DMD č. 22. pro 22. 4. 2021. Téma: V cizích botách

Tábor, v poledne zavalený černou tmou, hučí jak včelí roj.
„Tam!“ ukazuje Jack.
Nad ležením planou dvě rudá kola. Oči, dojde mi. Polknu.
Iraniggrum, černý běs. Rozdmýchává v lidech to nejhorší. Krmí se zlem, které zplodí.
Ležením proběhne vlna vzteku a nenávisti.
Meče okamžitě vyletí pomstít domnělé křivdy.
Bože, ať nové wigitory fungují! Jít na něj s píkou...
Ohlušující křik mě ničí, ale znovu tisknu spoušť. Zelené paprsky krájí černé zlo, jekot se stupňuje.
Konečně se tma rozpadne.
Křik utichne. Meče se nevěřícně skloní.
V prachu leží bezvládná těla.
„Pozdě. Zítra bude mít pár vojáků nové boty,“ řekne smutně Jack.

Noc je jeho živitelka. Však ji má v názvu svého povolání. Jeho práce je náročná. Zvlášť při pochůzce v poděděných botách. Sice ho nepíchají kamínky do chodidel, ale zato prsty má otlačené. A paty! Určitě bude mít zase puchýře.

Taky musí mít pro strach uděláno.

Nejnáročnější je to okolo třetí hodiny ranní. A teď, krátce před svítáním.
Musí si chvíli odpočinout. Jen chviličku,
Kláda poslouží jako lavička, zábradlí jako opěradlo.
Tma tlačí do očí, Zavřená víčka působí jako balzám.
Halapartnu ještě svírá alespoň prsty. Svíčka v lucerně už dohořela.
Ochraptělá hlásná trouba si dává šlofíčka právě tak jako její majitel.

Když jsem byla malá, měla maminka skoro oči pro pláč.
Vysnila si princezničku v sukýnce a já?
Já běhala v tričku a teplácích, na koleni prodřený a na zadku díru (to bylo o ten plot).
I přes toto nadělení jsem tajně chodila obdivovat maminčiny lodičky.
Kožené, lakované, páskové, s kačenkou...
Zkoušela jsem je všechny a snila, jak si v nich vyjdu.
Chvíli trvalo, než jsem se k vysokým botičkám došlapala a na šteklíčcích se i běhat naučila a mimo tenisky a gumáky dnes jiné nenosím.
Ty maminčiny mi zůstaly jen na koukanou.
Moje střevíčky jsou totiž tak akorát pro Popelku.

„A potom si Ordo objednal další tři porce. Myslel jsem, že toho hospodskýho raní mrtvice! Zbledl a určitě v duchu počítal, kolik jsme mu už prožrali kreditů!“
Mimas se dooblékl a pokračoval:
„A když se konečně vzpamatoval a odešel do kuchyně, ve dveřích se objevili Mereel a A'den. Ten zoufalý výkřik určitě slyšeli i v Senátu!“
Velitel přešel k hromadě bot u dveří.
„Nakonec nás ukecal, abychom vypadli. Teď má na dveřích ceduli 'Inventura'. No, já už musím.“
Gwen koukla po velitelových botách.
„Nevadí ti, že máš Tyrosovy boty?“
Mimas se zhoupnul na patách a usmál se.
„Ne, padnou perfektně.“

"Vítám tě, Anakine," usmál se Palpatine, "jako svého zástupce."

"Rád bych se na něco zeptal," řekl Anakin. "Proč jste vybral zrovna mě?"

"Ze staré známosti."

Tak tomu nevěřím ani náhodou.

"A tohle?" ukázal Anakin na složený plášť, tuniku, a boty.

"Senátní uniforma. Abys mezi nás zapadl. Chtěl bych, abys byl mýma očima a ušima, a nač zbytečně budit pozornost Jedijským rouchem?"

"A chcete, abych byl ušima a očima jen v Senátu?"

"Přece po tobě nemůžu chtít, abys chodil pořád v senátních botách, Anakine," usmál se Palpatine nevinně.

Takže přesně, jak mě můj mistr varoval. Ale na tuhle hru budeme dva.

