka. Ale jak jsem předpokládal, mistr lovec svým druhým šípem souboj rozhodně ukončil.

Jsem zase zkušenější.

***

Seberu hromádku rudy.
Ále, obelisk. Další střípek do skládačky. Výborně.
Za dva dny tu máme nový týden, vydám se zpět k Hvozdu pro posily. Přivolat si jednotky ještě neumím.

K osmnáctinám jsem dostala hráškově zeleného trabanta. Zatímco já byla pověstný řidič začátečník, můj bakelitový zelenáč měl v kolech už tisíce najetých kilometrů.

Jako laskavý dědeček se ode mě shovívavě nechal trápit: vzpomínám třeba, jak jsem jela celou cestu se zataženou ruční brzdou a poznala jsem to jen na spotřebě.

Jindy se ale choval jako trucovitý stařec. Jednou zůstal stát na stopce uprostřed vesničky mé střediskové a odmítl se rozjet. Nepomohly prosby ani nadávky, nakonec jsem ho musela s pomocí prince na bílém koni pupkatého strejce v modrákách potupně odtlačit. Rozjařený povyk čumilů z hospody Na růžku mě straší dodnes.

Kde: klzisko
Kedy: posledný deň otváračky, jak inak
Cieľ: vyskúšať korčuľovanie
Počiatočný stav: veľmi neuspokojivý
Navrhnutá technika: odrážanie sa od mantinelov
Vyhodnotenie: Obchádzanie klábosiacich zevlujúcich Lúdí neefektívne a frustrujúce!
Navrhnutá technika: Použitie hrazdičiek pre deti
Zápory:
- je trošku malá
- vyzerám jak zhrbený dôchodca po operácii kolien
- hrdosť je v ťahu
Klady:
- som schopná stáť, rozbehnúť sa aj zastaviť
- nepadám

"Hele, jestli ti to nejde, vem si hrazdičku. Podívej na tu paní, když může ona, můžeš taky!" praví tatinko uslzenému hačiacemu dítku. Dítko skúmavo zaostrí mojím smerom a váhavo sa vyberie k hrazdičkám.

Klady:
- vyzerám jak idiot, ale SOM SAKRA MÚZA!!

„Oheň je dobrý sluha, ale zároveň zlý pán… a ohnivá alchymie není výjimkou. Při jejím ovládání musíš zůstat naprosto soustředěný, jinak můžeš ublížit i někomu, koho miluješ. V rukou zelenáče, je bez pořádného výcviku nebezpečná každá alchymie, ale oheň sám o sobě nosí život i zkázu. Chápeš to, Mustangu?“
„Ano, mistře Hawkeyei.“

„Svěřím Vám otcův výzkum, ale mám podmínku.“
„Jakou?“
„Až se naučíte ohnivou alchymii spalte části, které k ní vedou.“
„Ale… vaše záda… výzkum vašeho otce…“ zaskočila ho.
„Jakmile se poškodí část vzorce… nebudou žádní další ohnivý alchymisté… vezmu si ji s sebou do hrobu.“
„Dobrá. Udělám to.“
„Děkuji.“

„Ha, Indián!“

„Servus!“

Bílý lovec Ranger si už na zdravící rituál zvykl. Co uzavřel s náčelníkem Abahačim pokrevní bratrství, šel z jednoho maléru do druhého. Ten Indián měl v týpí tolik kostlivců, že lepší dalšího nevytahovat. A nejhorší bylo, když se k informaci o skrytém pokladu dostal zloduch Santa Maria.

„Mám dvojče.“

Přiznání za všechny prachy. Abahači si navykl všechno dělit, mapu pokladu rovnou na čtyři díly. Jeden měl, další dostal jeho máklý bratr Vinnetač.

Naprostý indiánský zelenáč! Jízda na koni, střelba, plížení, nic mu to neříkalo. Všude růžová a divně ženský odér. Ranger si už v duchu kopal hrob.

