Duchařina

Toník s Alešem a velkým medvědem od Apatyky seděli na dece u kačenkovýho rybníčka, koukali na modré nebe a pili čokoládu.
Tonda vyprávěl Alešovi o Bibinkovi a ani si nevšiml, že sedíme s Bibinkou jen kousek od něho. To je dobře.

Kousek vedle seděl děda Tonda s manželkou. Nakonec se s ním smířila, protože se konečně sebral a přestal svádět své životní tragedie na její smrt a dostrkal Lukáše k odpovědnosti.

A Monika? Celou dobu se to snažila hodit na Aleše, i když na tašce s penězi byla hromada jejích otisků a Tondova krev. Posedí si dlouho.

Toníkovi bude chybět.

Nakonec se mi přece jen podařilo vybudit Tondu z letargie. A Tonda nakonec přiměl Lukáše vypovídat:
„Jeden pomocník z dílny chtěl půjčit na pračku. Táta ho vypakoval, ale navečer jsem ho viděl, jak jde od něj.
Vytočilo mě to, Monice na novej mobil nedal, ale cpe prachy do Míly i do týhle socky. Řekl jsem to Monice, ale jen jsme se zhádali. Řekla, že jsem slaboch, že si na tátovi nic neprosadím. Tak jsem šel do hospody.
Když jsem se vrátil, Monika zrovna tahla domů Alešovu tašku, sebral jsem jí to, a tam byly tátovy prachy z trezoru…
A zbytek…“

Z úvah mi vyšla Monika. Míla by na takovou ránu neměla fyzičku. A ta hádka o prachy, když jsme poprvé přicházeli k Havlíkovic domu. Nevěděla, kam je Lukáš schoval. S tímhle závěrem jsem vyrazil za Ferdou.

Lukáš nespolupracoval a kluci nevěděli, co s ním. Ve výslechovce byl i naprosto nešťastnej Tonda: „Lukáš to určitě neudělal, on by mi to neudělal!“

Řekl jsem mu výsledek své dedukce. „Teď musíš Lukáše přesvědčit, aby řekl, co ví, jinak z toho Aleše nedostaneme. A kdo se bude starat o Toníka, když v base skončí všichni tři? Přece seš jeho táta, tak se trochu snaž!“

Lukáše sebrali, Tonik zůstal s mámou. Bibinka šel obhlídnout svůj rybník a Tonda někam zmizel.
Seděl jsem na stromě a snažil se srovnat si myšlenky.
Lukáš a Aleš, jeden průšvihy vyrábí a druhej je žehlí? To by asi šlo.
Vzal by Aleš na sebe vykrádačku za Lukáše? Aby Toník nebyl bez táty? Ale jo, to bych si představit dokázal.
Hodil by Lukáš na bráchu vraždu? Vzít si jeho oblečení a boty, jeho hasák v rukavicích? A pak schovat prachy do společné schovky z dětství? Tam by to přece Aleš našel. To mi vůbec nesedělo.

Tak nám zbývá – Monika nebo Míla.

Ferda volal šéfovi o novém vývoji.
Než dojela výpomoc, moc se Lukáše neptal. Chtěl mít u přiznání svědky.

Toník ale potřeboval odpovědi: „Taťko, kdes našel ten poklad?“
Lukáš si mlčky sedl na lavici a vzal Toníka na klín.
Toník se nedal: „Pustí strejdu, když se za něj přimluví kamarádi? My dva jsme jeho kamarádi, že jo taťko?“
K mému překvapení se ozval Ferda: „Možná pustí strejdu, ale nepustí tátu.“
Toník zmlknul a koukal z jednoho na druhého.

Vedle mne a Bibinky se objevil děda Tonda.

Lukáš řekl rozhodně s plným vědomím následků: „Ty prachy jsem vzal, ale tátu jsem nezabil.“

Sedli jsme si s Bibinkou na strom a sledovali dění.
Lukáš dobíhal k zahradě a úlevně volal: „Tondo!“
Toník mu vběhl do náručí a Lukáš ho zvedl nad hlavu.
V tom uviděl tašku s penězi a ztuhl. „Tak jste to našel,“ řekl bezbarvě k Ferdovi.
„To jsem našel já!“ hlásil hrdě Toník.
Lukáš mlčky koukal.
„Taťko?“
„To byla naše schovka s Alešem, když jsme byli kluci,“ hlesl Lukáš
„Tohle tady ale nenechal Aleš, že?“ ukázal Ferda na tašku s penězi.
„Ne.“

Bibinka to uzavřel: „Stružky poznání, že z tohohle průšvihu se jen tak nevyvlíkne, už se slévají jedna do druhé.“

Lukáš s Ferdou šli Toníka hledat každý sám.
Špitl jsem Ferdovi: „Kačenky.“
A Ferda vyrazil k rybníčku.

„Tondo!“
Toník se podíval na Bibinku a na mne. „To je Ferda, viděl jsi ho se strejdou,“ napověděl jsem.
„Ty jsi Ferda mravenec?“ zeptal se Toník Ferdy.
„Jenom Ferda. Nemám puntíkatý šátek,“ usmál se a podal Toníkovi ruku: „Jdeme domů večeřet a spát.“
„Kdy přijde strejda Aleš?“
Ferda neodpovídal.
Něco mě napadlo: „Toníku, Ferda hledá pěknou schovávačku. Neznáš nějakou?“
Toník odběhl ke kůlně, uvolnil prkno a překvapeně zavolal: „Jé, tady zrovna něco je!“
Ferda vylovil tašku s penězi: „Teda Toníku, ty jsi šikula!“

Vrátil jsem se za Ferdou, že ho musím zkusit nějak navést k Toníkovi. Měl jsem kliku, zrovna se zvedal, že jde za Lukášem. Ze spisu té vykrádačky nabyl dojmu, že už tehdy Aleš seděl za někoho jiného.

U Havlíků nikdo nebyl, tak to Ferda obešel kolem.
Monika byla v baru. Popíjela víno a zaujatě diskutovala o jeho kvalitě, ačkoliv už se jí trochu pletl jazyk. Ferdy si nevšimla. Ten šel kouknout po Lukášovi.
Byl v hospodě. Seděl zamračenej nad nedopitým zvětralým pivem.
Šeptl jsem Ferdovi: „Kde je Toník?“
Ferda ztuhl, když mu to došlo. Houkl na Lukáše: „Kde máš kluka?“