Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
V životě jsme motivační dopis nepsala a kdykoli jsem o něm mluvili v rámci hodin ZSV a podobných předmětů, byla jsem z toho na prášky. Když mělo tohle drabble 47 slov, byla jsem s ním spokojená :D
1921
Zástupci Ruské akademické skupiny:
Obracím se na Vás ve věci návrhu na pořádání vzdělávacích kursů z biologie v rámci ruské komunity na pol. Gallipoli.
Domnívám se, že jsem způsobilý k vedení těchto kursů. Mám široké přírodovědné znalosti, zejména v oblasti botaniky. Vystudoval jsem přírodovědné oddělení Charkovské univerzity, rok studoval ve Švýcarském Lausanne a posléze pracoval v oboru. Mohu nabídnout i jisté pedagogické zkušenosti.
Jsem přesvědčen, že vaše snahy o vzdělávání široké veřejnosti jsou velmi prospěšné a jistě se shledají s velmi dobrou odezvou. Rád bych k nim přispěl jak nejlépe budu umět.
S uctivým pozdravem
Grigorij Ivanovič Širjajev, v. r.
(pol. a v. r. beru dohromady jako tři slova, doufám, že správně) Předchozí ~ Následující
Jen upozorním, že pod minulým drabbletem bylo historické okénko. Raději to ještě připomínám, aby potom nedocházelo ke zmatkům :)
Listopad 1920, poloostrov Gallipoli
Gallipolský poloostrov se v polovině listopadu 1920 skládal především z vody, bláta, uschlých bodláků a státních příslušníků zaniklého Ruského impéria. Pestrá směsice, sestávající z Rusů, Ukrajinců, Karaimů, Kalmyků, Osetinců, Adygejců a Kozáků, měla společného především nepřítele. Bolševiky, bláto a bodláky.
Takže asi čtyřicetiletý muž lezoucí po bahnem po kolenou a hledající zatím nezdupané rostliny vyvolával jistou pozornost. Ovšem ne příliš velkou, každý měl svých starostí dost a různých podivínů tu bylo… taky dost. Grigorijovi bylo srdečně lhostejné, jak na okolí působí. Hledal a nacházel, jednotlivé exempláře opatrně vyprošťoval ze země a ve svém stanu dlouho a pečlivě očišťoval a sušil.
Pozn. Kozáky beru jako etnickou skupinu, tedy píšu s velkým K.
Tak konečně se někam dostáváme. Mimo jiné ke slíbenému historickému okénku.
1919, 1920.
Na Naděždin návrh byla důvodem rozvodu její nevěra. Ani o dva roky později si nebyl jistý, jestli skutečná, nebo smyšlená. I o dva roky později mu při vzpomínce na ní pěnila krev v citu nikterak vřelém. Kdyby byl praštil do stolu už v tom třináctém roce, mohlo všechno skončit jinak. Alespoň pro ně tři.
V roce 1919 byl důstojníkem v Markovově armádě. Ještě věřil, že vyhrají. Když ho třetího listopadu následujícího roku, společně s Wrangelovou armádou, evakuují z Krymu, je to fascinující zážitek. Před sto lety bychom tohle nikdy nedokázali… Před sto lety bychom nemuseli prchat před bolševiky. Zatracená práce!
První historické okénko (nebo spíš okno)
Grigorij Ivanovič Širjajev se narodil 24. ledna 1882 v Charkově. Jeho otec se jmenoval Ivan a byl to kupec; matka se jmenovala Alexandra, rozená byla Astapova. Víc o nich nevíme :)
V roce 1901 maturoval Š. na 3. klasickém charkovském gymnáziu. Poté začal studovat na přírodovědeckém oddělení Charkovské univerzity. V letech 1902–1903 studoval ve Švýcarsku na Lausannské univerzitě, v téže době spolupracoval na herbáři Botanické zahrady v Ženevě. Studium na Charkovské univerzitě dokončil v r. 1907 a to s titulem „magistr botaniky“. Získal práci jako asistent v Charkovském veterinárním institutu, zároveň byl v letech 1907–1914 soukromým docentem Charkovské univerzity. V letech 1912–1913 spolupracoval na tvorbě herbáře Botanického muzea v Berlíně. Zúčastnil se první světové i občanské války. Od r. 1919 sloužil jako důstojník v Dobrovolnické armádě v armádě generála S. L. Markova. 3. listopadu 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli.
