DMD č. 5. pro 5. 4. 2017. Téma: Žádám vysvětlení

Nikdo nesmí zemřít.
Nikdo nesmí...
Nikdo...
Připadal si nesmírně hloupě.
Lovec lidí a nesmí zabít.
Taková blbost.
Omráčit.
Svázat.
Uspat.
Dle ctěné libosti.
Jen žádná smrt.
Dokud nenajde zrádce.
Informátor nevěděl proč.
Jen o smrti.
Že spouští poplach.
Zed ho spoutal.
Museli uspět.
Jinak zemře.
Zatím se jim dařilo.
Vyhnuli se zvědavým očím.
Obešli palácové stráže.
Uvnitř to nebylo lehčí.
Uspali služebnou.
Polonahou milenku pána domu.
Konečně našli správné dveře.
Temný pokoj.
Lůžko zrádce.
Stilet tiše sykl.
Bodl.
A znovu.
Pak zaplály pochodně.
Zrádce se smál.
I jeho stráže
Dýka bodla do slámy.
Zemřel další strašák.
Ale proč to všechno?

Pozoroval malého světlovlasého chlapce, jak si cosi čmárá na kus papíru. Chlapec ho nevnímal, byl ve svém světě.
Mulder z něj měl takový zvláštní pocit. Jako by ho už někde viděl.
Věděl, že jeho matka tvrdí, že byla svědkem toho, jak UFO uneslo její kamarádku, možná to byl ten pocit. Scullyová mu to neustále předhazovala od té doby, co po něm požadovala vysvětlení, proč tenhle případ berou, a on jí to řekl. Bylo mu jasné, že mu nevěří.
Pro něj to bylo důležité. Věřil, že každý takový případ ho může přivést blíž.
Blíž k pravdě o tom, kam zmizela Samantha.

Sirius si už asi po sté toho večera prohlédl v zrcadle svůj odraz a upravil si bezmála dokonale učesané vlasy. Na stole ležela kytice růží.
James zvedl hlavu od Famfrpálu v průběhu věků a podezřívavě si kamaráda prohlédl.
"Vypadáš dost nervózně," Sirius si pro sebe jen něco potichu zamumlal.
"Brácho, děje se něco?"
"Nic,"
"Snad nemáš strach. Zrovna ty, že by ses bál jít na rande?
*
"Je ze Zmijozelu?"
"Cože?"
"No ta holka, se kterou jdeš."
"Ne, něco horšího," na chvíli se odmlčel. Vzal do ruky kytici, nesměle se usmál a když došel ke dveřím, zamilovaně poznamenal:
"Je to Francouzka."

RIMMER: Listre! Nechápu, čím jsem si to zasloužil!
LISTER: Co jako?
RIMMER: Všechny ty tvoje kanadské žertíky! Včera jsi mi například vyměnil mentolovou zubní pastu za krém na boty! Žádám vysvětlení!
LISTER: Možná proto, že jsi tak otravnej! Už mi leze na nervy, jak pořád dodržuješ příkazy! Chováš se jak bůhvíjakej dospělej, ale když tě nikdo nevidí, hraješ si s vojáčkama! A to nejhorší: Utrh si mi strunu na kytaře!
RIMMER: Dobře víš, že to bylo pro dobro posádky. Když jsi hrál minulý týden, Holly si myslela, že jde o poplašné sirény a museli jsme se připravit na útok mimozemšťanů!

Když starostka s ranním šíráním odjížděla zpátky na Vinohrady, všimla si mladíka před podolskou porodnicí. Na plot areálu přivazoval transparent. Málem nabourala, když přečetla, co na něm stojí.
ROĎTE SI U SEBE DOMA!
Inkognito neinkognito, krev v ní vzkypěla. Prudce zabrzdila.
"Jste normální?? Sem vozí rizikově těhotné z celé republiky!"
"Už dlouho nebudou," ušklíbl se ten zmetek. Přemohla chuť mu jednu ubalit.
Výrostek na ni hleděl se vzrůstajícím podezřením.
"Vodkaď vy vůbec jste?!"
Spatřila, jak se po nábřeží klátivě blíží dvě postavy v kapucích.
Z tunelu vyjelo policejní auto.
"Žádám vysvětlení, co se tu děje!" štěkl po chlapci major Laňka.

