DMD č. 5. pro 5. 4. 2017. Téma: Žádám vysvětlení

Procházeli spolu tou bezútěšnou končinou, dva přátelé z dalšího nenapsaného příběhu.
„Aspoň že tu jsou ty dámy,“ prohodil jeden.
„Co na nich vidíte?“
„Jsou úžasné! Například Bellinia! Nejen krásná, i silná! A statečnější než kdejaký muž.“
„Ta s létajícím strojem?“
„Ne, to je Andromeda.“
„Vidíte, jsou jedna jako druhá.“
Ten první neochotně přisvědčil.
„Ale za to nemohou,“ dodal. „Jsme na tom my dva lépe?“
„Vlastně nevím…“
„Stejně to nechápu. Proč nás tedy stvořila? Kvůli tomuhle?!“
„Zeptejte se jí,“ odvětil druhý. „Jestli vám odpoví.“
Po chvíli ticha první nesměle nahodil:
„Ale nás ještě úplně nezavrhla. Stále máme naději.“
„Opravdu tomu věříte?“

Kdo mi sežral čokoládu? Kdo z vás tří mi sežral čokoládu? Byla si to ty, Kedlubno, od pondělka na dietě? Byla si to ty, Pařátku, s alergií na kakao? Nebo snad ty, Omino, která nenávidíš palmovej olej? Hýml, přiznejte se bez mučení! Celej den sedim v práci jako blbec a jediná radost, na kterou se od rána těšim je fuč! Ne, neni to jenom čokoláda! Byla to MOJE čokoláda. Já sem si jí přepečlivě vybrala, ze svej těžce vydělanejch peněz zaplatila a na svejch skoliozních zádech domu donesla. Teď je nenávratně pryč a já chci vědět, kterou z vás nenávidět!

Francis Drake se probral z bezvědomí a pokusil se zorientovat.
„Kde-“
„Kousek od tvé lodi. Pod hladinou. V ponorce.“
Nechápavý pohled.
„Ponorka? Da Vinci? Ty asi moc nečteš, co?“
„Kdo-“
„Ty jsi nejvíc sexy pirát sedmi moří Francis Drake, momentálně mrtvý a unesený. A já...“
Samozvaný únosce vstoupil do Drakeova zorného pole.
„Nuño! Kdy-“
„Tady se to trochu komplikuje. Víš, co je to anachronický slash? Ne? Předvedu.“
Fernão políbil Francise, muže, kterého miloval navzdory tomu, že mezi jejich životy vězela propast devatenácti let.
„A teď potřebuju něco vysvětlit já,“ vydechl Fernão. „Jak to, že mě tak rajcuješ i jako mrtvola?“

"Ty se se mnou chceš rozejít?" vyjekla hnědovláska.
Alex, kluk naproti ní se zarazil, ale po chvíli odpověděl jednoduché: "Jo."
"Proč se chceš rozejít? Máš snad někoho jiného?" zasyčela teď už naštvaná Nina. Nevěděla, jestli se má brečet nad koncem jejich dlouhodobého vztahu, nebo se smát nad naivitou Alexe. On si snad myslel, že se s ní může rozejít, jen tak.
"Nino, uklidni se. Prostě se k sobě nehodíme, měli bychom si dát pauzu."
"Tak pauzu?! To mi teda pěkně rychle vysvětli!" vykřikla dívka rozzlobeně, vřelo to v ní. Byla tak hrozně naštvaná, ten parchant, ale ona se mu pomstí.

Popadl jsem plotový dílec a vlekl ho dozadu za dům. Sousedův Agadir měl rozvernou, sledoval mě tam, má tam svůj uměle vytvořený tunel, kterým může na mou zahradu. Tázavě hleděl, když jsem vsadil plotový díl tak kam patřil a jeho tunel mu zahradil. Zkaměnel. Asi na sekundu. Pak sebou mrskl a byl pryč. Věděl totiž že hlavní vrátka jsou otevřena a to jak sousedova, tak moje. Přiletěl na mou zahradu regulérním vchodem a upřel na mě jantarové oči ve kterých naskočily dva otazníky.
"Co si ksaksru Alasdaire myslíš, že děláš??" ptaly se oči.
"Bude tu fenka, odpusť."
"ANO??? Zrádče! HAF!"

