Červený trpaslík

"That one!" Raising his voice and pointing, Rimmer practically bounced up and down, his nostrils flaring. "Number four, please!"

"Rimmer!" Lister hissed, pulling on his sleeve. "They're people. Ye can't just go 'I'll have a large four, no MSG and extra chillies'!"

"They're for sale, aren't they?"

"They're providing a service!" Lister kept his voice down, hoping none of the sex workers heard. "Why did you drag me in here, anyway?"

"To have sex!" Realizing his words, Rimmer ran towards the increasingly confused woman he'd picked out. "Heterosexual sex!"

"Enjoy," Lister muttered, waiting for him to run back out again.

The situation was getting desperate. Lister did not panic easily, but he was starting to wake every day with one thought on his mind; how much longer.

Passing Kryten, Lister tried to pretend he was not headed towards the cargo deck logistics indicators. He hurried left instead of right, arriving at the consoles breathlessly, punching in the code.

91, the screen blinked.

"You know," Rimmer said, directly behind him, making Lister jump, "you can have curry without naan. It's technically possible."

"It's not the same." Sighing, Lister punched in another code, and a hot piece of bread was dispensed.

90.

Lister kvetl. Na opuštěném vraku narazila jeho láska na něco, co zřejmě už velmi dlouho postrádala.

„Ty lahvičky! Těch vůní! Odkud mohou pocházet, Krytone?“
„Tipoval bych konec 22. století, slečno Kochanská. Ale být vámi, nedotýkal bych se těch flakónků.“
„Nechápeš ženy, Krytone,“ odsekla důstojnice a otevřela malou lahvičku. „Bože, to je ale zápach!“
„Hele, Kris, Kryton má pravdu. Neměla bys na to šahat. Může to bejt nebezpečný,“ domlouval jí Lister.

Neposlechla, otevřela další a nasála vůni. Začala bobtnat a zvětšovat se. Dave pokrčil rameny, uculoval se. Chtěla ho zabít pohledem. „Hele, Kris, víš co? Promluvíme si, až budeš zas malá."

„Dívejte se, jestli tu někde není něco, co by tu být nemělo,“ radil Kryton.
„Jako třeba automaty, který ti místo vydání lososa na smetaně řeknou, jaký bylo počasí pátýho června 1987 v Pekingu?“ zeptal Kocour.
„Ne, Kryťák asi myslel něco, co tady není už od doby, kdy lidi věřili, že je nemůže potkat nic horšího než Pomáda.“
Zabočili do další chodby v jejímž středu stála… červená poštovní schránka.
„To je on! Střílejte!“
Chodbu pročísla salva z bazukoidů a schránka se rozpadla na hromádku plechu a dopisů.
„No jo, vlastně… to sem dal Peterson, když…“ rozpomněl se Lister. „Musíme hledat dál.“

Vážený kapitáne,

rád bych Vás poprosil, abyste přimhouřil oko a udělil mi malou výjimku z vězeňského řádu.
Už více než čtrnáct dní se chovám naprosto vzorně: nemydlím podlahu před kantýnou dozorců (a předtím jsem to taky nebyl já), nejsem drzý na pana Křiklouna Thorntona, neprovokuji Rimmera během nočního klidu, a dokonce si pravidelně měním spodní prádlo.
Kromě toho věřím, že kladné vyřízení mé prosby přispěje ke zlepšení atmosféry v celém bloku. Stejně tak nepochybuji, že pozvednutí zdejší kultury ocení i dozorci včetně pana Ackermana.
Proto Vás tedy tímto žádám o povolení mít na své kytaře struny.

S úctou

David Lister

Eso dupl na brzdu, vyskočil ze svého smykem se sunoucího sporťáku a svižným kotoulem překonal poslední tři metry. Pár švihů nožem a provazy poutající mladou černovlásku ke kolejím byly minulostí. Pomohl krásce na nohy a pak konečně promluvil:
„Dovolte, abych se představil: Eso Rimmer.“ V jeho hlase bylo čiré sebevědomí, které ještě umocnil ležérním opřením o páku výhybky.
Co čert nechtěl, páka dostála svému účelu a přehozená výhybka poslala přijíždějící rychlík přímo naproti plně naloženému nákladnímu vlaku.
Hrdina zůstal stát jako opařený, ale brzy se vzpamatoval. V té záplavě hrdinských činů, které denně vykonává, jistě bude jeden trapas právem zapomenut.

"Only one day. Barely that; just a few hours. That's all I got."

"What are you talking about?" Lister looked up from his knitting. The cats had left a lot of yarn behind, and he realized he hadn't done this in ages.

"That's how long I got to be a hero."

"What?" Lister put his needles down. "The Twinkling Twonk?"

"That's not his name," Rimmer snapped. "Show some respect. He's the one chance I had at being a hero."

"You were Ace Rimmer! For a subjective century, you said!"

"That doesn't count!"

Lister picked up his knitting. "Twonk," he muttered.

„Proč zrovna já?“ protestoval Rimmmer. „Vždyť ten pošuk je šílenější než japonská televizní soutěž!“
„Protože právě po tobě jde,“ argumentoval Lister.
„A také proto, že nepotřebujete dýchat,“ dodal Kryton.
Rimmer rezignovaně zaúpěl. „Ale stejně je to všechno vaše vina.“
*****
Rimmer přiložil dlaně k ústům a zavolal: „Hej, ty plešoune! Tvoje máma si to rozdala s mrazákem, protože její mozek by se vešel do veverčího kondomu!“
Kyborg se vyřítil zpoza rohu a pronásledoval Rimmera do přechodové komory.
„Teď Krytone!“
Android v řídící místnosti zavřel vnitřní dveře a otevřel výpusť. „Vyšlo to,“ vydechl. „Teď už jen budeme muset najít pana Rimmera…“
„Nestraš!“

„Třeba je to nějaká mladá trosečnice.“
„Nebo uslintaný psychopat s hydraulickými kleštěmi místo rukou. Jako obvykle.“
„Možná ano, pane Rimmere, ale máme povinnost pomáhat posádkám v nouzi. Podle direktivy-“
„No dobře, ty přechytralý krychlohlavý vytírači podlah. Jen mě ušetři dalšího poučování.“
*****
Dveře stázové komory se otevřely a ven vykročilo holohlavé individuum s teleskopickým zaměřovačem místo pravého oka, ocelovými zuby a plamenometem sevřeným v robotických pařátech.
„Ale, ale, ale! To je náhodička,“ zachechtalo se maniakálním smíchem a vzápětí už bylo svým prchajícím zachráncům v patách. „Jiným účesem a hadrama mě nepřevezeš,“ hulákalo zvlášť za jedním z nich. „Já ti dám, uzenáče!“

„Ježiši Kocoure kde zase seš? Měli jsme se sejít v kinosále před půl hodinou! Kryťák už to tam stihnul šestkrát vyšůrovat! Chceš aby se zase vzbudil Rimmer?“
„No, kino je jasná společenská událost, která si žádá kulturní oděv. Takže mám konečně příležitost vynést svůj šedý oblek. Jenom se nemůžu rozhodnout, kterou zvolit kravatu.“
Lister nevěřícně zíral na osm oranžových kravat.
„Kocoure, vždyť jsou všechny úplně stejný!“
„Jak to můžeš říct?“ zaječel Kocour a začal ukazovat: „Mandarinková, lososová, měděná, skořicová, hořčičná, zázvorová, mrkvová a jantarová.“
Ve dveřích se objevil Rimmer.
„Báječné, tady jste. Pojďte, promítnu vám osmihodinový dokument o telegrafních sloupech.“