Červený trpaslík

Just as they crested the hill, Rimmer threw a hand up. "Stop!"

Lister, bringing up the rear, slammed into Kryten, who, in turn, nearly dropped a large number of precariously balancing crates.

"Careful," Rimmer snarled. "Those are fragile!"

"If you hadn't told me to stop-"

"Honestly, Ktyten; this is the twilight of sumpters."

"The what of what?" Lister frowned.

"Sumpters! Beasts of burden; pack animals. Or in this case; droid."

Lister rolled his eyes. "He's a cleaning droid."

"Also, sir, we have an auto-lift. If you would read the instructions..."

"Twilight," Rimmer yelled, waving them on.

"Sumpt yours," Lister muttered.

Už tam budem?
Ne.
Uuuuuuuuuž tam budééééééééém?
Ne.
Už tam olalalalalalalala bůůůůůůůůůůůdém?
Ne.
Už tam budememememememememememememem?
Ne.
ÚUUUUUUUUUUÚUUUUUUUUÚUUUUUUUUUUU
Ne.
Už tamtamtamtamtamtamtamtamtamtam
NE!
Už tam bubububudeeeeeedededededem?

"Ještě jednou se zeptáš, jestli už tam budeme, narvu ti do zadku velkou láhev laku na vlasy, pak zmáčknu rozprašovač, zapálím to, zmrazím tekutým dusíkem a pošlu tě rotovat na oběžnou dráhu. Bude z tebe měsíček támhleté umrněné šedivé planetky, přebarvím tě na neladící barvy, třeba červenou a meruňkovou, a budeš se jmenovat Pšoukoběždoprdelos," pronesl suše Lister. "A pak si s tebou zahraju golf za zvuku mého nového songu JEŠTĚ TAM BUDEM"!

A bylo ticho.

„Těžařská loď Červený trpaslík tři miliony let v kosmu. Její posádka: Dave Lister, poslední žijící člověk; Arnold Rimmer, hologram Listerova mrtvého kolegy; a tvor, který se na lodi vyvinul z kočky. Konec sdělení.“
Holly zmizí a pak se znovu objeví. „Dodatek: Na cestě zpět na Zem jsme dosáhli překvapivého zjištění. Veškeré inteligentní formy života, které potkáme, se po seznámení s posádkou rozhodnou pro řízenou sebevraždu. Stále nevíme proč. Dnes jsem obdržel rozkaz o zákazu seznamování. Konec dodatku.“
Holly zmizí a znovu se objeví. „Dodatek číslo dvě: Stále není jasné, kdo tento rozkaz vydal. Po osobě pátráme, rádi bychom ji potkali.“

Lister se prodíral čímsi lepkavým. „Krytone, kde to jsme?“

„Na replikantské lodi.“

„Seš si jistej, že je opuštěná?“

„Skener nehlásí žádné další mechanické formy života.“

Dave i Kocour se tvářili nechápavě.

„Pánové, zapomněli jste, že replikant je droid.“

Vstoupili do tmavé místnosti.

„Paruky?“

„Takzvaný mullet. Účes nazývaný čolek, deka nebo „vpředu byznys, vzadu párty“. Velice populární na konci 20. století,“ informoval Kryton.

„To se nosilo na hlavě?“ Kocour si věc připlácl na temeno. Vystrčila zoubky. „Áááá, sundejte to!“

„Kocoure, zahoď to! Dělej!“

Mizející potvůrku zasáhl bazukoid. „Co to sakra bylo, Kryťáku?“

„Nemám tušení, pane. Doufejme jen, že je to mrtvé.“

„Tak jsme hotoví,“ řekl kadeřník a přisunul mu zrcadlo.
Zhrozil se.
Nejenže jeho hlava hrála všemi barvami duhy, ale na temeni a skráních mu ostříhané vlasy trčely jako když do krabice hřebíků spadne magnet, zatímco vzadu se po krku plazilo pár tenkých ocásků v původní délce. Byl to… byl to… MULLET! Účes tak strašný, že na něj v 22. století uvalili povinnost zvláštního povolení.
Přepadlo ho zoufalství. Jak by s tímhle mohl dál žít?
******
Probudilo ho silné zatřesení a nad sebou spatřil hranatý obličej.
„Vyděsil jste nás, pane. Varoval jsem vás, že ty smažené kalamáry z olihně beznaděje nemáte jíst.“

Na obrazovce Kosmika postava se zlatými vlasy zuřivě opravovala motory zvenku.