Paprika vždycky obhajovala Cibuli před Hovězím. Věřila ji, svěřovala se, až jednoho dne se Cibule vysvlékla ze svého tlustého obalu a Paprika zjistila, že je Cibule zevnitř celá shnilá a prolezlá bílkovinami. Bezdůvodně, agresivně napadla Pivo tmavé pleti. Ne že by byla rasistou, ale protože je to ve skutečnosti velice zlá, ošklivá Cibule, pro kterou je škoda mrhat slzami. Paprice došlo, že ji velice dlouho trvalo, než poznala její pravou slupku. Cibule stalkovala každý její krok a i když s ní Paprika přestala komunikovat, zvala ji nepochopitelně do hospody. Žádám vysvětlení, proč jsou Cibule psychopatičtí magoři?! Mám v tom guláš!

Poprvé v životě někomu patřil a myslel, že on patří jemu.
Ty jeho modré oči... Dotýkal se ho něžně, jemně, vášnivě. Líbal ho na ústa, na krk, na kraje stehen... Ponořil se do něj, chtěl víc a ještě. Myslel, že ho miluje. Byli spolu přece šťastní, nebo ne? Byl s ním šťastný.
Bez jediného slova ho odřízl. Mučil. Přesně věděl, co se stane. Zatracený dopis.
Ty jeho modré oči, když stál v pozoru před velitelem a bez zaváhání ho zradil.
Hladila ho po vlasech a slibovala, že všechno bude dobré. „Proč, mami?“ stěží vyslovil přes slzy.
Byli spolu přece šťastní...

Risa shut herself in her room – thank god for a four star suite.
Thorne was furious. She knew he’s not furious with her, but still wanted to be as far away as possible.
He didn‘t shout at the Headquaters. But that cold voice, barely audible through the closed door, demanding explanation, was almost worse. Risa felt how much strenght it costs him not to shout.
The explanation was not to his liking, that was clearly to see.
He barged into the door and threw an emergency pack towards her.
„Take this and follow me. And be careful.“
No explanation given.

„Konečně. Konečně mě Arthur pozval na rande,“ radovala se Molly cestou zpátky na ministerstvo. Usilovala o to od šesťáku, protože …
… byl to Arthur, kdo ochotně pomáhal s truhlíky magických bylin, na něž nešlo použít levitační kouzlo; Arthur se zastal mrzimorského prváka, když ho napadli zmijozelští.
Jenže Arthur byl také nesmělý. Tak moc, až zapochybovala, zda jsou to ženy, komu dává přednost.
Ale dnes v jídelně na tom nezáleželo, nemohla ho nechat napospas posměváčkům. Proto bez povolení vzala obraceč času.
Vrátit ho však nestihla.
Stejně jsem nechtěla dělat kariéru, povzdechla si, když se vedoucí s prázdnou krabičkou v ruce dožadoval vysvětlení.

Dělostřelecká střelnice v Brdech byla založena roku 1925. Obyvatelé Padrtě byli poprvé vysídleni Němci v roce 1941. Definitivní odchod přišel roku 1952.
--- podle webu Svazu vyhnanců z Brd ---
Asfalt staré armádní silnice byl rozpálený sluncem. Na rozcestí se silnice spojovala s dlážděnou cestou. Léty ohlazené šedivé kočičí hlavy němě vyprávěly příběhy rázných kroků vojáků, těžkých, pomalých krůčků stařenek i běhu lehkonohých dětí.
Poutníci se ubírali dál. Rozjímali. Snad se snažili vysvětlit něhu matky sklánějící se k dítěti, snad barvy křídel motýlích a netušili, že právě tam, kde prochází, stával kdysi dům, v němž otec neuměl dětem vysvětlit, proč musí odejít.