DMD č. 19. pro 19. 4. 2016. Téma: Mnoho pohybu pro nic

Nasnídat se, udělat ze sebe člověka a letět ven. S jedním. S druhým. S oběma naráz, když není čas. Škola. Práce. Honem domů. Vyměnit kabát za bundu. Tu psí.
„Jdeme...“
Sled přemetů vpřed i vzad. Pérák. A lenoch. Venku jsou neřízený střely oba. Každý jinak. Na Malýho je spoleh. S Velkým musím mít oči i vzadu. Občas si hraju na chobotnici. Občas na hysterku.
„Proč to děláš? Není tvůj.“
Není. Nemáme k němu hlasovací právo. Náš názor není důležitý. Absurdita života.
Neděláme to pro uznání. Ani pro děkuju. Jen nám to není jedno. Máme je rádi oba. I toho přespočet.

Nerad běháš, tak zkusíme tohle. Ne, vezmi si větší, musíš to mít k ramenům. Tak a do toho! Ne tak vysoko, nízko skákej! A rychleji, rychleji! Narovnej záda! Zatáhni břicho! Hlavu nahoru, nečum pod nohy! Neodrážej se celou nohou, to je moc práce, odrážej se přední polovinou chodidla! A lokty pokrč víc, tvoje předloktí musí svírat se zemí úhel 45 stupňů! Kroužit v podstatě lokty, až pak zápěstím! Vydrž! Skvěleeee! A po jedné noze! To dáš, makej! A střídavě, jako když běžíš! A znovu po jedné noze a dokolečka! 12 minut, asi 50 přeskoků v minutě. Dost. Na poprvé super!

"Prišiel ti list," oznámila Janovi mama.
Prosím dostavte sa na úrad po nový preukaz.
"To znamená... ísť tam vonku?" opýtal sa zhrozene mladý teleworker.
Mama mu podala horalku na cestu.
Vybral sa von. Smrdelo to tam menej než doma. Potiaľ to bolo dobré. Ale všetko bolo tak príšerne ďaleko! Žmolil svoju horalku vo vrecku. Nie, bude silný, nechá si ju na horšie časy.
Nejako to zvládol. Stál na zastávke. Prvá méta zdolaná. Autobus ho odviezol do neznáma, ale cestu mu ukazovali mapy v telefóne.
Keď uvidel budovu úradu, spravil víťazoslávne gesto.
MIMORIADNE ZATVORENÉ Z DÔVODU VÝPADKU ELEKTRINY.
Čas na horalku.

Petr Berwitz, dokonale oblečen v modrém obleku s naleštěnými knoflíky, se uklonil.
“Pane Steenhouwere, madam, rád bych vás požádal o ruku vaší dcery Anežky.“
Matka padla do mdlob, otec zbrunátněl. Odvlekl dceru, aby si s ní promluvil v soukromí.
„Ty ses snad docela pomátla, Anežko. Jezdecké vystoupení před Jeho Veličenstvem, to je jedna věc, ale aby dcera z vážené měšťanské rodiny kočovala s cirkusem? To nepřipustím. Je potřeba dělat něco smysluplného, ne tajtrlíkovat před zírajícím davem plebejců.“
Anežka měla hlavu tvrdší než otec a věděla, co chce. Zbytek života strávila na kolech. Nevytvářela hodnoty. Pouze přinášela lidem radost a krásu.

"...a proto žádám vás co nejúpěnlivěji, nedopusťte, by Athény, nejstarší město Řecka veškerého, dobyty a vypleněny byly barbary perskými. Vy poslední a jediní na odpor s námi postaviti se můžete; všeckna ostatní města řecká již prstě i vody byla poslala, že vládci perskému se pokořují."
"Mluvíš moudře, Feidippide. Athény vskutku klenotem řeckým, a Lakedaimonští rádi účastní se boje tak čestného. Však zvyk náš, jenž od časů dávných drží se, nedovoluje nám na pole válečné vytáhnouti, dokud Karnejos měsíc na nebe úplný nevzejde. Než nestrachuj se, po úplňku voje své shromáždíme a ochotně na pomoc k boji s nepřáteli se připojíme."

