DMD č. 28 pro 28. 4. 2024. Téma: Při plném vědomí

Danuta skládá vyprané košile a pláče. Její chlapci odjeli teprve před dvěma dny a jí se tolik, tolik stýská.
Vzpomíná na den, kdy Zbygniw donesl do její jizbičky nečekaný tovar. Položil jí ten páchnoucí zakrvácený ranec do náruče a utekl. Skrýval drobného vyhublého chlapce, asi ve věku Janečka, kupodivu bez zranění. Dítě mělo silnou horečku a zoufale křičelo beze slov. Dlouho trvalo, než se podařilo horečku zvládnout, ale třebaže byl už chlapec při plném vědomí, neodpovídal na otázky, ani sám nemluvil. Časem začal opakovat slova, která uslyšel, jako to dělá malé dítě. Nikdy nezjistili, jak se dostal do Zbygniewova vozu.

Ačkoli si při takovéto výpravě zachováte plné vědomí, příčetnost je spíš na škodu.
Ženy následovaly Griet, protože slova „Vím, kde najít jídlo“ zněla jako zaklínadlo. Všechny už měly na krku pár křížků, uměly se ohánět cepy i lopatami a jejich vztek se valil jako povodeň.
Démoni zvonili na zvony, svolali podzemskou hotovost. Pod náporem zuřivých hospodyněk jim nezbylo než zvedat padací mosty a zachraňovat zbytky zásob.
Ženy je spoutávaly, skopávaly do krvavé řeky, kde i vyděšení obojživelní ďáblové zapomínali, že umí plavat. Bojovnice plundrovaly podsvětní pokladnice.
Když vyšly zpět na zemi a vykašlaly saze, řekly si: „Tak zase příští čtvrtek.“

Lebkou běží vlny,
mozek jich je plný,
alfa beta gama
není nikdy sama,
sedávají spolu
u jednoho stolu,
je-li člověk vzhůru,
má jich v mozku fůru.
Čím vyšší frekvence
tím větší tendence
za něčím se hnát
a nezkoušet spát.
Chceš-li zdřímnout chvilku,
třeba k odpočinku
alfa vlny naladit,
v klidu se zkus posadit,
jdi si třeba číst.
Než obrátíš list,
frekvence se sníží,
do minuty spánek
víčka tobě tíží.
Nízká alfa přejde
v spací vlnu théta,
bdít už při ní nejde,
odejdeš ze světa,
naštěstí přechodně,
což je jen výhodné.
Zbývá ještě vlna
delta nazývaná,
pro nejhlubší spánek
bývá užívaná.

Při plném vědomí mu řekl ano, dal souhlas, a to neměl.

○●

Na pohotovost Daniela doprovází Nina. Neměl by to po ní chtít. V čekárně ho hladí po vlasech. Je to celé převrácené: podle původního scénáře měl hladit on ji. Při plném vědomí ji už potřetí zalže, že opravdu nepostřehl, jak vypadal ten, kdo mu tohle udělal. Prostě ho pořezal a zmizel s peněženkou do noci.
Je to jenom řádka stehů.

●○

Cukrárnu pro jeden den obstará baristka. Daniel brouzdá internetem, anonymně. Na Vojtěchovy zprávy a volání neodpovídá. Na pohotovosti mu nabídli Neurol, odmítl. Při plném vědomí postupně vyhledává: arzenik, strychnin, cyankáli.

The further east they traveled, the less settlements they encountered.
The countryside grew ever wilder.
And with every step and every turn in it it seemed more aware of their presence.
If they concentrated, they could feel the magic, ever more foreign, ever more unknown crackling all around them.
There was almost a palpable curiosity in the air, as if every creature - and pretty soon every landscape feature as well - looked and listened and considered the Interlopers into their territory.
Pretty soon all the chatter, usual during the day on the road, quietened to whispers, reminiscent of reverence in church.

