Je zúčtováno

Jednou večer jsem potkal Lídu.
„Jak se máš?“ volala vesele.
Když jsem hned nejásal v odpověď, pokračovala: „Co máma?“
„Furt stejný,“ zabručel jsem.
„A Pavel?“
„Taky.“
„Tak, co se tváříš jako kakabus?“
Najednou mi došlo, že vlastně ani nevím, proč už zas nejsem spokojenej.
Lída na mne vědoucně koukla: „Ahá! Všichni padouchové vyřízení, všechny účty spočítaný. Že ty ses nám začal nudit?“
To byla celá Lída, občas jsem ten její jemnej sarkasmus potřeboval.
„Ty a nechtěl bys třeba trochu dávat pozor na Ferdu, když z něj teď bude táta?“
„Cože?“
„Už je to tak,“ zasmála se, „mám to od Olinky.“