„Už by to mělo fungovat,“ zaznělo z vysílačky.

„Krytone, podej hlášení!“

„Pořád se řítíme do slunce, pane Rimmere, ta provizorní oprava, co ji provedl pan Eso, bohužel nevydržela ani minutu.“

„Všichni tady umřeme,“ zakvílel Kocour.

Vysílačka opět zapraskala: „Nachystejte mi uzenáče. Na snídani jsem zpátky.“

„Pane to neděle- on ty kabely spojil,“ zakoktal Kryton.

Na obrazovce se hlava Esa Rimmera nafoukla do neuvěřitelných rozměrů, jak elektřina postavila každý vlas z jeho mulletu do doutnající kombinace fugu a perutýna.

„A to je důvod, proč mít vojenský sestřih,“ znechuceně podotkl Rimmer.

"Nejpozději ve dvě ho musíme dostat ven."
"Ale pane, to tam ještě budeme!" protestoval Kryton, "když potkáme sami sebe..."
"Jasně, možná skončí vesmír, ale jestli tam můj otec zůstane, přestanu existovat zcela určitě!" vybuchl hystericky Rimmer.
"A to je špatně?"
"Pane Kocoure..."
"Jo, jasně, to už jsi říkal, zmizíme i my dva a opičák se ve čtyřiceti uchlastá na Titanu," povzdechl si Kocour.
"Tak co budeme dělat?" zeptal se bezradně Lister.

Záblesku ve skladu indické restaurace si nikdo nevšiml, málokdo zaznamenal nervózní snědou dívku v nabíraných šatech, která se pečlivě vyhýbala čtyřem podivným návštěvníkům, zatímco mířila k osamělému mladému muži.

"Tak, tohle byl poslední časový skok. Teď vás musíme zastavit před prvním použitím transportéru, abychom napravili časovou linii. Jste v pořádku, pane?"
"Jistěže nejsem, Krytone! Proč mám místo své tvoji odpornou, hranatou ruku?"
"Hmm, ano, patrně se při skoku smíchal náš přenosový kód."
"To je už potřetí! Stěží na mně zůstalo něco původního. Vypadám jako Frankensteinova nevěsta! Nejdřív noha od stolu, pak Kocourovi zuby a teď tohle. Co bude příště? Listerovi dredy?"
"Pane, vzpomeňte si. Kde jste použil transportér poprvé?"
"Moment... bylo to v jídelně! Někdy kolem oběda, pořád cítím ten pach Listerova Windaloo. Když si pospíšíme, ještě tam budem."

Král bramborových lidí se zvolna probírá složkou. Není spěch. Prosebník klečící před trůnem nikam neuteče. Král líně klouže prsty po banánovém papíru a vychutnává si jeho strukturu.

Čas se táhne jako med.

Král zvažuje, zda složku prolistovat znovu. Rozhodnutí svého kolegy, krále banánových lidí, už našel. Je vynalézavě kruté, ale nepostrádá humor. Jak by taky ne, když přímo Banánový král vypracoval převratnou metodu záznamu soudních rozhodnutí na odsouzené.

Rimmer se s hrůzou vytrhne z halucinace. Zatřese hlavou a nevěřícně pohlédne na své kanafasové šaty a maňáska navlečeného na ruce.

Panu Filutovi se zachvěje sval pod levým okem. „Musíme jít,“ zašeptá.

"I wish you wouldn't let him walk all over you, sir!" Kryten hobbled down the corridor, following in Lister's footsteps.

"Look who's talking!" Lister snorted, cracking open his can of lager. "You do whatever Rimmer says. After everything I've taught ya!"

"That's different!" Kryten huffed. "I'm compelled to obey him, and he's so good at giving orders. But you, sir! You're human!"

Lister sighed, leaning against the doorway to his quarters. "Krytes... Rimmer may be a smeghead, but that's his nature. He does the best he can with it. He tries, man."

"That's not enough!"

Lister smiled. "It will be."