V divočině

Chlapec si bere pírko, ale zrovna, když se orlice vrací do hnízda. Zuřivě kolem vetřelce zamává křídly a chlapec ztrácí rovnováhu. Padá z větve do roští a se štěstím vyvázne nezraněn.
Jeho druh netrpělivě roští zkoumá.
Ratonhnhaké:ton z roští neohrabaně vylézá a nevinně prohodí: "Co je? To jsem udělal schválně."
"Můžeme už jít?" Ptá se kamarád.
"Ne, ještě musíme sehnat maso a kůži."
"Nikdy jsem nebyl moc dobrý lovec... A neříkej, že je to proto, že jsem tlustý!"
"Neboj," tiší ho Ratonhnhaké:ton, "naučím tě to."
...
"To je úlovek, jak se ti to povedlo?" Diví se Ratonhnhaké:ton.
"Měl jsem dobrého učitele."