Chvíli nejsem doma a tohle se stane?!

„Dý-dů."
„Dále!” Otevřel Jerry.
„Hmm," poškrábal se na bradě při pohledu na chlapíka v žabkách: „Čekal jsem pošťáka.“
„Ále, copak mě nepoznáváš?” Spustil bodrácky mužík chytajíc Jerryho za rameno: „Vždyť jsme spolu káceli smrky v Bukurešti, a když na mě jeden padal, tak jsi mě zachránil společně támhle s Tužkamilem a svým věrným kočkopsem - támhle vzadu na gauči!” Ukázal doprostřed obýváku na dvojici za Jerrym.
Ten se s úsměvem probral z příjemné nostalgie a zjevně dlouholetý domácí mazlíček mu vrtěl ocásky u nohou.
A to už společně s Beth seděli na gauči a bavili se vzpomínkami půltuctu svých staronových přátel…