Mladí biologové

"Propasti vznikají v krasových oblastech, nejčastěji zřícením ztenčeného stropu jeskyně," poučila biology Hrošice, zatímco ti se kochali krásou oblasti.
Stáli vysoko, kolem nich jen stromy a stromy a hluboko, přehluboko pod nimi křičela řeka, protékající členěnou strží.
Pak sestupovali po vytesaných schůdcích níž a níž, až šli téměř vedle řeky, a potom zase výš, že procházeli kolem vodopádů. Obklopovaly je světlé kameny, zelené stromy a hlasitý šum vody.
Snílku pohled do největší propasti Slovinska uchvátil a okouzlil natolik, že se málem rozplakala.
(A nakonec se rozplakala doopravdy, protože jí do divokých peřejí stovky metrů pod nimi omylem upadl kus sušenky.)

První pětku dostal Trubec v první třídě. Zapomenul přinést domácí úkol. Celou cestu ze školy žmoulal v ruce žákovskou a brečel.
Druhá byla ve třetí třídě z diktátu. Týden ji tajil před rodiči.
Třetí čekal. Byl to první test z angličtiny a nijak ho to netrápilo.
Čtvrtá, pátá a šestá přišly, když nastoupil na gymnázium. Jedna byla z písemky na starověkou Čínu, další dvě za neodevzdanou fyzikální olympiádu.
Ale jen z té sedmé měl radost. Dopředu tušil, že ji dostane. Když ji viděl napsanou na testu, musel si představit Kamzíkův úsměv a jeho slib, že mu za ni pořádně vyčiní.

Cvrnk, cvrnk. Skleněnky se kutálely po nerovné zemi do vyhloubeného důlku. Žabák přihodil svou kuličku zničehonic. Zázrakem se trefil.
“Žabák!” ohlásil Jelen, rozhodčí.
“Vždyť ten ani nehraje!” namítla Houba.
“Žádný protesty, jsou moje,” zazubil se Žabák a vybral z důlku svou výhru.
Šestero poražených otráveně zaskučelo. Výherce odcupital pryč, zbytek započal nové kolo.
Žabák rozverně vtančil do chatky. Rejsek ležel na posteli, nos v knihách, ale hned Žabákovi věnoval pozornost. Ten mu hrdě ukázal sedm vyhraných skleněnek.
“Kuličky? Děkuju!” zavýskl Rejsek. Chtěl taky hrát, ale kuličky nechal doma.
“Nejdřív - nezapoměl jsi na něco?”
Rejsek mu za skleněnky zaplatil letmým polibkem.

Hajzl – označení užíváno Velkou Hrošicí ve třech možných kontextech:
- naštvaná/zklamaná Velká Hrošice
(viz také smažka)
Hrošice pravděpodobně soptí a oslovený by se měl velice opatrně dát na ústup.
Příklad z praxe: „Chcípni, hajzle!“
- láskyplné oslovení
(viz také holátko, smažka)
Hrošice je spokojená a má osloveného docela ráda. Prchání není nutné, nedoporučují se prudké pohyby.
Příklad z praxe: „Hajzlové, pěkně si tu hrajte, my jdeme připravovat bojovku.“
- označení náhodného živočišného či rostlinného druhu
(viz také svině, sviňárna)
Hrošice neví, jak pojmenovat ukazovaný předmět. Výklad by neměl být vyrušován, jinak může nastat kontext první.
Příklad z praxe: „No tohleto je hajzl nepoznatelnej…“

Informace, že Koljuška údajně ráda zavírá lidi do klece se rozšířila mezi biology rychlostí blesku. A přitom to řekla jen ze srandy...
"Koljuško, koukni, klícka na včelí matku, to se ti líbí, což?"
"Nemáš papouška? Ty se přece dávají do klecí, ne?"
"Z Koljušky si radši srandu nedělej, nebo skončíš v kleci."
"Hele, co na to říká Jelen? Kolikrát si ho už zavřela? Musí být tvojí zálibou docela fascinovaný. Jinak by už utekl..."
"A kolik těch klecí doma máš?"
"Jak toho člověka do tý klece vůbec dostaneš? Máš k tomu ještě bičík, nebo tak?"
"Koljuško, já se tě docela bojím."