„Co to, promerlina, je?“ Hagrid užasle sledoval dvě postavičky jako potažené černou kůží, jak ve stále stejném rytmu, se stále stejnými pohyby krouží a krouží po ledovém oválu. „Dyť sou jako v kleci! Ty lidi tam někdo zavřel? Jako myši v obchodě na Příčný? Vony tam taky tak běhaj furt dokola v takovym kolotoči.“
„Ne, Hagride, to je rychlobruslení. A ti sportovci to dělají dobrovolně.“
„Jako fakt??? No… vona je to konec konců jejich věc, ale ty chudery myšičky…“
Druhý den z výlohy obchodu s domácími mazlíčky zmizela klec s běhajícími myškami a Zapovězený les získal dva nové malé obyvatele.

Ocitl se v koutě. Všichni kloni z El-Hréranu na něj mířili blastery, puškami, případně granáty připravenými k odjištění. Tess na něj mířila svým příručním minikanónem a dvě rytířky Jedi s jednou padawankou tasily světelné meče.
Generál Grievous tasil zase svoje meče a spustil světelnou šou. Meče mu vířily, jiskřily a míhaly se jako šmouhy.
Jedi se připravily ke skoku.
"Počkat," ozvala se Tess a cosi kutila s minikanónem. Zbraň vypálila. Proud energie proletěl skrz Grievousovy čepele a zasáhl velké červené tlačítko na jeho hrudi. Zabzučelo to, zajiskřilo a potom to celé zhaslo.
"Ale podívaná to byla pěkná," zhodnotila záležitost Tess.

Lybijská poušť.
Písečné duny.
Vedro k zalknutí.
Slunce neúprosně pálí.
Plná polní.
Pohni sebou!
Zrníčka písku.
Tisíce zrníček písku.
Prokletej písečnej pahorek!
Pokolikáté ho přebíhají?
Pot se okamžitě odpařuje.
Makej!
Udělám z vás chlapy!
I kdybyste měli chcípnout!
Tisíce písečnejch zrnek.
Písečnej pahorek.
Konečně ho zdolali.
Horko lepí jazyk na patro.
Hulákání kápa.
Čelem vzad a znovu!
Pohyb, pohyb.
Vysílení.
Už to nevydrží.
Už nemůže.
Musí, nebo ho umlátí.
Kroky duní až v hlavě.
Rychle. Pohyb!
Nenávist mu před očima roztáčí kola.
Všechno se točí.
Padá.
Touží zemřít.
Nemůže. Ten sadista mu to nedovolí.
Vstááávej! Honem!
MNOHO POHYBU PRO NIC.

„Rád tě opět vidím,“ přivítal stařeček prince, „ale podle tvého zasmušilého výrazu soudím, že mě nejdeš pozvat na svatbu. Co se stalo? Vždyť jsem ti poradil, kam černokněžník princeznu unesl i kde najít zbraň, kterou ho určitě přemůžeš.“
„Cesta za tím obrem, co hlídal neporazitelný meč, trvala tak dlouho, že jsem se začal bál, aby mě jiný princ nepředběhl a princeznu nevysvobodil dřív. Proto jsem obrovi kromě meče ukradl i sedmimílové boty. Zpáteční cesta proběhla raz dva - dokud nedošlo na poslední krok. Zatímco jsem hopsal kolem a snažil se strefit k černokněžníkovu hradu, nějaký Honza mi princeznu vyfoukl před nosem.“

Termodynamika od svého vzniku stála jako pevnost, opřená o první a druhý zákon, platný nezávisle na existenci vnitřní struktury látek.
Rudolf Clausius na strukturu věří. Má před očima obraz plynu složeného z molekul, které se pohybují rovnoměrně a přímočaře, dokud nenarazí jedna do druhé anebo do stěny nádoby - čím vyšší teplota, tím rychlejší pohyb a více srážek.
Touto představou vysvětlí nejen to, co se při tepelných dějích děje, ale i proč se to děje.
Celý život sní o důkazu své hypotézy. Nedočká se jej. Jev byl sice objeven v roce 1827, ale správně interpretován až v roce 1905. Brownův pohyb.