DMD č. 28 pro 28. 4. 2024. Téma: Při plném vědomí

Sirius Black, vrchní běhna, se v cizích postelích budil poměrně často. Obvykle měl ale aspoň základní představu, co v nich dělal. Většinou měl taky příšernou kocovinu. To bylo na dnešku asi to nejpodezřelejší.
„Jsi vzhůru.“ U psacího stolu seděl... Snape??? Vzpomínka na včerejší cestu domů se mu vrátila jako rána potloukem.
„Vyblil jsem se ti na boty.“
Snape přikývl.
„Taks mě vzal domů?“
„Nikdo jiný se o tebe nehlásil.“
„Dals mi něco proti kocovině.“
„Neanalyzuj to, Blacku, nemáš na to dost mozkových buněk,“ utnul ho. Ale červenal se.
Sirius se usmál jako šelma. „Jaký překvapení pro mě ještě máš, kočko?“

"Co tu máme?" otázal se natěšeně Liam.
Stepoval na oddělení od pěti ráno a vyhlížel svou příležitost.
"Masivní krvácení, ztráta 2,5 litru," informoval ho Krum. "Tepnu uhádnete sám, ne?"
"Femorálka! Hustý! Paráda!"
"Kdo je ten blbeček?" ozval se pacient. "Nechce taky křovinořezem do stehna?"
Liam se lekl, až upustil stetoskop.
"Krucinál, on je při sobě? Měl přece omdlít, ne?"
"Mlčte," usadil ho Edward.
"Ty vole, tak si o tom něco prečtěte!"
"Doktor Lloyd nic číst nemusí." Krum pohledem zavadil o Edwardovu jizvu. "A vy zahoďte ten stetoskop, co jste sebral ze země, a vyměňte si rukavice."
Liam poslechl.
Mlčky.

Freya si znechuceně snažila obléknout příliš velké oblečení, které přinesl Toto. Ještěže všechno mělo šněrování! Užuž si chtěla pomoct…
„Žádnou magii,“ zastavil ji Toto. „Přesně na to čekají, aby tě našli.“
„Tak co?“ ukázala se mu.
Pokusil se nesmát.
„Dobré. Teď vlasy.“
„Ostříhat ne!“ lekla se.
Podíval se na její vlnité kadeře dosahující sotva pod ramena.
„Sepni si je na nahoře na hlavě a nech je spadnout kolem obličeje. Vezmeš si čepici. To půjde. A nebrblej. Lepší než stříhání, ne?
Byl z ní pěkný kučeravý kluk.
Totovi se sevřelo srdce. Dobře věděl, že riskuje vězení. Ale copak ji mohl nechat?

Na nemocniční posteli leží to, co ze mě zbylo
Jsem tu třikrát déle, než by mi bylo milo
Průdušnice je celá bolavá z intubace
Jen další pokus o udržení cirkulace
Vím, co bych chtěl, kdybych byl při vědomí
Ne masáž srdce, co mi opět žebra zlomí
Chybím vám, jsem pryč a přesto stále tady
Doktoři, rodina, nikdo si neví rady
„Protokoly, dělejte vše, co se dá."
O klidné smrti se mi už jen zdá
Mozek nepracuje, navíc je zdrogovaný
Na mě však nezáleží, když je postup daný
Zas čára na monitoru
Nekončící píííííííp
Chci to
Nadešel čas
Nechte mě jít

Dle výzkumu jsou ryby schopny cítit bolest podobně jako teplokrevní živočichové, protože mají dostatečně složitý nervový systém včetně opioidních receptorů, a pokud jsou jim podána analgetika, jejich reakce na bolestivé podněty se sníží. Jiný výzkum ovšem argumentuje, že ryby vůbec nemají dostatek nervových zakončení, zejména těch na pokožce, aby mohly vnímat bolest srovnatelně s námi.
Kůže je na lososovi to nejtučnější. Když je kolem ryb, že se celá řeka červeně vlní, medvědi se nezdržují s obíráním masa. Živé rybě stáhnou kůži, samicím vyberou z břicha jikry, vykousnou mozek, pustí po vodě.
My, sledující fandové medvědů, věříme radši tomu druhému výzkumu...