„No,“ vyřkla společensky občas nepoužitelná matka devíti dětí. „To šlo dobře.“
„Margareto.“ Dramaticky vykulila oči, jako by celou podobu svého jména už léta neslyšela. (Byla to mimochodem pravda.)
„Pardon,“ zvedla obě ruce v obranném gestu. „Nemyslela jsem to zle.“
„Nikdy nemyslíš nic zle,“ kontroval Wilhelm v modu soudce.
Ovzduší jiskřilo magickou sourozeneckou energií. Už už by se něco mezi nimi vznítilo. Alexandr, nervózně sedící po Wilhelmově pravici, se diplomaticky zdržel názoru. Napětí by se dalo krájet. Greta se právě nadechovala k další jednoslovné poznámce, když do salónu rázně nakráčela paní domu.
„Takže vážení, vysvětlí mi někdo, co se tady stalo?“

Nikdy nebyl zvídavým dítětem. Co si pamatoval, odpovědi na většinu otázek začínajících slovem "proč" byly tak jednoduché, že nestálo zato vůbec je vyslovovat.
Přesto však vždy rozuměl, v jeho hlavě byla realita pomyslným puzzlem, kde každý jeden kousek zapadal do dalšího.
To vše se změnilo s jejím příchodem.
Nejprve se pokoušel najít logické pravidla v jejím chování, hledal opakující se vzory, které do té chvíle fungovaly v celém jeho životě.
Neuspěl.
Potom se pokusil najít totéž ve svém vlastním chování a s překvapením zjistil, že to se zdánlivě nepochopitelně změnilo.
Až časem pochopil, že logické vysvětlení není vždy tím nejdůležitějším.

Drobný úsměv, malá úklona.
"Zadejte se, dívky!" zahlásil postarší pán a jal se stydlivější krasavice vilně štípat do tváří.
Maminky seděly na kraji sálu, prošly si tím mnohokrát.
Jedna z dívek začala vzlykat, ostatní nad tím mírně hýbají obočím.
"Proč pláčete, minule se vám to tak líbilo?" ptá se štípátor.
"Když já jsem tu hlavně kvůli tombole," kvílí malá. "Ta nezmizí," zasmál se hurónsky.
"Já vím," opáčí skoro dítě.
Tma v sále, křik, ryk.
Nahozené světlo.
Místo prasečího rypáku leží na stole dva.
Dívka stojí u svého chlapce. "Hoří ti tváře, panenko," zašeptá hoch.
"Poctivost se znovu vrátila," opáčí ona.

"Žádám vysvětlení!"
"Madam, prosím, uklidněte se..."
"Ne! Já CHCI VĚDĚT, CO se stalo mému synovi!"
"Dobře tedy, řeknu Vám to ještě jednou...Váš syn se dopustil trestného činu, ublížení na životě - stal se z něj vrah. Zabil Vašeho manžela a svou pětiletou sestru."
"To snad ne..."
"Bohužel ano. Je to pravda."
"Ale to není možné! Žádám vysvětlení! PROČ se to stalo? Jaký měl důvod, jakou měl motivaci?!"
"To bohužel, mladá paní, nevíme."
"Ale vy to musíte vědět! MUSÍTE!!!"
"STOP! Výborně, pauza, dáme si pauzu. Hráli jste to skvěle. Jen, Stázičko, zkus být trochu víc hysterická. Máte deset minut, pak pokračujeme!"

IDOS, Facebook, Jízdní řády, Zákoník práce, Počasí, Recepty, účesy, Živnostenský rejstřík, TV program, Lidl, Ďábel nosí Pradu…
A dost. Dost, dost, dost. Stačilo. Já na to kašlu.
„Chci report a to okamžitě. Co se stalo?“ dožadoval se a v jeho hlase se mísil vztek s panikou.
„Nevíme, šéfe. Všechno jsme zkontrolovali. Není to chyba na serverech, na backendech, v datových přenosech ani v síti. Všude máme zelenou, všechno šlape jak má.“ Pokrčil bezradně rameny.
„Všechno šlape jak má? Tak jak to, že spadl celý Google?!“
„No… Šéfe, on vlastně nespadl.“
„Ne? Tak co se tedy stalo?“
„On jenom přestal odpovídat.“