Nikdo nechtěl věřit tomu, že se ta nelichotivá proroctví naplní zrovna za jeho života. Odmítali to připustit, ačkoli bitvy se šířily jako požár a nepřátelská armáda se přibližovala.
Když konečně zaznělo dunění vojenského pochodu cizích dobyvatelů v ulicích Jeruzaléma, bylo příliš pozdě.
Na nohou cizinců přichází odsouzení.
"Dovol jim, ať tě zajmou, když tě odvedou do Babylonu, přežiješ."
Poražený, zajatý cizí kulturou, spoutaný zvyky, které nejsou tvoje.
Ale živý a s nadějí.
Dokud se tvoje kroky rozléhají v palácích cizích králů, máš budoucnost.
A jednou, jednou tvoje sandále zase vstoupí jednou ze dvanácti bran do svatého města.
Ostatek zůstane zachován.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc hezké. 70 let je pravda
Aplír
Moc hezké. 70 let je pravda dlouhá doba, ale ta naděje jimi prostupuje.
Velmi působivé!
Peggy
Velmi působivé!
A moudré - obecně nikdo nechce věřit nepříjemným (negativním, nelichotivým) proroctvím, nikdo nechce věřit, že "se toho dožije", nikdo nechce slyšet varování - a pak se diví. Historie nám to ukazuje pořád a pořád...
Dobré, tragicky působivé,
Esclarte
Dobré, tragicky působivé, nakonec světlo naděje.