Dvě stě čtyřicátý pátý (13)

„Nejdřív chci vysvětlení. Proč to děláte? A kdo bude vládnout, pokud vyhrajeme?“ ptal se mladík.
„Řekněme, že mé důvody jsou dost osobní. Mám s králem nějaké nevyřízené účty. Když zvítězíme, každý dostane, co si zaslouží. Zvolíme si svého panovníka mezi sebou.“
Přidá se, to bylo jasné ještě před tím, než to vyslovil. Žádal vysvětlení, chtěl podrobnosti, ale ve skutečnosti byl rozhodnutý. Dvě stě čtyřicátý pátý člen odboje.
Možná zemře, pomyslela si a snažila se zapamatovat jeho obličej. Takhle to ve světě chodilo. Není důležité neumřít, ale umřít pro něco důležitého. A jeho smrt bude mít smysl.
Tohle prostě byla revoluce.