DMD č. 11 pro 11. 4. 2019. Téma: Řekni vlkům že jsem doma

„Máme tu pro vás ještě novou hračku pane Bonde, než vyrazíte do akce!“ zastavil Q agenta 007 ve dveřích.

„V této misi budete operovat poměrně dlouhou dobu v podzemí a pro udržení kontaktu s vámi jsme museli extrémně zvýšit vysílací výkon vašeho komunikačního zařízení. Zvýšenou spotřebu jsme kompenzovali pomocí radioizotopového termoelektrického generátoru. Ten z tepla vniklého při rozkladu plutonia-238 pomocí termočlánků vytvoří dostatek energie pro komuni…“

„Q… Agent 007 už tu dávno není“ přerušila ho ve výkladu M.

„Ale já mu ještě neřekl, jak se používá!“ zhrozil se Q.

„Řekni vlkům, že jsem doma“ ozval se Bondův hlas z vysílačky.

Moře je zrádné a nedá se lehce překonat. V průlivu byl silný proud, který si s Pavoučkem krutě pohrával. Ale stačila trocha perné práce s vesly a Badateli se podařilo z proudu vymanit. Zamířil k největšímu z ostrůvků.
Zbytky zrezivělé konstrukce u pobřeží slibovaly, že se tu civilizace kdysi vyskytovala. Molo tu ovšem nebylo.
Badatel přistál s obtížemi, ale v jednom kuse.
Tak, a je u cíle.
Je tu ale sám? To hodlal zjistit.
Sebral kámen a začal bušit do zbytků železa. Údery hlasitě ohlašovaly jeho přítomnost.
Objeví se šelmy? Nikdy nevíš.
Nebál se. Věděl, co je tu nejnebezpečnější.
On.

Proč slunce pálí a ničí?
Protože takový má úkol. Svítit, zářit. Mnoho bere, ale ještě více dává - život, naději. Takový je smysl slunce.

Proč vítr rve, proč odnáší, co milujeme?
Protože to je jeho podstatou. Vítr nemůžete spoutat a ovládnout. Můžete se jen těšit z jeho darů.

Proč vlci napadají a zabíjejí?
Protože koloběh života je nekonečný. Dnes jsou lovci, zítra budou kořist. Ale vždycky zůstanou svobodní - nikdy je nedokážete doopravdy zkrotit.

Celý život je kruh - bez začátku, bez konce. A každý v něm má svou roli.

Vždyť já vím, přikývla. Chci být tím kruhem. Vzkaž, že se vracím domů.

„Žadonili. Škemrali. Klečeli na kolenou. Nedalo se na to dívat.“

„Ani nápad! Domek jim spadl, protože jsou lemplové. Nebudu jim pomáhat.“

Beránek byl zatvrzelý a právem. Vlkům podal kopýtko a byli by mu urafli celou nožku. Jedna rada totiž nikdy nestačila. Mírná ovečka s tím ovšem nesouhlasila.

„Nebuď takový. Chovali se vážně slušně. Nekleli ani neplivali. Namouduši!“

„Měla jsi je rovnou poslat pryč, ovečko. Zbytečně tu kazili vzduch a ještě tě vzbudili.“

Ovečka se zatvářila tajemně. „A přinesli ti dárek. Píšťalku od kramáře. Takovou jsi přece vždycky chtěl.“

Beránek si povzdychl. „No tak dobře, ovečko. Řekni vlkům, že jsem doma.“

Po procházce byla celá nesvá, u večeře nemluvila a hledala útěchu v polévce.
„Copak je, broučku?“ vzala si ji na klín maminka.
„Tatínek říkal, že v lese žijí vlci,“ zašeptala Anetka s očima jako talíře. „Co když přijdou k nám domů?“
Klára ji pohladila po copaté hlavě. „Řekneš jim, že jsem doma. Na mě si žádný vlk nepřijde!“

Tehdy ji ukonejšila, ale když odešla, vlci se v nočních můrách vkradli zpátky. Zamykala by se na tisíc západů, aby neslyšela drápy skřípající na okenních tabulích. Nikdy úplně neodešli, dokud se nenarodila Karoline. Svou malou holčičku by před vlky chránila bez zaváhání.