V březnu 1913 se mu narodila dcera Julija. Po revoluci v roce 1917 zůstala v Rusku. Její matkou byla Širjajevova první manželka, o které nevíme nic. Naděžda a její příběh je tak čistě dílem mé fantazie*. Nicméně, abyste nebyli ochuzeni: Vyšší ženské kurzy byly obdobou vysoké školy pro ženy. Ty zde mohly studovat na různých fakultách (lékařská, historicko-filologická aj.) a to stejně dlouho, jako dnes na VŠ. Obvykle 3-5 let, někdo si dal jen jeden rok, jiné dámy klidně i osm :). Bestuževovy Vyšší ženské kurzy v Petrohradě skutečně existovaly.
*Docela by mě zajímalo, koho jsem teď naštvala a komu se spíš ulevilo :D
Pokud máte jakékoliv dotazy, prosím ptejte se, pokud budu vědět ráda odpovím. Pokud jsem někde vyrobila zmatek, ptejte se taky, já budu chvilku tlouct hlavou o stůl a pak se opravím :)
Prosinec 1917, Charkov. Grigorij je z Velké války zase doma. I když...
Skleněná výplň dveří se nepatrně chvěje. Naděžda zadrží dech a v duchu napočítá do deseti. V Julijině pokoji je naprosté ticho – malá spí. To je dobře. Všechno jí vysvětlí zítra, v klidu. Ještě, že se toho nedožili rodiče, napadne ji. Rozvod by nepřenesli přes srdce.
***
Skleněná výplň dveří se nepatrně chvěje. Grigorij po paměti sáhne pro kabát a zamíří ven. Nechce vzbudit Juliji, jen proto nekřičel. I když už nebylo proč křičet. Naděžda odmítala poslouchat. Vzpomene si na dobu, kdy jako pětiletá Veverka doslova visela na každém jeho slově. Zasměje se. Dneska ani nevěří, že bych kdy mohl mít pravdu.
Já jsem neříkala, že ho Naděžda začne poslouchat včas. Ani, že on má nekonečnou trpělivost.
(Pokud nechcete číst remcání, tak tenhle odstavec přeskočte a věnujte pozornost až tomu následujícímu, děkuji. :)) BJB. Mám zásek v padesátce, zásek v DMD a chuť to celé odpískat. Nejen proto, že postavy jsou čím dál víc OOC. Což je u psaní o skutečných osobách dost průšvih (ale blíží se historické okénko, tak si zahraju na Saturnina a budu samu sebe opravovat). Můžu mít krysu třetího týdne už dvanáctého? *hledá pastičku a nějaký ten KRYSOMOR*
Vzpomínáte jak jsem říkala, že začíná přituhovat? Máme léto 1915. Grigorij je na frontě, Naděžda s dvouletou Julijí zůstaly v Charkově. A tohle mělo být drabble z fronty, ale téma bylo proti.
Naděžda sedí u stolu, píše dopis. Občas jedním okem zkontroluje svou dceru. Julija leze na zemi, v rukou dřevěného koníčka, a nadšeně žvatlá.
„Koníček, hnědý, anó? Pojede na pjocházku. Já taky na pjocházku, anó? Pojedeme koníčkem. Budeme hjedat kytičky. Lůžičky nekvjetou. Modjence kvjetou. Máme modjence. Móóóc modjenců. Dáme modjence mamice, anó? Pojedeme domů. Koníček má hlad, uvažit musím. Pánev nemám. PÁNEV NEMÁM, MAMÍ!“
Naděžda se rozhlédne po místnosti, zoufale hledá něco, co by mohlo nahradit pánev. Nakonec jí padne pohled na útlou knihu. Než ji malé podá, rychle zkontroluje, že nejde o nic důležitého. Snad ji Julija nedá nad oheň.
