DMD č. 10 pro 10. 4. 2022. Téma: Dál než jsme chtěli

Probudily ji zvuky z kuchyně. Rozespalým pohledem tápe po ložnici, oslněná slunečními paprsky, které dovnitř pronikají střešním oknem. Hlava se pomalu probouzí. Do prdele... Posadí se. Na zemi leží její spodní prádlo. Zbytek oblečení zůstal v obýváku... Kruci. Vyklouzne z peřin, oblékne si aspoň to málo a po chvilce zaváhání vstoupí do vedlejší místnosti. Našlapuje opatrně, jakoby snad doufala, že si ji nevšimne. Ozářenná slunečními paprsky. Varná konvice zrovna cvakla. Ohlédl se a usmál se na ni. ,,Dobré ráno. Kafe?" Nesměle mu oplatila úsměv a přikývla. Byla nervózní. Do chvíle, než k ní přistoupil a s naprostou samozřejmostí ji objal.

„Právě včas, Wilhelm čeká v zahradě.“
Bývalý soudce si v posledních letech oblíbil umění fotografie, vyhradil v domě místnost na temnou komoru a pilně studoval všechny nové módní a technické trendy oboru. Své příbuzenstvo začal do více či méně přirozených pozic aranžovat záhy po pořízení aparátu a s tímto terorem nehodlal zjevně do smrti přestat.
„Judito, vítej!“ zavolal na ni s úsměvem z druhého konce zahrady. „Postav se mi prosím támhle ke stolku.“
Judita byla jediná členka široké rodiny s nadšením pro zaznamenávání vlastních podobenek. Neomylně vykročila k cíli.
„Drahá, to je moc daleko!“ Přistoupila. „Moc blízko.“ Ustoupila. „Dokonalé. Úsměv!“

"Why are you such an idiot, Potter?" Draco slurred.
"You're drunk, Malfoy," Harry said and rolled his eyes.
He couldn't believe it. Meeting Malfoy at Hermione's wedding wasn't something he ever imagined. Well... maybe the fact that Hermione was marrying Pansy should have been a clue.
"Come on," he said. "I'll call you a taxi."

***

When Harry woke up, his head was on fire. It seemed that he also drank more than he thought.
"Coffee," he said to himself as he tried to sit up.
"Make it two."
Harry slowly turned his head to find Malfoy. In his bed. Naked.

Vždycky jsem ekologii bral jako věc, kterou musíme dělat automaticky. Věděl jsem, že ne všichni, jako třeba strýček Damián, dělají vše pro to, aby zelená byla vskutku zelená. Nikdy mi ale nedošlo, kam až jsme byli ochotni zajít v zájmu honby za ochranou naší planety. To, že se nám to trochu vymklo z ruky, jsem si poprvé uvědomil, když zemřeli první lidé. Nějací zastánci elektroaut se rozhodli, že změnu vezmou pěkně od podlahy. Vyhodili do povětří závodní okruh, i se všemi diváky F1. Pravé důsledky toho teroru jsem si ale uvědomil, až když děda s babičkou sami zemřeli. Smrt znečišťovatelům!

„A jak jsi k těm semenům vlastně přišel?“
Marek se samolibě ušklíbne, zhluboka se napije piva a začne vyprávět: „Plavili jsme se pro zboží jako obvykle, jenže bouře nás zanesla mnohem dál, než jsme chtěli. Trvala tři dny a připravila nás o dvě lodě. Isabelle se zlomil stěžeň a Vincenc najel na skálu. Pak se konečně utišila. Jenomže my nevěděli, kam nás zanesla. Nakonec kapitán určil kurs směrem, kde mělo být pobřeží. A bylo! Dopluli jsme do obchodního přístavu, ale daleko víc na sever, do jiné země. Místo látek jsme nakoupili spoustu koření a já tam navíc objevil tuhletu orysu.“

Když mi šeptal do ucha ty pomyslné věty o lásce tak nehynoucí, propadla jsem mu.
Je to krásný pocit být milována. Být středem zájmu někoho jako je on.
Tenkrát jsem byla zaslepena a on byl tak něžný a vlídný.
Hladil mi kudrdliny, líbal jemné rty.
Svíral můj pas v objetí a tisknul se ke mně.
Někdy i plakal, ale nechtěl, abych ho viděla. Nesměl ho nikdo vidět v úzkých.
Byl to velký muž, největší na světě.

