DMD č. 12. pro 12. 4. 2017. Téma: Kapitální úlovek

„Proč se proboha učíme rybařit?“ dožadoval se Ron.
„Hodina mudlovské kultury,“ odpověděl kysele Harry.
Nahodil, ale jeho háček se zasekl někde za ním. Otočil se, aby zjistil, co se stalo, a málem vyprskl smíchy. Ron vyděšeně zapištěl.
Harry se postavil a doběhl ke své kořisti.
„Jsi můj nejlepší dnešní úlovek,“ zašeptal a odstranil zapíchnutý háček z oděvu profesora lektvarů.
„Jenom dnešní?“ protáhl Snape tiše.
„I včerejší a předvčerejší a den před tím… Dostanu školní trest?“
„Přirozeně. A vaříš večeři.“
„Moc se těším,“ usmál se Harry.
Snape si odkašlal.
„Vraťte se do hodiny, Pottere, než z vás udělám žrádlo pro ryby.“

Podívejte si, já to neudělala schválně. Copak můžu za to, že jsou lidský bytosti takový poseroutky? Zrovna o NĚM jsem si to teda nemyslela.
Cestovatel. Pořád po prsa ve vodě, nevyspalej, pokousanej od moskytů, ale radostnej jako malej kluk. Ruce hladí šupinatou kůži a zase jí dají svobodu. No jo, no, tak jen se smějte - máte pravdu. Právě to mě k němu nalákalo.
Pověst o jeho podivnejch zvycích plynula s vodou Mámy Amazonky a pokušení bylo veliký.
O říčních pannách si můžete myslet co chcete. Ale stejně se vsadím, že žádná z těch jeho pitomejch ryb mu tu pusu neoplatí.

,,Prostě se na ně musíš pověsit. Nespouštět je z očí, ani v noci."
,,Cože? To mám jako hlídkovat celou noc někde před hotelem?" Otráveně protočil oči.
Šéf se k němu naklonil blíž a ztlumil hlas. ,,Vzpamatuj se! Víš, jaká to bude pecka? Stačí jedna fotka, aspoň jedna! Dáme to hned na titulku, bude to nejčtenější článek! Ale ta fotka je základ, bez tý se nehnem!"
,,No jo... chápu." Zvedl se a nasadil mlsný úsměv lovce. ,,Jdu na to." Vzal ze stolu svůj fotoaparát a vyšel z kanceláře.
Noc. Auto. Skřípění brzd. Tunel. Rána. Řinkot skla.
Nehoda se princezně stala osudnou...

Chlapec si bere pírko, ale zrovna, když se orlice vrací do hnízda. Zuřivě kolem vetřelce zamává křídly a chlapec ztrácí rovnováhu. Padá z větve do roští a se štěstím vyvázne nezraněn.
Jeho druh netrpělivě roští zkoumá.
Ratonhnhaké:ton z roští neohrabaně vylézá a nevinně prohodí: "Co je? To jsem udělal schválně."
"Můžeme už jít?" Ptá se kamarád.
"Ne, ještě musíme sehnat maso a kůži."
"Nikdy jsem nebyl moc dobrý lovec... A neříkej, že je to proto, že jsem tlustý!"
"Neboj," tiší ho Ratonhnhaké:ton, "naučím tě to."
...
"To je úlovek, jak se ti to povedlo?" Diví se Ratonhnhaké:ton.
"Měl jsem dobrého učitele."

Millikan trpěl při pohledu na Andersona drtícího fotografii.
"Andersone, snímků z mlžné komory máte přehršel, ale neničte je. Určil jste z nich složení kosmického záření?"
"Skoro samé protony, přes osmdesát procent, dost jader hélia, elektrony a COSI."
"COSI?"
"Podívejte se na tuhle fotografii. Velké kružnice odpovídají protonům, malé elektronům. Ale tahle je fakt divná.
"Má poloměr jako kružnice pro elektron. Co se vám nelíbí?"
"Pane profesore, ten elektron letěl opačným směrem než ostatní. To znamená, že má stejný podíl hmotnosti a náboje, ale opačné znaménko. Je to pozitivní elektron."
"Andersone, buď se neuvěřitelně blamujete, anebo jste na stopě úžasného objevu."