Pouta se mu zařízla do kůže.
Měl dost medického výcviku, aby věděl, že nic z toho nedává smysl. Nesnažili se ho léčit. Nemohli se dozvědět nic nového, kromě toho, jak dlouho vydrží při vědomí. Doufal, že to nedělají pro svou zábavu.
Znovu ním proletěla bolest. Křik přehlušil poplašené kvílení přístrojů.
Medicínský droid po jeho boku něco řekl, ale byl už moc daleko, než aby mu rozuměl.

Probudil se v oslepující bílé ošetřovny, s novou jizvou přes břicho. Bactou na něj neplýtvali.
Možná byl vážně prokletý. Jen mu jeho znamení slibovalo rychlou cestu ven, ne to, co pro něj chystali dlouhokrci.

Oslavu přerušili brzy po jejich příchodu, Wilhelm odešel do pracovny a požádal Anetu a Alexandra, aby vyprovodili hosty a nahoru přivedli Karoline. Ta teď vyplašeně těkala očima mezi rodiči.
„Uvědomuješ si, jaké tresty padají za vydírání?“
Vydírání?! Její holčička?
„Tati, já jsem nevěděla, co jiného mám dělat…“ začala Lina tenkým hlasem.
Aneta zbledla.
„Co ti udělal?“ zeptal se Alexandr ledově věcně.
„Nejsi dítě!“ zvolal Wilhelm, za všech ostatních okolností nejklidnější osoba v místnosti. „Věděla jsi dobře, jak tomu chlapci ublížíš…! Jako bych tě vůbec neznal.“
Aneta nerozuměla ničemu, ale cítila, jak se s každým dalším slovem propadají někam hodně hluboko.

Harry ležel na ošetřovně po tom, co na něj při Famfrpálu útočil Potlouk a nakonec mu profesor obrany proti černé magii Zlatoslav Lockhart kouzlem Brackium Emendo omylem odčaroval všechny kosti z jeho zlomené ruky. Bradavická ošetřovatelka madam Pomfreyová mu dala napít trochu kostirostu. Harry kostirost s nechutí vyplivl a madam Pomfreyová vzdychla: "Čekal jste snad dýňový džus, nebo co?"
Ron, který společně s Hermionou šel navštívit Harryho na ošetřovně, se madam Pomfreyové zeptal: "A to byste Harryho nemohla uspat, abyste mu v klidu ten kostirost dala?"
Madam Pomfreyová si povzdechla a Ronovi odpověděla: "Pacient musí brát kostirost při plném vědomí."

Ryko Niman se probudil, když s ním jeho žena prudce zatřásla.
„Cseděje?“
„Mluvíš ze spaní,“ odsekla Irena.
„Co jsem říkal?“ posadil se a promnul si oči.
V Irenině hlase slyšel úsměv. „Že jsem nejkrásnější ženská, co jsi kdy viděl, a že mě miluješ víc než vlastní život.“
„Vážně?“
„Přesvědčovat tě nebudu, věř tomu nebo ne.“
Ryko zabručel, lehl si zpátky a přitáhl si peřinu až k nosu.
„Poslouchalo by se to líp, kdybys u toho byl při vědomí a věděl, co říkáš,“ ozval se tichý, váhavý hlas.
Rykova ruka tápala, dokud nenašla tu její a nestiskla. „Je to pravda pravdoucí.“

Ministerští úředníci v doprovodu bystrozorů přišli k Parkinsonovým uprostřed oběda. Zatkli hlavu rodiny a odnesli si dvouletého zachránce rodu. Narodil se jako jeden z prvních úspěchů programu Pramen. Jako živý důkaz obžaloby.
Evelyn si s dcerou sedl v jejím pokoji. Musí jí vysvětlit, jakých zločinů se dopustili. Neznalost neomlouvá ani ji. Všichni jsou vinni.
„Proč mi to všechno říkáš?“ zeptala se Pansy ostře.
„Chci, abys pochopila…“
„Já to přece chápu!“ vřískla. Oči měla rudé od pláče a třásla se vzteky. „Prostě mi na těch ženských nezáleží!“
Svého manžela ministerstvu ohlásil sám. Až teď poznal, že dávno přišel o celou rodinu.