Plním třetí překvapení, kapitola je čistý dialog. Proto taky tentokrát jen formou drabblete, tedy v polovičním rozsahu než ostatní kapitoly. (Ach jo poprvé.) Vzhledem k tomu, že na psaní přímé řeči jsem pitomá, tím spíš, když mám psát něco, co se odehrává na jaře 1920, počítejte s tím, že mi psaní šlo jako psovi pastva. (Ach jo podruhé.) Pokud vám bude připadat, že to nezní jako dialog z roku 1920, přičtěte to v rámci povídky tomu, že Jelizaveta neumí pořádně česky, děkuji. (V rámci toho, proč to tak píšu, viz výše. Tolik přímé řeči jsem nenapsala za celý život dohromady :D)
Pokud šlo o politiku, byl Grigorij vždycky opatrný. Naděžda se mohla jen domnívat, že má blízko ke kadetům. Ona sama se o tyhle záležitosti dlouho nezajímala. Až po té neděli… Původně věřila na esery, ale v posledním roce, když byl Grigorij pryč a ona těhotná, přičichla k bolševickému hnutí.
Nakonec s ním o tom všem mluvila až na začátku září. Julija konečně usnula v době, kdy oba byli schopní absolvovat vážný rozhovor. Grigorij ji vyslechl mlčky. Když domluvila, tiše si povzdychl.
„Nesouhlasím s tebou. Ale dělej, jak uznáš za vhodné.“ Třeba se mýlím, když mám z těch tvých bolševiků strach.
NESOUTĚŽNÍ, NEBODÍK.
V dataci minulého drabblete byla chyba; odehrávalo se v prosinci 1912, nikoli 1913. Omlouvám se za zmatek :)
Srpen 1913.
Maličká Julija byla kouzelné dítě. Někdy v noci dokonce spala i tři hodiny v kuse a občas vstávala později než v půl páté ráno. Naděžda byla přesvědčená, že po ní tohle nemá. Ona byla jako dítě určitě hotový andílek.
Grigorij už se naštěstí vrátil domů a naštěstí byl z maličké nadšený. Naděžda sice příliš nevěřila, že pohádky o jednodomých a dvoudomých rostlinách jsou právě tradičním uspávacím prostředkem, ale dokud to znamenalo, že je spokojený Grigorij i malá a ona sama má každý druhý den volné odpoledne, nehodlala svého manžela ani v nejmenším kritizovat. Kromě toho, latinské názvy malou uspávaly spolehlivě.
Julija se narodila v březnu, v drabbleti jí je asi půl roku.
Dvacátého čtvrtého srpna odpluli jsme, společně s evakuovanými československými legionáři, s rodiči z Vladivostoku, a to na americké lodi President Grant. Plavba byla velmi zajímavá: naše cesta vedla podél čínských, indických a egyptských břehů, posléze Suezským průplavem a konečně přes středozemní moře do italského Terstu. Zde jsme přistáli třináctého října.
Ačkoli jistá, nikoli zanedbatelná, část mých myšlenek zabývala se zejména našimi milými spolucestujícími, zejména pak panem J. Stýblem, neopomněla jsem pochopitelně naši cestu dokumentovat, jak nejlépe jsem dovedla. Doplňuji proto tento zápis některými ze svých kreseb. Jedná se zejména o portréty domorodých obyvatel a potom o náčrt jednoho z ostrovů.
Melitina Konstantinovna Čirkina sice kresby přikládá, ale já bohužel nemohu sloužit. Nicméně, pokud bude v květnu opět možnost uveřejnit seriál v souborné formě, bude tam toto drabble jako bonus i s obrázky (alespoň doufám – momentálně jsou poněkud nedostupné, ale budu se snažit, abyste se na ně mohli podívat :)).
Ovšem, abych vás neošidila úplně, plavili se na téhle lodi
Večer prosedí v křesle u krbu. Dopoledne strávila krátkou procházkou – letos naštěstí napadlo sněhu pramálo, takže se nemusela ničeho obávat – a odpoledne napsala několik dopisů, ten nejdelší Grigorijovi. Z Německa by se měl vrátit až začátkem března a ona chtěla, aby věděl o všem, co se zatím doma událo. Ačkoli, o všem…
Byla tu jistá drobnost, přesněji řečeno jistá kniha. Naděždu okouzlila. Její autor byl, jak věděla od svých přátel, vůbec velmi zajímavý člověk. Přestože sama se s jeho názory dokázala ztotožnit, nebyla si příliš jistá Grigorijovou reakcí. Bude lépe, až se vrátí, s ním vše probrat tváří v tvář.
Ještě to tak možná nevypadá, ale začíná mírně přituhovat... Nevím, zda knihu, ale jejího autora určitě znáte. (A aby nedošlo ke zmatení, kniha vyšla o hezkých pár let dříve, jen Naděžda ji objevila až teď.)
