DMD č. 5. pro 5. 4. 2017. Téma: Žádám vysvětlení

„Nejdřív chci vysvětlení. Proč to děláte? A kdo bude vládnout, pokud vyhrajeme?“ ptal se mladík.
„Řekněme, že mé důvody jsou dost osobní. Mám s králem nějaké nevyřízené účty. Když zvítězíme, každý dostane, co si zaslouží. Zvolíme si svého panovníka mezi sebou.“
Přidá se, to bylo jasné ještě před tím, než to vyslovil. Žádal vysvětlení, chtěl podrobnosti, ale ve skutečnosti byl rozhodnutý. Dvě stě čtyřicátý pátý člen odboje.
Možná zemře, pomyslela si a snažila se zapamatovat jeho obličej. Takhle to ve světě chodilo. Není důležité neumřít, ale umřít pro něco důležitého. A jeho smrt bude mít smysl.
Tohle prostě byla revoluce.

Fuck me twice with a tire iron, this dumb fuck ain’t exactly fucking around the bush, is he?
What did he do that for?
He goes and…
Then just keeps staring at me with those dumb, fucking, green-and-rust eyes and I...
All I demand
Want
Pray for
Is a reasonable
Comprehensible
No-nonsense sound…
Tough luck.
Not a blasted peep.
Dumb Fuck’s prob’ly Feral.
Just keeps staring at my confusion, then slams the boot of the damn car shut and here I am - cold, tied up nice and neat, and no stars to navigate by.
Where to now?
Still no light.

"Sledovaní utekli, jeden mrtvý, škoda na majetku, děravý kabát a málem vás všechny zatkli" sečetl Severus bilanci odpolední střelby. "To mi vysvětlete."
"Nemaj ti co vysvětlovat, Srabusi!" štěkl James, rozdávaje přítomným pivo.
"Zkazili tři měsíce mé práce a všechny je teď znají, pro sledování jsou nevyužitelní."
"Pokračuj a budeš nevyužitelnej ty!" praštil James do stolu.
"Dvanácterníku, dovol, abych ti připomněl..."
V jeden moment se James vrhl vpřed a zároveň se otevřely dveře místnosti. Vstoupil Brumbál.
"Nikdo nic vysvětlovat nemusí, všichni jsou v pořádku. Příště se to podaří lépe."
Dvě věty celý konflikt vyřešily a všichni se mlčky vrátili k pivu.

Kolem něj nebyl nikdo a nic.
Přesto nebyl sám.
Jeho myslí se honily obrazy, kterým nerozuměl.
Přesto byly důležité.
Necítil se připraven, ani hoden toho, je vidět.
Přesto byl vyvoleným je zprostředkovat.
Víc než cokoli jiného ho děsily.
Přesto v nich byla naděje.
Nikdo by je nedokázal přesně vtělit do slov.
Přesto se o to musel pokusit.
Tři bytosti, deset rohů, drak, znamení šelmy.
Tři andělé, sedm nádob, Beránek a rodící žena.
Padající Babylon.
Sestupující Jeruzalém.
"Piš, tato slova jsou věrná a pravá."
Přesto zůstávají záhadou i po tísici letech.
Ten, kdo je přikázal sepsat, si vysvětlení ponechal pro sebe.

První otázku, ještě úplně jinou, ani neslyšel. Však také nebyla určená jemu, jen se ho přímo dotýkala. Ty další neslyšet nemohl.
Ptali se ho jeho sousedé. Ptali se, jakmile se ujistili, že je to vskutku on.
Ptali se ho farizeové. Ptali se, jakmile k nim byl přiveden.
Ptali se jeho rodičů. Ptali se, když se zdráhali věřit jeho příběhu.
A ptali se znovu jeho samého.
Prve jim to vše vysvětloval, nejdříve sousedům, pak farizeům. Ale teď už by se mohl jen opakovat. Stále se ho ptali jak, ale odmítali slyšet, vnímat odpověď. Nebo možná jen to, co z ní vyplývalo.

