DMD č. 21 pro 21. 4. 2024. Téma: Úsek častých nehod

Připomínat Černovousovi dobu, kdy ho Stede opustil, se rovnalo téměř sebevražedné misi.
Ne vždy se to projevovalo přímou agresí. Spíš se najednou začaly dít podivné nehody. Samozřejmě tomu, kdo si dovolil mít ty impertinentní řeči.
Frenchie se třeba jednoho rána probudil s kočkou vrnící mu u ucha. S nelidským řevem se v okamžiku vyškrábal na palubu.
Lucius našel všechny tužky s rozlámanými stuhami. A ve skicáku nelichotivé karikaturky jeho a Peta.
Wee Johnovi někdo vyplácal všechna malovátka a na zrcadlo jimi napsal „Smrdíš!“
Plíživá šikana si nebrala servítky. A nikdo nikdy nic neviděl.
Ne, tuhle událost nebylo dobré Edovi oživovat.

Loď Marine Sulphur Qeen si razila svou cestu vlnami oceánu. Přestože šlo o nákladní plavidlo, tentokrát měla i jednoho neobvyklého pasažéra. Byl jím Jonathan Talon, odborník na paranormální jevy, který právě dával kapitánovi každodenní přednášku o svém poslání.

"A to jsou asi všechny možnosti, co se mohlo stát s letkou 19. No a pak je tu loď Cyclops..."

"Která zmizela 1918, dyť já vím!" zavrčel kapitán.

"Přesně tak! Ale však já tomu přijdu na kloub!"

"No jasně...," odplivl si kapitán znuděně přes zábradlí.

"Ehm... kapitáne?" ozval se kormidelník. "Ty přístroje dělaj něco divnýho. Asi byste se na to měl mrknout."

"Tady je sekce se zmrzlinou," nasměroval mě můj průvodce Sněním. Začaly se mi sbíhat sliny, když jsem viděla všechny ty příchutě.

"Ne, nemůžu," vzpamatovala jsem se. "Ještě bych přibrala."

"Tohle je sen. Ve snu se nepřibírá."

To mi stačilo. Vrhla jsem se na zmrzlinu jako hladová lvice.

"A kam půjdeme teď?" zamumlala jsem, pusu plnou čokolády.

"Teď?" Můj průvodce se zakřenil. "Ukážu ti úsek častých nehod."

"Ale ne," zarazila jsem se. "Nebude tam... krev, že ne?"

"Kdepak."

"...Tak tady se lord Morfeus koupe a zatímco ho ostatní šmírují, zakopávají o vlastní nohy," prohlásil průvodce.

Tentokrát mi sliny netekly kvůli zmrzlině.

Do práce nám vlítla paní S., mírně potrhlá starší dáma provozující kočičí útulek. "Čau, Pepo, vím, že nejsem objednaná a dnes nemáš operační den, ale chytla jsem tu kočku jak..."
"Jasně, nech ji tady," přeruší šéf slovní vodopád. "Ale přijeď si pro ni až po osmý, hodíš pak sestřičku do Prahy. Ať nemusí autobusem."
Paní mě i kočku večer vyzvedla. Cestu zpestřovala vyprávěním o svých četných bouračkách, že auto má ještě v opravě, tohle je půjčené a nevyzná se v něm, o své makulární degeneraci a že zaboha nedokáže odhadnout, jak daleko jsou světla auta před ní.
Tak díky, doktore.

Ložnice. Zástava srdce při koitu. Rozkoš prostě příliš dobrá. Jenže už se téměř nemilovali.

Koupelna. Může neopatrnému muži spadnout do vany spotřebič pod napětím? Ne. Nápad jako ze špatného filmu.

Kuchyně. Arzenik, strychnin, cyankáli; servírováno s jeho oblíbeným kořeněným jídlem. Včelička kurare číhající ve Vojtěchově oblíbeném proteinu.

Obývací pokoj. Od baru to na terasu bylo jen pár kroků a z terasy dlouhý pád po strmém svahu. Holdoval drahému pití a zatím ho měl pod kontrolou, ale jednou to může přehnat a přes zábradlí se naklonit tak neuváženě...