Kazde jednani s tim panakem je zabava. Jak navenek vystupuje presne tak, jak si kazdy predstavuje nejmocnejsiho muze sveta, ale uvnitr citi, kdo tu ma navrch. Preci jen je to obchodnik a i kdyz se o nem rika leccos, je dobry obchodnik, ktery pozna rozdil mezi prohrou taktickou a tou opravdovou.

Snad si ti jejich vysetrovatele nemysleli, ze bojoval za nase plany vedome? Chudaci. A ted jim to potvrdil i ten jejich nezavisly soud. Uspech? Blamaz.

Nastava dalsi faze.

"Dimitriji? Rekni Zaldostanovi, at pripravi svoje vlky. Americky prezident si pri sve navsteve zada nejlepsi ochranku, jakou mu Rusko muze nabidnout."

Loki spokojeně kráčel lesem s pytlem přes rameno, než dorazil ke kusu velké šedé skály. Sundal pytel a zaťukal na kámen. Po chvíli čekání se skála rozestoupila a ven vykoukl kus hlavy malé holčičky.

"Ahoj, Helo," usmál se Loki.

"Čau, tati," pozdravila Hela a ustoupila ode dveří, čímž odhalila svou mtrvou polovinu tváře.

Loki vešel dovnitř a byl málem poražen osminohým koněm, který se mu hnal v ústrety. Na podlaze kolem celé místnosti se vinul obrovský had.

"Děti, řekněte Fenrymu, že jsem doma, mám pro vás nějaké suvenýry z Midgardu. Až tu planetu ovládnu, mohli bychom tam zajet na prázdniny!"

Uplynulo dvacet let od onoho osudného dne, kdy Karkulka šla s košíčkem k babičce. A teď se lesem šířila zpráva: „Karkulka se vrací ze světa ze zkušené!“
Zpráva se donesla i ke smečce vlků a ti se rozhodli si na ni počkat. Čekali křehkou ženu, na které pomstí příkoří. Místo toho začala podrost cupovat palba z kulometu. Když střelba utichla, byli vlci až na jednoho mrtví.
Ze stínů se vyloupla silueta Karkulky. Zapálila si doutník.
„Víš, co jsem ta léta dělala?“ Karkulka se sehnula a začala skalpovat nejbližšího vlka. „Byla jsem u červených baretů. Vyřiď bratrům, že jsem se vrátila.“

Protože francouzská národní hrdinka stále ještě zvracela a nebyla tedy příliš nakloněna jakékoliv konverzaci, pokračovali její kolegové v klidném trávení dovolené bez ní. Což nebylo úplně snadné, protože toho ani jeden nikdy moc nenamluvili. A tehdy poprvé zahlédl jinak celkem všímavý Edvin přívěsek na krku toho druhého, kovový amulet ve tvaru vlčí hlavy.
„To je… ze školy,“ zamručel bělovlasý málomluvka, když na to Fin zvědavě ukázal.
„Snad spolek vlčích šprtů byli jste?“ pousmál se Edvin v blankversu. „Tak pošli zprávu, že na lodi jsme, ať přijdou všichni, piva máme dost.“
Z nějakého důvodu však tenhle návrh zaklínačovu náladu dokonale zabil.

Tajga ji přijala zpět do své náruče.

A ona běží, běží z kopce, nohy už nejsou tak lehké, jako kdysi, ale v srdci má konečně zase oheň a za ní se zvedá sníh.

Pod kopcem se zastaví a svalí se naznak do závěje. Sejme rukavice a nastaví dlaně slunci a mrazu. Jen ať z nich spálí špínu a krev téhle války! Zhluboka se nadechne a cítí, jak jí mrazivý vzduch stéká hrdlem do hrudi. Kdyby tak dokázal vypálit vzpomínky! Možná, že dokáže.

Vítr konejšivě šumí. Někde v dálce se ozve táhlé volání vlka. Usměje se. Jsem zpátky, bratříčku. Jsem doma.