Houba začala držet dietu. Nikdo nechápal, proč, prostě se to dělo. Příjemné to ale nebylo nikomu.
Ona samotná musela přihlížet postupnému mizení Koljuščiny čokolády. Kobra jí zkusila s plnou pusou nabídnout, ale Houba odolala.
A ostatní poslouchali počty kalorií a zajímavosti o jídle a všem s ním spojeném.
"To je zvláštní, jak je poznat, co jíš." Zamyslela se jednou.
"Když jíš hodně tučného, prý se ti mastí vlasy."
Kobra na vážnost tématu zareagovala zachrápáním.
"A nebo cukrovkáři mají v moči cukr." Pokračovala Houba.
"Takže námořníci brečí rum?" Vzhlédla Lžička od vyřezávání. Všichni se rozesmáli. Mezi biology není snadné držet dietu.

"Jak to tam vůbec je? t se rovná... Nevíš co se rovná t? Je to pohyb, že jo?" mračila se Houba nad sešitem. "Proč ten týpek šel 30 kilometrů? To by neušel...trapák. A kdo by za ním dobrovolně vyběhl se svačinou? Ať chcípne hlady. Já bych za ním běžela jenom kdyby... No, já bych neběžela vůbec. Jak je ten vzorec?" zoufala.
"t se rovná s lomeno v. Jakože čas je dráha děleno rychlostí."
"Co myslíš, že mu za to jído přinesl? A proč mu nezavolal, ať jde zpátky? Bé. A stejně je to k ničemu. Měli jet na rekole. "

Kamzík, jakožto ředitel gymnázia organizoval každý týden běžecké závody na školních schodech.
Byla jich celá série, která měla být dnes zakončena.
Trubcův tým jedenkrát zvítězil, dnes měl šanci znova. Prý byla dokonce speciální cena!
Ale ouha. Učitelský tým vypadal neobvykle silně, přibrali Hrošici, kterou motivovali příslibem nových mikroskopů.
Bláhová žena.
Závod odstartoval, všichni vyběhli.
Chodbou se ozývalo povzbuzování a supění Hrošice.
Učitelé doběhli jako první, Hrošice odpadla vyčerpáním.
Trubec seděl na prázdných schodech a vydýchával se. Byl tu úplně zbytečně, učitelé měli přesilu.
Ale když ho Kamzík zvedl a dal mu krátkou pusu, zjistil, že on svou cenu dostal také.

Rejsek s Žabákem se společně vrátili z tanečních. Chtěli studovat, ale Rejskovi se Žabák zdál poněkud skleslý.
"Něco tě žere?" zeptal se Rejsek.
Žabák zavrtěl hlavou, ale pak si to rozmyslel. "Vadí mi, že jsem na tancování tak levej."
"Tak s tím něco uděláme," vytáhl ho na nohy Rejsek, který taneční zvládal výborně.
To odpoledne protančili.
Další dny zůstávali po vyučování v šatnách, Rejsek učící Žabáka tančit, a ten s každou lekcí zvládal kroky lépe.
Následující hodina.
Jakmile se páry daly do pohybu, šlápl Žabák své partnerce na nohu.
"A to jsem si málem protančil pantofle," zabrblal pro sebe Rejsek.

"Tak já začnu." zahájila Koljuška hru, když čekali na nádraží na Hrošici - zase šla pozdě.
"Krteček."
"Spal." Co jiného od Houby čekat...
"Na." Neutrální Tušalaj.
"Stromě." Lžička.
"S." zvědavá Kučera.
"Mary Sue." Oživila to trochu Snílka.
"A." zašklebila se Kobra.
"Potom." usměrnil příběh zase Šutr.
"Spolu." Trubec.
"Šli."
"Do."
"Kostela." Věřící Nerost.
"Kde."
"Se."
"Zrovna." Řada byla opět na Koljušce.
"Konal."
"Hon." zákeřná Houba.
"Na." Ale no tak. Tušalaj.
"Vakokrty." Lžička nikdy nezkazí zábavu.
"A."
"Tak."
"Mary." Žabák asi plánoval, že se přidá.
"Umřela." zhatil jeho plán Rejsek, když uviděl přicházet Hrošici.
"Do vlaku, hajzlové, dělejte! Ještě nám to ujede!"