Vodník Volšoveček odpočíval. Přemiklíkoval se v kapra, vyhříval se u hladiny a spal. O tom, že jičínský knížepán dostal dopis z Vídně, ve kterém císař oznámil svou návštěvu v Jičíně, neměl tušení. Ani o tom, že knížecí kuchyně má připravit pro Jeho Výsost kapra na rozmarýnu. Natož o tom, že se knížepán s Frickem vydali lovit do lesního rybníčku.
První ryba, kterou ti dva spatřili a ulovili, byl Volšoveček ve své rybí podobě. Poté ho pustili do zámeckého jezírka a byli kněžnou pochváleni za kapitální úlovek. Kapr se jim odvděčil tím, že vystrčil hlavu z vody a knížepánu řekl: „Troubo!“

Šel po něm asi týden. Možná kvůli němu i trochu zanedbával své povinnosti, protože jakmile to bylo jen trochu možné, prchal do lesa, kontroloval svoje pasti a líčil nové.
Začínal být tou myšlenkou posedlý. Už přesně věděl, co udělá, až ho chytí. Nastraží ho do postele mladému Slavojovi, jako pomstu za to, že mu minulou středu v krčmě nastražil na židli ježka.
Když ho konečně dostal, přesvědčil se na vlastní nos, že to bude opravdu krutá pomsta. Raději ho rychle hodil do pytle, pevně svázal a spěchal na místo určení.
"Neboj se, dítě."
"Já se nebojím. Já jsem chytil tchoře!"

„Katie, dělej, střílej!” vyřvával Wood na celé bradavické pozemky.
„Hele, brácha,” nahnul se George k Fredovi, „všiml sis, jak dneska Oliver Katii prohání? Obvykle nás nenechá vydechnout nikoho, ale dneska drtí jen Katii!”
„Vidím. A taky tipuju, že ho ta holka za chvíli zabije,” ušklíbl se Fred.
„Všichni dolů!” zavelel Wood. Tým slétl, ale to už si to Katie rázovala k Oliverovi.
„Jestli něco chceš, máš to říct, a ne mě prohánět po hřišti jak nadmutou kozu!” křičela a vrazila Oliverovi facku.
Když se Oliver konečně vzpamatoval, popadl Katie do náručí.
„Dobře, ale mluvit nebudu,” usmál se a políbil jí.

Markéta byla od Boha obdarována darem velké trpělivosti, povahu měla tichou a jemnou, přesto však se před ní krčili manžel i švagr.
"Jak to myslíte, že nechce Walrama? Proč nechce?" křičela, až se otřásl gobelín.
"Ona by chtěla, ale stavové nechtějí, obávají se sekundogenitury," zkusil Walram uklidnit svou ctěnou švagrovou.
"Nedám svého jediného syna těm neznabohům a basta," prohlásila a uraženě si sedla na židli.
"Ale Markétko, taková příležitost se nebude opakovat. Je to stříbrná princezna a Jeník bude v její zemi král," uklidňoval ji manžel.
"Nemůže si přeci vzít ženu, která je o dvě hlavy větší," vzdychla císařovna rezignovaně.

Den 3.
Došly mi cigarety. Poprosil sem TohoHodnýho, aby mi smotl jednu růžičku. Smotl mi rovnou dvě, prej zahulíme, uvidíme, hehehe!
Pak sme zjistili, že nám dochází voda (liška skoro všechnu spotřebovala, když zalívala růžičky).
I jal sem se kopat studnu.
Po půlhodině kopání sem našel kaktus, ložisko ropy, Yettiho a jadernou ponorku.
Všechno sem to prodal lampáři, co jel kolem na tuleni.
A od arabskýho šejka, kterej pro změnu přijel na ledním medvědovi, sem koupil novou vrtuli (tu starou rozbitou jsem dal TomuZlýmu, zrovna si s ní hraje na protiatomový kryt), jed na krysy, lembas a dveře do Narnie.