dmd-2012

Náhrada za téma Červený karafiát, fandom: Paní Dallowayová
Sally si sundala boty a nejprve palcem pohladila nejbližší stébla trávy, než došlápla do ranní rosy. Vlasy měla rozpuštěné na zádech, šaty jen volně přehozené bez spodního prádla. Přešla k záhonu a natrhala ty nejkrásnější květy různých druhů. Za chvíli se bude muset ustrojit, ale předtím ještě ozdobí stůl, dokud tu není nikdo, kdo by jí radil.
Vrátila se do jídelny, kde květiny položila na stůl. Našla dvě velké skleněné mísy a napustila do nich vodu téměř až po okraj. Pak malým nožíkem opatrně odřezala květinám hlavičky, které nechala volně plout po hladině. Jen červený karafiát si zastrčila za ucho.

Bůh samozřejmě neschvaluje otroctví. Vyžaduje dobrovolnost.
Hierarchie třiatřiceti úrovní je sice stanovena, ale přechody nejsou zapovězeny.
Na třiatřicáté úrovni se zahradník narovná. Zanadává na těžkou práci, ale pokračuje. Nedokáže si představit, že by dělal něco jiného.
Na sedmnácté úrovni si vedoucí písárny promne čelo. Všichni, kteří pod jeho vedením přepisují zprávy pro provincie, se snaží dostat na jeho místo. Bojí se toho, sám už nedokáže nikam postoupit. Den za dnem strach.
Na první úrovni stojí První sám. Nejvyšší prostředník Boha na zemi. Pod ostřím jeho nože vykvétá krvavý šrám. Ne, není otrok. Jen jeho pán ho používá na špinavou práci.

Téma č. 27: Zpívej!
Slash 15+
„Alecu, docházejí nám zásoby. Aby už ta hromská zima skončila! Koně nám s takovou za chvíli pojdou hlady.“
„Hodláš nabídnout naše služby?“
„Talí, blázínku, žijeme v té nejzapadlejší vesničce, tady ani neví, co to intriky jsou. V tomhle kraji jsem známý jako Tristran z Hvězdných plání. Budeme zpívat.
Studentská halenka, ta je tuze tenká
podňů se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka
Nejedna panenka, nejeden mládenec
Nežel chlapče nežel, že jsem s tebou ležel.“
„Seregile, ještě jeden verš a vyhodím tě ven do sněhu.“
„Já ležel na seně vožralej jak štěně, já o tom nevěděl.“
„Alecu, to studí!“
„Mám přinést seno?“
Poznámka: píseň skutečně existuje (změnila jsem jen jedno slovo a verše nejdou úplně po sobě), jmenuje se Studentská halenka

Nesoutěžní
Slunce svítá nad Gízou,
oni vstříc svým službám jdou,
jako jeden národ jsou,
navzájem jsou si oporou.
Čas faraónů ke konci chýlí se,
Konec jejich utrpení blíží se,
Naposled vstříc svým službám jdou,
Slunce svítá nad Gízou.
Léta stále plynou,
Čas pomalu utíká.
Nad Virginií září slunce,
Jeho zář však černá je,
Oni vstříc svým polím jdou,
Polím pokrytým bavlnou.
V Americe řádí válka,
Na lepší časy blíská se,
Nad Virginií září slunce,
Černé záři konec je.
Léta plynou,
Čas pomalu utíká.
Snad je konec utrpení,
Naděje se světem šíří,
Snad slunce neuvidí další žal,
A čas tiše běží dál.

Když otěže na Norlandu převzala mladá paní Dashwoodová, služebnictvo to okamžitě poznalo. Propustila dvě pokojské, pomocnici v kuchyni a jednoho štolbu. Zbytku personálu snížila plat o pět liber ročně. Všichni přitom věděli, že to nedělá ze šetrnosti, její manžel byl zabezpečen a Norland slušně vynášel. Mladá paní Dashwoodová byla zkrátka lakomá. Výsledkem bylo, že všichni teď vstávali o třičtvrtě hodiny dříve, aby všechno stihli, a večer padali do postele vyčerpáním. Když se vdova Dashwoodová zeptala Diany, Ethel a Thomase, zda by s ní a s dcerami přešli ze skvostného sídla do malého zahradního domku v Bartonu, neváhali ani na okamžik.
"Dvě děvčata a jeden sluha" je kanonická personální jednotka, která s paní Dashwoodovou, Elinor a Mariannou odjela do Bartonu.