A teď, stojím s pistolí v ruce.
Takhle to nikdo z nás dvou nechtěl.
Skončili jsme.
Ale dobré je, že odejdeme spolu.

Navždy. Oba.

„Dý-dů."
„Dále!” Otevřel Jerry.
„Hmm," poškrábal se na bradě při pohledu na chlapíka v žabkách: „Čekal jsem pošťáka.“
„Ále, copak mě nepoznáváš?” Spustil bodrácky mužík chytajíc Jerryho za rameno: „Vždyť jsme spolu káceli smrky v Bukurešti, a když na mě jeden padal, tak jsi mě zachránil společně támhle s Tužkamilem a svým věrným kočkopsem - támhle vzadu na gauči!” Ukázal doprostřed obýváku na dvojici za Jerrym.
Ten se s úsměvem probral z příjemné nostalgie a zjevně dlouholetý domácí mazlíček mu vrtěl ocásky u nohou.
A to už společně s Beth seděli na gauči a bavili se vzpomínkami půltuctu svých staronových přátel…

Když u Farmářových zasejí kukuřici, začíná období nervů. Semínka moc chutnají divokým prasatům. Ta chodí po poli, zaryjí rypák do země a jdou po řádku, třeba i několik desítek metrů. Vyberou všechno. Po vyklíčení jim už kukuřice nechutná a vrátí se do ní, až když vyroste. Škody bývají značné.
Loni prasata takto zpustošila snad hektar! Strojem se to přesít nedalo.
Farmář vyhlásil brigádu. Rodina i přátelé chodili po poli a dosívali vyžrané řádky ručně. Spousta hodin titěrné práce. V noci přišly svině zas.
Farmářka prohlásila, že má sice ráda staré dobré časy, ale tak daleko do minulosti teda chodit nepotřebuje.

Kdo je, u Merlinových smradlavých spodků, ten Che?!? Pomyslel si, když během dne na vyobrazení vousatého chlapíka v baretu narazil snad po stopadesáté.

„Amigo, nemáš chuť na něco ostřejšího, než patoky pro turisty?“ oslovil ho podsaditý černoch s úsměvem od ucha k uchu.
„Proč ne?“ přikývl Sirius.

Poučen incidentem v Polsku měl v peněžence jen trochu místní měny, nechtěl přitahovat pozornost. Něco ostřejšího se ukázalo být naprosto vynikajícím, podomácku vyráběným rumem. Společnost byla přátelská, dokonce dostal přednášku o chlápkovi z plakátů. Najednou ale zjistil, že se na něj z obou stran lepí polonahé dívky. Hm, takhle daleko to zajít nemělo…

Byla tma a zima. Nemohla být taková zima, vždyť bylo léto, přišlo mi mnohem chladněji, protože mi ještě při pomyšlení na tu noc běhá mráz po zádech…
Stanovali jsme s kamarády v lese, když se tam najednou někdo objevil. Vypadal děsivě, nejspíš nás chtěl okrást. Měli jsme z něj strach. Filip měl nůž a začal s ním mávat, kolem neznámého muže. Mával s ním blízko, až moc blízko. Nikdy nezapomenu ten pohled, když se nůž zakrýval do kůže, potom do masa a nakonec do orgánů. Filip se už nedokázal ovládat. Byl, jako krvelačné zvíře. Zašlo to dál, než jsme chtěli...