"Žádám vysvětlení, proč vás zřím tak, jak vás Pánbůh stvořil, má drahá, nikolivěk však v náruči mé!" zahřměl postarší muž v hávu z 15. století.
Odpověď byla velice prostá: "HE?"
" HE jakožto HE, já nečistá žena, co s ďáblem obcuje?!"
"Ne, HE jako HEle, co je to tady za magora?" odsekla. "Lásko, ty ho znáš?"
"V životě jsem ho neviděl," opáčil její protějšek, schovávající se pod dekou.
Svět kolem se znovu zachvěl a přímo ze svého středu vyvrhl muže ve viktoriánském plášti.
"Ach, bezuzdné orgie!" prohlásil potěšeně. "Mohu se přidat?"
Dívka na něj zazírala, pak otevřela ústa a zaječela: "Doktorééééééé!"

"Žádám vysvětlení," prohlásil generál O'Neill. Nedal na sobě znát překvapení, že vidí Tomase živého a tisíce světelných let od Hefaistu.
"Pane," prohlásil Tomas a zasalutoval, "napadla nás loď neznámé nepřátelské civilizace a vyřadila naši hvězdnou bránu. Podařilo se nám ji pomocí HSS Mary Sue zničit, potom jsme rychle dokončili prototyp fregaty, kterou jsme tajně stavěli za vašimi zády, sestavili partu ostrých hochů a vydali se zjistit, co se děje. No a pak jsme narazili na vás a zapojili se do bitvy."
"A zachránili nám zadek."
"Ano, pane."
"Dobře, kapitáne. Je vám ale jasné, že o vás napíšu pěkně ostré hlášení?"

Na ruce mi stříkala krev, ach, jaký to byl pocit. Tahle holčička už se příštích narozenin nedožije. Kolik jí tak mohlo být let? Možná čtyři, pět. Má prořízlou krkavici, byla okamžitě mrtvá, škoda. ,,Hej, odtáhni ještě tamty, rychle, zachvíli přijde nemilá návštěva, už jsme viděli pár průzkumných dronů!" Bože to je horko, písek a smrad prostě nejdou dohromady, ale alespoň se po něm dobře táhnou oběti. Tahle další mrtvolka je chlapec, věk tak osmnáct. Kulka v břiše. ,,Polož toho kluka, ty islámská svině!" A sakra, našli mě. Ať jí dron prostřelí hlavu" Néé, prosím, já jsem doktorka, tady je licence."

„Žádám vysvětlení,“ zahřímal rozzlobený hlas.
„Chtěl jsem zjistit, kam až doletí,“ odvětil syn udiveně.
„Cos zjistil?“ štiplavě ucedil otec, zatímco služebná u okna poskakovala se smetákem v ruce a marně se snažila shodit kusy dortu přilepené k oknu.
„Že by bylo vhodnější užít něčeho, z čeho neopadává šlehačka,“ odpověděl zamyšleně.
Služebná melancholicky pohlédla na zapatlaný gobelín.
„Uvědom si konečně, že jsi šlechtického původu! Krev není voda! Takové… skopičiny se hodí tak pro syny slouhů! Komu není rady, synu…!“
(Mlčky sestavoval teorii o vztahu mezi snesitelností jedince a nadužíváním přísloví.)
*
„CO ŽE MÁŠ V ÚMYSLU?!“
„Jak jsem pravil, drahý otče.“
„Saturnine!“

Páni filozofové, žádám vysvětlení. Proč? Proč to děláte? Proč píšete své myšlenky do zdlouhavých, obskurních vět. A když už, proč je aspoň nepřepíšete do normálního jazyka před vydáním?
Páni filozofové, žádám vysvětlení. Proč? Proč nám tohle děláte? Proč necháváte na nás, na studentech abychom vaše zdlouhavé, zamotané texty luštili a normálními slovy překládali našim učitelům. Proč nemůžete své myšlenky vyjádřit jasněji? Proč to musíte celé zamotávat, napřed napsat jednu věc, pak ji otočit, a pak ji otočit ještě jinak, či znovu nazpět?
Páni filozofové, já žádám vysvětlení. Ale vlastně radši ne, pravděpodobně bych mu při vašem stylu psaní stejně nerozuměla.