Červený trpaslík

Nejprve se ozval prapodivný zvuk.
Arnold Rimmer otevřel jedno oko a znechuceně popatřil na nohu visící z postele Davida Listera. Jeho chrápání si hlasitostí nezadalo s prapodivným zvukem z chodby a přestože měl na večeří karí, visela mu ze špičky boty špageta.
Zvuk zesílil a chrápání náhle přestalo. Poté Rimmerovým nehmotným tělem prolétl tác s karí. „Co s-se děje?“
Než Rimmer stihl důležitě odpovědět, že vyhlašuje modrý poplach a jde zajistit situaci, ozvala se rána. Následoval zoufalý bolestný nářek. „Můj rukáv!“
Na chodbě stála modrá budka. A nějaký cizí chlap v elegantním obleku.
„Nemáte náhodou žehličku?“ zeptal se ho Kocour.

„Pane, můžete mi prozradit, co vás vedlo k tomu, uspořádat tenhle hloupý konkurz?“
„Však víš, nemůžem se s Kochanskou rozhodnout, kdo nám půjde za svědka. NA-SVAT-BĚ!“
„Ehm, samozřejmě. Ale, ehm, proč jste si rovnou nevybrali toho nejvhodnějšího, ehm, nejserióznějšího, ehm... mě?“
„Ty nás budeš přece oddávat, Kryťáčku. Jasná páka. Ale na ty dva jsem docela zvědavej.“
...
„Ty rakovinovej polype na řiti lidstva, můžeš mi, do kosmu, říct, proč máš na sobě flanelovou košili, na hlavě plesnivej pytel na odpadky a páchneš jako hnusný odporný smradlavý opičí zvratek?“
„No co, Tupohlave, jen jsem chtěl, aby naše šance byly projednou vyrovnaný...“

Červený trpaslík
(spoiler k 38. dílu)
Arnold seděl zkroušeně na chodbě. Bratři mají důstojnické frčky a jeho nevzali ani jako třetího technika na blbou těžařskou loď. Z pekla, které ho čeká od rodičů, se mu obracel žaludek.
„Arnie?"
Muž ve stříbrné kombinéze mu byl vzdáleně povědomý. Určitě nějaký další úspěšný příbuzný.
„Vím, jak ti na tom záleží. Zažil jsem to. Pojď."
U Hollyho terminálu suverénně zadatloval do kláves. Jméno Lister poskočilo dolů a nad ním se objevilo Arnieho.
„Druhý technik. Ty se vypracuješ. Máš na to, Arnie."
Rozloučil se pravým trojitým Rimmerem.
Arnie hleděl za svým budoucím já a ze rtů mu uniklo: „To je frajer!"