Statek je rodu ženského

“Opravdu ti to svěřil?” otázal se nevěřícně Lukáš. 
“Samozřejmě,” řekla hrdě Bibi. “Poté, co jsem opravila kostelní vitráže, má ve mě farář neskonalou důvěru.”
“Můžu se jít podívat?”
“Ne. Až pustím koledu. Pak můžete přijít oba.”

Čekali před kostelními vraty.
Konečně zahřměla hudba.
Farář nadskočil, Lukáš skousl ret. Zatracená Bibi! Kostelem duněl Iron Maiden a jeho Another Rock and Roll Christmas.
Opatrně otevřeli dveře.

Spatřili ztepilou jedli, ozdobenou třpytivými černými koulemi, mašlemi z černého tylu, obepnutou stříbrnými řetězy.
Farář zalapal po dechu. Než stačil něco říct, přiskočila rozzářená Bibi: “Barevný trend letošních vánoc! Černá s kapkou stříbrné! Nesmírně elegantní, že?”

Darja vztekle poklepávala rukou do stolu. Blbec jeden. Musel tu vypadlou tašku na střeše opravovat sám?! Musel tam lézt?! Musel! Jasně. Musel zhučet a vyvrtnout si kotník? Jasně, že musel. Ale do špitálu na rentgen nepojede. Prý obinadlo a octan stačí. A jí bude připomínat, jak se málem přizabila motorovou pilou se špatně nasazeným řetězem. To přece bylo něco úplně jiného!!!
„Darjenko,“ nakoukl Ruda do kuchyně, „jdu na druhý pokus. Kotník mě už skoro nebolí.“
„Krucinál, Rudolfe, ses úplně zbláznil? Tak běž a nezapomeň se u toho zabít! Ale pak mi nechoď na oči, rozumíš? Protože bych tě dorazila sama!”
 

Před provizorními lavicemi stálo čerstvě vyrobené loutkové divadlo.
“Hezky ho Bibi udělala,” chválila Anna. 
“Nelezte mi do sýrárny, nebo vás přerazím” houkla z jeviště loutka čarodějnice.
“To mám být já?” hlesla Anna.
“Králi Václave!” vykřikla královna. “Jdeš zase do hospody? Ty budeš ráno vypadat!”
Hlediště zašumělo. Maruška se vyděsila. “Vašíku? Takhle přece nemluvím?”
“Dám jenom jedno nebo dvě,” odpověděl král. “Slovy dvanáct.”
Vašek jen polkl. 
Mezitím se královský pár na sebe zlostně rozkřičel. Vzápětí se křik změnil ve smích. Loutky se objaly. 
“Ty jsi můj myšáček,” zavrněla královna. “Večer ti ukážu-”
“A dost!” vykřikli unisono Lukáš a Bibi. “Pepino! Domů!”

“Zbláznila ses?” Bibi si prohrábla pestrobarevné vlasy.
“Ne!” odsekla Pepina. “Táta říkal, že to zvládnu!”
“Ten ví prd,” prskla Bibi.
“To není pravda,” bránilo se děvče. “Už trénujeme!”
“ Máš vůbec představu, co to obnáší? Rozluč se s nehtama, mejkapem, dlouhejma vlasama!”
“Mejkap si nedělám, černě nalakovaný nehty nevadí a vlasy si stáhnu gumičkou!”
“Jizvy! Popáleniny! Záděry!”
“Koupím si náplasti!”
“Ty to opravdu chceš?” změkl Bibin pohled. “Opravdu je to tvoje přání?”
“Je, mami. To největší.”
“Dobře,” povzdechla Bibi a přitáhla si notebook. “Tak kde to mám potvrdit?”
“Tady, mami,” najela Pepina na řádek přihlášky. Obor: Umělecký kovář, zámečník a pasíř.
 

Mnozí z vás si jistě (doufáme) ještě vzpomenou na Kateřinu Vágnerovou, která v DMD pod nickem KattyV psala nádherná drabble - naposledy cyklus o Karlu IV., pohybujícím se v naší současnosti. Určitě také víte, že Katty rozepsala dětskou detektivku Halda - v roce 2019 si ostatně tento příběh v drabblících zde na DMD nastínila.
Bohužel knihu nestihla dopsat, zlá nemoc byla rychlejší. Když už věděla, že ji sama nedokončí, požádala o dopsání nás. Moc si přála, aby příběh ožil a knížka spatřila světlo světa.
Dlouho nám trvalo, než jsme se dokázaly do jejího příběhu znovu ponořit a dokončit ho s lehkostí a humorem, jak by si Katty přála. Ztráta byla bolestná a moc velká.
Proto až po třech letech jsme podle jejích poznámek a pokynů knížku dopsaly.
V nejbližší době konečně vyjde Halda jako e-kniha. Potěšilo by nás, kdybyste si na Katty jejím prostřednictvím vzpomněli.
mila_jj, Regi, Tora