Rozněžnělý pohled na dítko v kočárku.
„Tobě to tak sluší…“ Leďnáček cukříkuje na všechny strany.
„Hlavně se chovej slušně. Ať ten kočárek tetě Jarmilce nezničíme. Máš ho jen půjčený.“
Kojenec se směje na celé kolo. Maminka se dá do oblékání.
„Takový pěkný kabátek ti teta Míla upletla… A ty botičky… To aby ti bylo teplo. Ty máš po bratrancích strejdy Lojzy.“
Dítě máchá ve vzduchu ručkou zaťatou v pěst jako francouzský odbojář.
„Má vůbec něco přímo od nás?“ vložím se do děje.
Krátké zamyšlení.
„Po mně inteligenci a smysl pro humor. A po tobě… křivé nohy a sklon k plešatění?“

Stará Tobiáška měla oči plné slz, krvácela z úst, odkud jí vymlátili několik zubů. Tomu, co se děje, skoro nerozuměla. Německy neuměla a latinsky už vůbec, kolem ní se to hemžilo obrovskými chlapisky, co jí neustále kladli otázky, na něž neznala odpověď. Další rána a staré vdově se zatmělo před očima. O co že jim jde? O hostii? Ne, neplivala na ni. Nikdo jí to neporadil, už její bába to tak prostě dělala.
Dostala další ránu a vyplivla zub.
Muž v červeném cosi říkal. Co že jí chtějí nasadit? Nějaké cizácké boty? K čemu teď kramfleky ze Španěl?
Přiznala všechno.

Jsem opojená slabostí. Zrnko temnoty v mém nitru šátrá po magii. Sebemenší kouzlo ho nakrmí.
Na zabušení na dveře odpovídá Martin.
„Hanka nás chce. Prý nějaký soud,“ říká omluvně.

Ve sychravském sále světlo svic skládá mžitky. Je tu celý dvůr..
„Kdo bude souzen?“ ptá se Martin.
Hana nám přichází vstříc. „Vy,“ odvětí.
Její slova pochopím až se zpožděním. Martin se nevěřícně rozesměje.
„Napadlo vás někdy,“ syčí tiše, „jaké to je být já?“
Až napodruhé si všímám Markéty, kterou k sobě tiskne. Ale Markéta by ne...
Hanka vzkřikne na celý sál: „Jak dlouho, můj pane, podvádíš s čarodějnicí matku vlastních dětí?“

„Jmenovala se Hermína Dervanová, provdaná Machatá,“ naváže Lada.
Evžen překvapeně zvedne obočí. Zná Mojmíra Dervana. Učí magii kamenů v Budči.
„Ano, z té rodiny,“ přisvědčí Lada. „Když si vzala obyčejného, příbuzní se s ní přestali stýkat. Proslýchá se, že zneužila svůj magický vliv na obyčejné a čarodějnické schopnosti, aby rychle zbohatl. Rok po svatbě zahynula. Prý při alchymistickém pokusu, ale …“
Náhlé zamrazení jí vezme slova.
Čarodějka. Zamilovaná do obyčejného. Udělala by cokoliv…
Zavadí pohledem o bledého Milana. Zírá se stejným děsem, jaký možná naháněla Hermína svému muži. Cítila stejnou úzkost?
Darek napětím nedýchá.
Evžen to vysloví: „Zradil ji. Zavraždil ji.“

Molly se pokusila povzbudivě usmát, ale věděla, že tady je snaha opravdu marná. Její nejmladší syn stál smutně před zrcadlem a plně si uvědomoval, že vypadá jako strašák. Charlieho kalhoty mu byly moc dlouhé, Billova košile zase moc široká, Percyho boty zoufale nepohodlné. Svetr kousal.
"Takhle přece nemůžu mezi spolužáky, budou se mi smát," zakňoural a Molly věděla, že má pravdu.
"Neboj, kalhoty i košili zaberu, padnou jako ulité. I hábit po Charliem ti sedne," ujišťovala ho. "Ale máš pravdu, cizí boty nikdy nebudou správně sedět. Ty koupíme."
A tak se Ron konečně stal prvním uživatelem alespoň jednoho kousku šatníku.