Jak prošla celým domem, utvrdila se Nina v jednom. Ona tenhle palác neopustí.

"To si ze mě děláš prdel," zasupěl Petr, zatímco se snažil napodobit Marka. Bezúspěšně. S hlasitým plesknutím dopadl na žíněnku.
"To není fyzicky možný!" protestoval a Marek se zasmál.
"Vždyť už jsi tam skoro byl," řekl. "Akorát musíš vytáhnout ten zadek výš."
Petr v duchu zaklel, ale zvedl se, aby to zkusil znovu. Snažil se ignorovat ty modřiny na nohou, které měl ještě od minule a odřeniny, které už přestal počítat. A taky mohl přísahat, že se mu na dlani vytváří puchýř.
Vylezl znovu na kruh.
"Můžeš mi říct, proč to vůbec dělám?" zeptal se.
"Protože mě miluješ," zazpíval Marek.

Psaní šlo samo:
na zemy seděla stařenka, ze spánků prudce krvácela, chyběli jí uši ...

Sakra, jak jsem mohla napsat na zemy!!!
Znovu.

Harry opět prošel vísledky šetření. Teď jen sdělit Malfoyvy, že za pamfletem stojí jeho otec.

Proboha, co jsem to zase napsala za příšernosti, vísledky, Malfoyvy??? Neměla bych toho dnes nechat? Zkusím to napotřetí.

Lucius se obával zbitečně, Draco věděl, že Crabbe starší není nejostřejší tužka v penále a že za ním stojí někdo chitřejší, někdo jako Theodore Nott.

Končím, dnes končím, protože to, co dnes tvořím, je gramatický horor, jedna katastrofa za druhou. Holt pravopis úsek častých nehod.

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo,

pro váš úspěch je nezbytné být připraveni na pacientovo "finále". Tam totiž - nerad to říkám - mnohdy ztrácíme.
Nepřítel je vždy ochoten odpustit. Na vás je, aby pacient o odpuštění nepožádal.
Nemusí to být proto, že odpuštění podle vlastního úsudku nepotřebuje. Mnohem výhodnější pro nás je přesvědčit ho, že požádat nechce. Třeba proto, že by se mohl ocitnout ve společnosti někoho, kdo podle něj do nebe nepatří.
Správně vedený pacient je jako sochař, který raději rozbije svůj nejlepší výtvor, než aby na stejné výstavě někde v rohu stálo dílo jeho konkurenta.

Váš konzultant Zmarchrob

Po posledním výstřelu se už koně četníků neplašily. Řeči se nevedly, konspirovaly pouze hlavy. Katarinin bratr ale nadával. Měli jít raději oklikou. Přežehnal sebe i rakev.
Úvoz se svažoval, kameny a kořeny se natahovaly po kolech.
Zlováci tudy spouštěli do podhůří dřevo. Ze stráně křičely pomníčky. Toto nebyla cesta pro povoz. Ani kůň nebyl zvyklý ho tahat.

Když se rozdrtila náprava a oj zlomila koni zadní nohy, rakev vyletěla vzduchem, po nárazu se tříštila, praskala, ale ostávala v celku. Zastavila až po nárazu o nepoddajné stromy.
Strážník zaklel. Nahlédl do nitra rakve. Katino tělo chybělo.
Dolina ženu nepustí bez muže.

"Tady ji máš."
Ellie se podívá do papírové tašky. Opravdu je v ní její glock. Paolo nelhal a svalovec zbraň opravdu ze zázemí pizzerie přinesl.

Ell podá mafiánovi lístek s kódem.
"Jsi husa," rozesměje se Paolo. "Tady je na cestě k tobě domů úsek častých nehod a nemusíš se vrátit".
"Myslíš?" Usměje se dívka na oplátku. "Pokud nebudu do 20 minut na smluveném místě, schránku vyberu kámoš a budeš mít hovno, mafiánku. Za tu dobu to k nádraží nestihneš."
"Vypadni mrcho, už tě nechci vidět."
"Jo, abych nezapomněla, pokud se mi nehoda stane později, můj advokát kopie všeho předá policii."