Dempsey a Makepeaceová po třiceti letech

“Nicméně,” odložila mobil Alex, “napřed se umej. Potom se vrátíme. Pátrat!”
Po chvíli prolézaly křovinami dvě přerostlé světlušky. Nesvítily jim prdelky, ale mobily.
“Tady ho máme, chudáka nebožtíka,” prohlásil Antonín. “Říkal jsem ti, že je to šnek!”
“A je zelený?” zajímala se Alex.
“Spíš ne,” kroutil hlavou Antonín.
“To jsem čekala. Ze šneka bys přece nemohl být upatlaný celý. Tady musí být ještě něco,” začala Alex hledat v okolí šnečího torza. “Podívejme,” zvedla vítězně plastovou krabičku. “Guarová guma, škrob, fosforečnan disodný, fenoxyethanol, tetraboritan disodný, voda a fluorescein,” přečetla cedulku. “No jasně. Fosforeskující sliz. Dětská hračka. Honili jsme se za chimérou.”