Omluva

Na výletě se Žabák připojil k Rejskovi. Pěšina byla úzká, střídavě šel vedle a za ním.
"Rejsku, už se nezlob."
Zaryté mlčení.
"No dobře, promiň, že jsem ti nakreslil ten knír, když jsi spal."
Hluboký povzdech následovaný tichem.
"A ten kosočtverec na čelo."
Zafunění.
"Tak já se omlouvám, neměl jsem tě fotit."
Zase nic.
"Jo, jsem blbeček, když jsem to poslal do třídního chatu."
Žabák popoběhl, aby Rejskovi viděl do tváře. Ten měl kamenný výraz.
"Příště se k tobě nebudu cpát na palandu, přísahám, jenže Snílka usla v mojí posteli!!"
"To mi nevadilo."
Žabák zůstal nevěřícně zírat na rudého Rejska.