Zkušenost exilu

První ucelený příběh z historického podfandomu Zkušenost exilu.
Mimochodem, víte...

...kde leží stanice Labinskaja?
...co patří do soljanky?
...kdo založil Všeruskou lidovou zemědělskou stranu?
...kdy byl v roce 1930 úplněk?
...co způsobil jeden úsměv a jedno chybějící vízum?
...že pouze jeden francouzský prezident byl zastřelen?
...kdo je vrah?

Tady první díl
Tady ke stažení (heslo, které to nevyžaduje, ačkoli by mělo: DMD2020exil)

Pražské povstání, osvobození Prahy, oslavy vítězství… To všechno známe, o tom všem jsme se učili, to není nic nového.
Tak jenom pár jmen: Generál Sergej Nikolajevič Vojcechovskij (zemský vojenský velitel v Brně). Kníže Petr Petrovič Dolgorukov (politik). Geograf Petr Nikolajevič Savickij (člen eurasijského hnutí). Kníže Konstantin Alexandrovič Čcheidze (spisovatel). Plukovník Sergej Alexejevič Fjodorov (publicista). Architekt Nikolaj Pavlovič Paškovskij (projektoval například kostel sv. Anežky a patronů českých v Praze na Spořilově).
Ve skutečnosti byly po osvobození Československa do SSSR odvlečeny stovky emigrantů (z nichž část měla československé občanství (!)). Vrátily se jich řádově desítky. Někteří později spolupracovali s STB. Jiní raději zemřeli.

Anna Maria Gorguloff, manželka vraha. Žije v Paříži a nejraději by nebyla. O ničem nevěděla, proboha, lidi, vzpamatujte se!
Věděl jsi, Pavle, že je těhotná? Nejspíš ne. Ale stejně by ti to bylo jedno... Čtrnáctého září tě popraví. Pohřben budeš na pařížském hřbitově Thiais. Ale co tvoje žena? Manželka vraha… Lidé se dívají a soudí, Pavle. Ty jsi taky soudil. Tak čemu se teď divíš?

Alix Mari Gagnier, vdova, majitelka malého květinářství v Larrau. Má malé dítě a zvláštní oči. Ráda se směje a lidé ji mají rádi. Možná se jinde, jindy jmenovala jinak. Ale koho by zajímaly konspirační teorie?

Prodejní výstavu knih Svazu spisovatelů — válečných veteránů navštíví dnes prezident republiky Paul Doumer.
Kde je? Ach, ano. Hovoří s tím pisálkem, co si nechává říkat Claude Farrère.
Doktor Gorgulov, tady lépe známý jako Paul Gorguloff, se tiše proplétá davem. Tady odsud by to šlo. Chvíli jen tiše stojí, uklidňuje dech. Potom je najednou všechno strašně rychlé.
Několikrát vystřelí a chce tiše zmizet, ale Farrère, bledý jak smrt, se ho snaží zadržet. Revolver skončil někde na zemi, není čas ho hledat, a ten pisálek, ten zatracený pisálek, je pořád tady.
Nech toho, blázne! Copak nechápeš, co byl ten tvůj prezident zač?

Je šestého května, pět hodin ráno. Anna Maria spí.
Pavel Timofjejevič tiše přechází z místnosti do místnosti. Je ráno jako každé jiné. Až na pár drobných detailů. Dnes nepije čaj ale kávu. Po snídani se vrátí do ložnice. Sedne si na parapet, chvíli mlčky pozoruje svou spící ženu a potom skloní hlavu a začne psát. Nejspíš by bylo na místě rozloučení, vyznání lásky nebo alespoň nějaké vysvětlení. On píše o nenávisti, o zradě, o nepochopení. Píše o politice a o sobě a nevidí černý mrak, který halí jeho mysl.
Je šestého května, čtyřicet jedna minut po páté ranní. Paříž spí.

Je Vesna a má podobu Francie. Je Francie a má podobu Anny Marie. Je Anna Maria a má podobu bílých šatů. Jsou bílé šaty a mají podobu Moreny. Je Morena a má podobu Bujanu. Je Bujan a má podobu Paříže. Je Paříž a má podobu smrti. Je smrt a má podobu Pavla Timofjejeviče. Je Pavel Timofjejevič a má podobu ženicha. Je ženich a má podobu šílence. Je šílenec a má podobu bohatýra. Je bohatýr a má podobu vraha. Je vrah a má podobu blázna. Je blázen a má podobu vraha.
Je podoba vraha a jeho smrt je blízko.
Seina.
Styx.

Jeden vlak, jedno kupé. U okénka sedí doktor Gorgulov a u dveří dívka Geng. On zírá do slovníku, ona na něj.
On nevidí francouzská slovíčka. Dívá se do Moskvy a do Prahy a do Berlína a do Paříže a vidí lidi, co nejsou lidi ale prasata, jak tančí a baví se a smějí se a říkají si diplomaté a jsou úplně slepí. Možná brzy tančit přestanou.
Koho vidí ona? Jen muže, co čte stále jednu a tutéž stránku.
"Objevil jste snad v tom slovníku recept na elixír nesmrtelnosti?" Odmlčí se, sklopí oči. "Jmenuji se Anna Maria."
"Promiňte," úsměv, "Pavel Timofjejevič."

Co si člověk neudělá sám to nemá. Jak se řekne „prosím lístek do Paříže“? I on nese vinu. Nesmím zapomenout ten černý oblek. K čertu s ním, brzy pozná, že udělal chybu! Kde se dá v Paříži levně nocovat? Ano, zatraceně velkou chybu a teď za ni musí zaplatit. Kde mám břitvu?! Nikdy s nimi neměl souhlasit! Nesmím zapomenout odevzdat klíč domovníkovi. Nikdo si nesmí myslet, že jsme se vzdali! V kolik odjíždí vlak? Je to blázen, myslí si, že nevíme o jeho spojenectví s bolševiky… Kde mám kufr?! Brzy zjistí, že nás neměl podceňovat!!! Měl bych vzít francouzský slovník.