Mnozí z vás si jistě (doufáme) ještě vzpomenou na Kateřinu Vágnerovou, která v DMD pod nickem KattyV psala nádherná drabble - naposledy cyklus o Karlu IV., pohybujícím se v naší současnosti. Určitě také víte, že Katty rozepsala dětskou detektivku Halda - v roce 2019 si ostatně tento příběh v drabblících zde na DMD nastínila.
Bohužel knihu nestihla dopsat, zlá nemoc byla rychlejší. Když už věděla, že ji sama nedokončí, požádala o dopsání nás. Moc si přála, aby příběh ožil a knížka spatřila světlo světa.
Dlouho nám trvalo, než jsme se dokázaly do jejího příběhu znovu ponořit a dokončit ho s lehkostí a humorem, jak by si Katty přála. Ztráta byla bolestná a moc velká.
Proto až po třech letech jsme podle jejích poznámek a pokynů knížku dopsaly.
V nejbližší době konečně vyjde Halda jako e-kniha. Potěšilo by nás, kdybyste si na Katty jejím prostřednictvím vzpomněli.
mila_jj, Regi, Tora

“Slíbilas mi unikátní hřbitov,” brblal zklamaně Antonín. “Tohle je jen muzeum křížů!”
“Nebruč a čti,” doporučila mu Alex.
Poslechl. Nevěřícně četl. Po chvíli se rozesmál. “Za tenhle epitaf bych tě chodil strašit!”
“Tohle je taky sranda!”
Teď už se řehtali oba.
“Ještě, že to není opravdový hřbitov,” zalykala se Alex.
“Tenhle nápis je příšerný, poslouchej,” slzel smíchy Antonín.

Zde leží Lojza námořník,
v každém přístavu štětku měl,
na slušné mravy zapomněl,
umřel po kousnutí myší,
tak ať to každý slyší.
Bože, slituj se se svým soudem,
až budeš bavit se s tímhle bloudem.

“Ženo má milená, tohle byl úžasný nápad!”

“Prvně zajdeme na hrob Adalberta Stiftera,” sděloval Antonín Alex nadšeně. “Ač žil v Rakousku, na Šumavu nezapomněl.”
Alex se zastavila. “Nechala jsem nahoře telefon!” Otočila se zpátky k výtahu. Byli ubytováni ve dvanáctém patře hotelu v Linci.
Všimla si muže, který také chvátal k výtahu, a galantně mu podržela dveře.
“You are very kind. What? Missis Richtera?”
Alex pozdvihla obočí.
“Mám pro vás skvělou nabídku! Místo v redakční radě, výborně placené!”
“Ano?” zeptala se opatrně. “Časopis? Nakladatelství?”
“Časopis. Fyzikální rozlety. Inovace! Ekologie! Interdisciplinární vztahy!”
Výtah zastavil právě včas.
“Takže predátoři? Zmizte! Pokud mé jméno použijete, bude to mít právní dohru!”

“Nicméně,” odložila mobil Alex, “napřed se umej. Potom se vrátíme. Pátrat!”
Po chvíli prolézaly křovinami dvě přerostlé světlušky. Nesvítily jim prdelky, ale mobily.
“Tady ho máme, chudáka nebožtíka,” prohlásil Antonín. “Říkal jsem ti, že je to šnek!”
“A je zelený?” zajímala se Alex.
“Spíš ne,” kroutil hlavou Antonín.
“To jsem čekala. Ze šneka bys přece nemohl být upatlaný celý. Tady musí být ještě něco,” začala Alex hledat v okolí šnečího torza. “Podívejme,” zvedla vítězně plastovou krabičku. “Guarová guma, škrob, fosforečnan disodný, fenoxyethanol, tetraboritan disodný, voda a fluorescein,” přečetla cedulku. “No jasně. Fosforeskující sliz. Dětská hračka. Honili jsme se za chimérou.”

Antonín si nervózně drhnul dlaně o kalhoty. “Lepí to a lepí,” stěžoval si.
“Pojď se umýt do hospody,” rozhodla Alex.
Vešli do restaurace, kde se chystala diskotéka. Ve chvíli, kdy diskžokej zapnul barevná světla včetně černého bodového, Alex strnula. Antonín úplně zářil. Respektive, zářily jeho ruce a hlavně kalhoty. Jasným zeleným světlem.
“Antoníne?” zeptala se Alex. “Ty jsi rozmáčkl laboratorní zeleně fluoreskující myš?”
Antonín se ohradil: “Říkám, že mi pod rukou křupnul hlemýžď! Proč myš?”
Alex začala zuřivě hledat v mobilu. “Že by už takhle kromě myší modifikovali i hlemýždě? A on jim jeden zdrhnul? Hlemýžď?” Zavrtěla hlavou. “Tohle nechápu.”