Trnul jsem, že Frank bude chtít na komunitu nastoupit stylem „Jsem velkej a mocnej mág a vezmu si, co chci“, ale naštěstí kejvnul na to, že ideální bude počkat, až bude kolem tábora hlídkovat nějaký mladý a blbý ucho, nenápadně projít a domluvit se s mámou.
Přijeli jsme za soumraku. Hlídal borec, kterýho jsem neznal a kterej vypadal na patnáct.
Muj skvělej plán umřel u malýho hrobu vedle kempu. Kazatelka na něj dávala věnec z mohavských aster. Bylo to poprvý, kdy jsem věřil jejímu vobličeji, smutnýmu a vomluvnýmu.
Frank mě chytil, když jsem padal, když mi do hlavy vešla temnota.

„Tohle zvládneme, vždyť jsme už téměř profesionálky,“ říkaly jsme si sebevědomě, když nám na konci rekvalifikačního kurzu přivedli toho šíleně zadredovaného afghánce. Afghánští chrti se nestříhají, ale tento strávil poslední dva roky, než se ho ujala stávající panička, bez péče, nechtěný, na zahradě. Už nešel rozčesat.
Pes ochotně vyskočil na stůl. Martina zapnula strojek. Nastalo rodeo. Tři jsme ho držely, přesto dokázal Martině strojek vyrazit, Ivaně hlavou rozbít nos a mě poškrábat. Byl vyděšený a bránil se. Marně jsme se ho snažily upokojit, divočil neskutečně.
Naprostou náhodou jsme mu zakryly oči. Pes se jako zázrakem uklidnil a nechal se ostříhat.

Dneska přišla nová obyvatelka. Malá, snědá, tváře divé.

Na zádech vláčela nůši a v ní tři láhve vodky (chvályhodné zápisné), jedovaté býlí a dětské ostatky.
Když to uviděla Ježibaba, spustila povyk, že tady žádnou konkurenci nechce a ať si táhne odkud přišla. Uklidňoval jsem ji, nová obyvatelka, znamená nové podněty, ale přetáhla mě lopatou.

Voldemort si s povzdechem prohlížel byliny.
"Kde je Snape, když ho potřebuji."
Odsekl jsem, že ten ve skutečnosti patřil ke klaďasům, takže by ho tady hledal marně.

Zatímco jsem se s nimi dohadoval, Polednice šílela protože, Otesánek zďobnul mrtvolku.
Ze zoufalství jsem se vrhl na vodku.

Sotva před půl rokem se rozloučil se svou milou, a teď projíždí v řadě ostatních vojáků zalesněnou roklí. Na Královské cestě nedávno unesli kupce. Brzy dojde i na jeho kompanii. Přepad je náhlý a rychlý. Ruce dělají, co mají. Když dojde prach v apoštolách, vytrhne z pochvy poboční zbraň. Nohy ho nesou do svahu. A, tady je jeden! Servat šátek z tváře a-
Vždyť je to ještě takový mladíček! Bylo mu vůbec patnáct?
Nezabije ho. Nechá ho jít.
Tahle laskavost bude o několik dní později stát život jeho druha.
A on brzy zjistí, že projevovat milosrdenství ve skutečnosti znamená ublížit.

Co ze srdce nenáviděl
Byly Vánoce veselé
Vždycky když se blížily
Tvářil se zle a kysele
Je s podivem, že vůbec něco cítil
Přes své srdce scvrklé
Jak po plánu na zničení Vánoc se pídil
Po svém příbytku pobíhal zbrkle
Všem dárky na štědrou noc potají ukradl
Pak zle se na vrcholu hory smál
Malé holčičky neprosil se o radu
Zírejte, Kdosice, jsem podlostí král!
Dárky na saních chtěl svrhnout
Však kvůli holčičce nemohl dál
Ze všech sil se zapřel a sáně zastavil
Ve svém srdci nové místo objevil
A tak se zase zvětšilo
S švestky na meloun se změnilo