O hodinu později, po další lahvi vína, Newton pospával s hlavou v Anatémině klíně a Anatéma už jen stěží držela oči otevřené. Azirafal je doprovodil k sofa a vrátil se ke krbu.
„Cítím, že si potřebuji odložit,“ pohlédl na krb a začal se soustředit. Lahve bílého na stole znovu získávaly svůj obsah.
„Dobrý nápad,“ přidal se Crowley a naplnil lahve červeného.
Anděl si protáhl ramena: „Takhle je to lepší.“
Otočil se k démonovi a s přísně staženým obočím zvedl ukazovák: „Pokud ses nudil, mohli jsme jít třeba do divadla nebo na koncert. Na některé večírky začínám být už moc starý.“

„Toto prehltnite." Lunko nám trom podal sivé kamienky.
Výnimočne sme spravili, čo chcel. Ucítila som tlak, zatočila sa mi hlava. Žmurknutie trvalo dlhšie. Keď som otvorila oči, Lunko predo mnou bol odo mňa o polovicu väčší. Nie, ja som sa zmenšila. Takisto i bambuľky.
„Čččo to? Prečo? Ako?" habkali sme.
„Lulia sa po nepríjemnej skúsenosti so sovou bojí väčších.Poď, predstavím vás."
Spoza púpavy vyšla krásna Lunosnílka s copíkmi. Nesmelo nás pozdravila a Lunkovi podala striebristý postroj.
„Vozanka so mnou, bambuľky s Luliou," rozkázal Lunko. Musela som sa štipnúť, aby som sa ubezpečila, že sa mi nesníva. bolo to skutočné.

Je mi jasné, že to tak nevypadá a v životě by vás to nenapadlo. Nedivím se. Tyhle stavy, kdy je daná osoba zcela při vědomí, nicméně to nemá jak dát najevo, nejspíš děsí všechny.
Ale není to tak zlé. Tedy aspoň v mém případě. Medicíně nerozumím, tady selhalo jedno rozsáhlé prokletí.
*
Vyprávím si příběhy, a když to nestačí, počítám do tisíců. Místy se ztrácím a doufám, že se už v téhle temnotě nenajdu.
*
Tři sta patnáct milionů pět set sedmdesát šest tisíc...
*
Princ Šípkovou Růženku políbil, její víčka se zachvěla a odhalila dvě hluboké propasti. Kouzlo bylo zlomeno, šílenství trvá...

Honza pořád nechápal, proč je tady.
„…při plném vědomí odpovědnosti, jež mi byla svěřena,“ četl dál superior, „odkazuji Dominika Kosteleckého otci Janu Kocourovi, jehož jsem po četných modlitbách shledal jako nejvhodnějšího, aby jej nadále zpovídal, byl mu duchovní oporou a kotvou.“
Cože? Proč??? „Tohle přece… není obvyklé. Co moje plánovaná misie v Paraguayi?“
„Nepojedete,“ pousmál se představený. „Teď jste potřeba tady. Pan… Kostelecký vám to asi nejlépe vysvětlí sám.“

Nechali je samotné.
Otázky, hněv… všechno dohromady. Mlčel. Čekal, co poví ten druhý.
„Nic vám neřekli?“
Zavrtěl hlavou.
„Kolik je vám let?“
„Asi jako vám.“
Kostelecký se usmál. „To určitě ne.“

"Jonesová, B. Zeptala se dcery sousedů, proč 'ji ten holomek ještě nepožádal o ruku'.
Travisová, A. Ptala se neteře, kdy 'bude mít konečně dítě', a navázala řečmi o kariéristkách.
Rutherford, Y. Položil synovi otázku, co 'chce s tím zbytečným humanitním oborem v životě dělat'.
Graves, W. Ptal se své sestry, proč 'už zase nemá chlapa'.
Ve všech případech začala litinová pánev vřískat a 'zlehka, ale vytrvale' klepat dotyčné přes hlavu," dočetl Arthur Weasley spis. "Kouzlo iniciují ignorantské otázky položené při plném vědomí?" zeptal se.
"Vím, že jsem neměl..."
"Podívejte," řekl Arthur přísně, "za tohle... máte u mě pivo," zazubil se.