Poznámka: Obsahuje sprosté slovo a jiné naštvané výrazy. Tentokrát z pohledu studentova.
---
Zatracenej hnusnej blevajz. Já už z toho fakt nemůžu. Se mu tu pobleju, nadával v duchu chlapec při ždímání hadru. Vodu v kbelíku už měl zelenou a ulepenou, takže hadr při máchání spíše špinil než přepíral. A to ho čekala ještě celá polovina uličky.
Ten zelenej svinec je snad všude… nadával hoch dál. Zatracená práce, aspoň pít, kdybych při tom moh. Kurva, kurva, kurva. Ta pitomá ulička má snad kilometr…
Určitě se mi směje za tou kostrou s červenou čepicí. Kruci! Tam je taky sliz?!
„Panebože! co to tu ten…,“ chlapec se zarazil, protože mu chyběl vhodný výraz, „dělal?“
„KVÁK!“

Pozn.: Nahrazeno drabble Červený karafiát, fandom Temeraire. Pozor, naznačena sexuální scéna.
„Clarisse…“
O uvolněnosti letců a jejich nenuceném vystupování bez většího ohlížení po etiketě věděl za léta své služby už kapitán Moreau svoje. Když mu ale kapitánka Girardová stoupala rukou po stehně a z jejího pohledu plného tančících jisker bylo zřejmé, že nehodlá setrvat v oblasti nohy, Aaron svůj názor urychleně přehodnotil.
Samozřejmě nemohl kapitánce Girardové křivdit, do značné míry si za to mohl sám. Třeba tak, že se ani trochu nebránil.
„Clarisse.“
Umlčela ho polibkem; nevzdoroval.
Na stolku vedle postele, na níž byl kapitán mladé Étoile právě uvězděn, ležel červený karafiát; dárek, který Aaron přinesl Clarisse s docela nevinnými úmysly.

náhrada za téma Červený karafiát
začalo to nevinně jako hra radost ale potom najednou se to zlomilo bylo to vážnější zas další nárok další povinnost udělat to včas a co nejlépe přitom si tak ráda hraju jenom tak ale tohle už je příliš nechci na to ani myslet byla to přesně ta doba co ničila hry jen povlak špíny na jinak šťastném dětství každá hra zhořkla v soutěž ty recitace pablo neruda na body nešťastné rudě vadly hrůzou v broušených vázách režim udělá rukojmí z kytky navždy ale ve hře mohu říct nehraju dnes ne odpustit si počkat na nový den novou naději nové téma

Manžel se o sebe sotva postaral. Ráno vstávala o hodinu dřív než on, aby stihla udělat náležitou snídani. Pak se oblékla, učesala, nalíčila, vzbudila ho. Většinou pojedli v tichu. Zasunula židle ke stolu, ustlala, umyla nádobí, uklidila jej, odešla do práce. Cestou z práce nakoupila, přišla domů, uklidila z prostředku chodby manželovy bačkory, udělala večeři, prostřela, umyla nádobí. Během večeře poslouchala manželovo vyprávění o práci. Zasunula židle ke stolu, umyla nádobí, uklidila jej, uklidila manželovy boty z prostředka chodby, umyla se a šla si lehnout. Manžel se k ní přitulil a řekl: „Nechtěla bys, miláčku, děťátko?“ Řekla jednoduše: „Další ne.“

„Mladíku...,“ zkusil to Saruman ještě jednou.
Marně. Jeho hlas, jak se zdálo, ztrácel na účinnosti. A tenhle obrýlený chlapec byl opravdu nepříjemný. Ještě horší než ta dvě děvčata, co mu přišla včera vynadat za neexistenci dámských sprch. Když mu sdostatek vyplísnil kvalitu stravy a ubytování, začal rozvlekle vykládat, že mu neustálé práskání bičem kolem uší bere veškerou chuť do studia.
To by mě zajímalo, jak tyhle věci řeší Sauron, pomyslel si bílý čaroděj. Sáhl pro pohár vína a zjistil, že je prázdný. „Grímo!“
Bývalý rohanský rádce omluvně zamrkal. „Promiňte, pane. Víte, Erasmus u nás běží teprve prvním rokem. To vychytáme...“