Mladí biologové

Na výletě ve vídeňském muzeu.
Rejsek s Žabákem se pošťuchovali u jedné z vitrín, smáli se a ukazovali na ty nejošklivější exponáty se slovy "to jsi ty"; Snílka inhalovala vůni staré budovy; Koljuška se mračila na svůj odraz ve skle.
"Ten má ale zadeček," prohlásil Tesařík nečekaně nahlas, a zamilovaně si povzdechl.
"Slyším správně?" pošeptala Kučera zamlklé Broučce. "Tesařík je--?"
"Upřímně bych nečekal, že má zájem o cokoliv," přidal se k drbání Žabák.
"Ten je fakt výstavní, bando," pokýval Tesařík uznale hlavou. "Takovýhle fešáky u nás nemáme."
Až pak si všimli, že obdivuje vystaveného saperda punctata. Ale výstavní opravdu byl.

"Dohajzlu," ulevila si Hrošice u rozcestníku. Tábor byl deset kilometrů daleko a autobusová zastávka v nedohlednu.
"Chcípni," mávla rukou nad Slepicí, která si stěžovala, že jí tlačí boty a je jí horko. Slepice okamžitě vytáčela rodiče.
"Ať si políbí," naznačila rukou směr školníkovy kanceláře, když jí podesáté žádal, aby vyhozené zbytky po pitvě před vhozením do koše balila do novin.
"Svině," zamumlala si pod fousy, když jí Mina nařknula z působení rozkolu v pedagogickém sboru.
Ale když Rejsek, vítěz biologické olympiády, hledal pipetu, bylo to něco jiného.
"Zlatíčko, ta je přece v zásuvce," vysvětlila Hrošice medovým hláskem, ignorujíc podezřívavý pohled.

Na výletě se Žabák připojil k Rejskovi. Pěšina byla úzká, střídavě šel vedle a za ním.
"Rejsku, už se nezlob."
Zaryté mlčení.
"No dobře, promiň, že jsem ti nakreslil ten knír, když jsi spal."
Hluboký povzdech následovaný tichem.
"A ten kosočtverec na čelo."
Zafunění.
"Tak já se omlouvám, neměl jsem tě fotit."
Zase nic.
"Jo, jsem blbeček, když jsem to poslal do třídního chatu."
Žabák popoběhl, aby Rejskovi viděl do tváře. Ten měl kamenný výraz.
"Příště se k tobě nebudu cpát na palandu, přísahám, jenže Snílka usla v mojí posteli!!"
"To mi nevadilo."
Žabák zůstal nevěřícně zírat na rudého Rejska.

“Berany berany duc!” rozběhl se Rejsek, ukazováky zdvižené u hlavy jako rohy, a strčil nebohou Snílku z lesní cestičky do kopřiv.
“Berany berany duc!” skončil díky Rejskovi Tesařík hlavou napřed v mraveništi, které zrovna zblízka zkoumal.
“Berany berany duc!” dopomohl Rejsek Houbě k pěkné koupeli v ledovém rybníčku. Ale aspoň už na sobě měla plavky a byla uprostřed pomalého otužování.
“Berany berany duc!” strčil Rejsek do Broučky, která tak na sebe i Kučeru vychlístla líh (i s pár zalihovanými broučky).
“Berany berany duc!” zahalasil Žabák. Ač obvykle Rejskův spojenec, rozhodl se ukončit jeho tyranidu. Rejsek se nadávaje skutálel z kopce.

"Já mám asi hlad," Koljuška rozhodila rukama. "Kobro, dej mi kousnout," a vyrvala jí z ruky bagetu.
"No já jsem se tlemila," začala Koljuška nekonečně dlouhou historku o Žabákovi. O půl hodiny později jí zakončila slovy "Je to prostě pablb."
"Nezlob se na mě Snílko, ale nemůžeš vypadnout? Dneska mi fakt lezeš na nervy. Ne, neber si to osobně, ale prostě to dneska fakt nevydržim." Pohodila Koljuška vlasy a nasupeně se otočila zády.
"Koljuško, nemohla bys bejt trochu milá?" Konečně se zeptala Houba.
"Promiň, jsem prostě beran - skopec, víš? Nejde to ovládnout.
"Někdy bych tě shodila ze srázu," odsekla Houba.

Vážený pane Žabáku.
Tímto vám sdělujeme, že v souladu se Zákoníkem práce rozvazujeme váš pracovní poměr na pozici skladníka z důvodů nedodržování pracovní doby, nevhodného a obscénního chování na pracovišti, sabotáže práce uklízeček a zneužití uloženého prostoru k nepovoleným účelům.
Dvouměsíční výpovědní lhůta začne běžet první den měsíce následujícího po doručení výpovědi.
S pozdravem,
Martina Králová
©supermarket Terno
PS: Výpověď obdržel i pan Rejsek, se kterým máte povinnost uhradit úklidové pracovnici násadu koštěte, kterou pan Rejsek zlomil při útěku z kumbálu.
PPS: Celý kolektiv zaměstnanců doporučuje, abyste si příště nehledali společnou brigádu z důvodů udržení psychického zdraví spolupracovníků. Děkujeme.

Rozednění.
"Rejsku, kam mě to bereš? Děsně to píchá."
Rejsek si přiložil prst na rty a ještě chvíli Žabáka táhl za ruku porostem bodláků, než najednou poklekl a pokynul Žabákovi, aby ho následoval. Oba tiše seděli v zeleni, kolena zmáčená brzce ranní rosou, a když se Žabák rozkoukal, všiml si konečně barevných ptáčků vysedávajících na bodláčí.
"Snílka je tu včera odpoledne viděla," vysvětlil Rejsek šeptem. "Napadlo mě, že bys je chtěl vidět."
Žabák na Rejska pohlédl, úsměv od ucha k uchu. "Nádhera."
Do tábora se vrátili až o hodinu později, usměvaví, zamlklí, s ranním klidem v duši. Popíchaní od bodláčí.

Žabák se s Rejskem vsadil, že dokáže čtyřiadvacet hodin dělat vtipy jen na jedno téma.
První hodina:
“Co je černé, bílé, černé, bílé?”
“Co, Žabáku?”
“Tučnák válí sudy!”
Čtvrtá hodina:
“Je to černé a červené, co je to?”
“Netuším, Žabáku.”
“Opálený tučnák!”
Patnáctá hodina:
“Je to černé, červené, černé, červené, co je to?”
“Nevim.”
“Opálený tučnák válí sudy.”
(Stádo otrávených povzdechů.)
Jednadvacátá hodina:
“Co je černobílé a nikdy nespí?”
“Ty?”
“Ne, tučnák insomniak.”
A pak:
“Je to černobílé a plave to v láku.”
“Nech mě hádat: dobře naložený tučňák.”
Žabák významně poklepal na hodinky. 24 hodin uběhlo. “Okurka ve fraku.”