dmd-2012

AN: já chtěla na tohle téma napsat něco příslušně seriózního, ale tenhle dojem to přebil, no...
Varování: jeden vulgarismus
Když přišel, kuchyně byla poseta rudými kapkami. Na lince se stékaly do výhrůžných kaluží a pomalu odkapávaly na zem, lehkým popraškem zdobily dlaždičky a bylo vidět, že pár jich dolétlo až na sporák. Ve dřezu ležel nůž, z nějž odkapávala červená.
V hrozivé předtuše se obrátil a otevřel dveře do pokoje. Seděla tam zhroucená na zemi, ruce potřísněné karmínovou tekutinou, jejíž kapky jí ulpívaly i na stehnech. Když uslyšela, jak přichází, zvedla hlavu a ztrhaným hlasem vykřikla: „Až si příště vymyslíš, že zase chceš do něčeho granátový jabko, narvu ti ho do prdele! Kdo se s tím sakra má loupat?“

AN: Navazuje na tento text: http://sosaci.net/node/1856
Téma č. 28. Červený karafiát
Milovala to údolí, které každé léto rozkvetlo barevnou nádherou. Ráno co ráno si tu poseděla a jen se dívala.
„Překrásné, že?“
Hlas za jejími zády ji až polekal.
„Ano, ale ne nadlouho. Děti brzy objeví, že kvetou a bude po kráse.“
Rozesmál se.
„Proto tu rostou. Prababička Elanor sem každý rok přidávala nové trsy. Říkala jim slzičky pro odpuštění. Sázívala je na památku svého tatínka a tvrdívala, že když je děti otrhají do jedné, je to, jako kdyby se na ni zdálky usmíval. Nikdy to nevysvětlila, jen se vždycky smála, až slzela.
Ale promiňte, já se nepředstavil – jsem Samvěd Hezounek.“

Že je rodičovství náročné zaměstnání, se Irena přesvědčovala dnes a denně. Nenápadné podsouvání základních morálních hodnot mrňatům však byla piplačka přímo otrocká.
Například taková láska ke všemu živému. Se zvířátky to ještě šlo, co dvojčata nenašla na statku v Mátře nebo v přilehlém lese, to jim někdo z rodiny ukázal v ZOO... ovšem s kytičkami to bylo horší.
Vysadit hrách je možná bavilo, ale následná péče stejně zůstala na ní. Jen kdyby zralé lusky přes noc záhadně nemizely.
Až později zjistila, že zahrádku potajmu drancoval András v tiché hrůze, že by mu někdo mohl tepelně upravený hrášek podstrčit v jídle.

Téma č. 22 - Kvalitní materiál
Jakmile člověk jednou vypadne z rytmu, je okamžitě pohlcen, rozkouskován a převálcován. Jedno jediné zaváhání může znamenat vypadnutí z mezí života na sakra dlouhou dobu. Projevuje se slepotou, hluchotou, vydáváním zvuků, které by člověk připsal našim dávným prapředkům, a absolutním nezájmem o okolí. Stačí vynechat jeden den a už je člověk na desítky hodin odsouzen k dohánění ostatních. Pak začíná ta správná zábava. Hubne, protože nestíhá jíst. Den ode dne má větší mozoly, hlavně ten na zápěstí dominantní ruky se zvětšuje před očima. Ale jinak to nejde. Je to snad prokletí, že všechny příspěvky v DMD jsou tak kvalitní matroš?!

Pokračování drabble Překvapivé zjištění a Rozptýlení v pracovní době.
Co mě to napadlo spolupracovat zrovna se Severusem Snapeem? Uvažovala Hermiona Grangerová, když míchala lektvar.
Věděla, kdo to je, když o to místo žádala.
Bývalý Smrtijed, bývalý dvojitý agent, bývalý profesor lektvarů v Bradavicích. Bastard, co jí za sedm let nedal V, přestože by si ho mnohokrát zasloužila, ignoroval její znalosti a urážel ji jen proto, že byla kamarádkou chlapce-kterého-nenáviděl.
Muž s minimálními sociálními dovednostmi, sarkasmem místo smyslu pro humor, děsivými nároky, ignorující pracovní dobu a soukromý život svých zaměstnanců, neschopný ocenění odvedené práce. A se sakra pěkným zadkem.
Buď mě zabije on, nebo ten lektvar, který jsem právě zkazila.

Nastlat, zamést, rozdělat pořádný oheň. Zatáhnout závěsy.
Chvilka oddechu, společnost je u večeře.
Nachystat lavorky. Do jejího pokoje spoustu natáčecích papírků.
Stovky a stovky kudrlinek a každej večer znova.
Betsey si otráveně odfrkla.
Kdekteré dámě vydržely lokny i tři dny v kuse, když si je za vlhkého soumraky zakryla šátkem. Tahle slečinka běhala po venku, nejlíp za bouřky, brrr, Bůh chraň, načesaná a prostovlasá. A ještě si to užívala. Tch, prej romantička. A co z toho?
Příště si nebudu vybírat paninku podle věku. Slečna Elinor je sice skoro stará panna, ale aspoň neskotačí v dešti a nenosí účesy jak hraběnka.

Na pustinu se snáší soumrak. Stáda usínají, jen občas zabekne jehně. Oheň poklidně praská, vzduchem se šíří vůně pečeně. Muži se halí do svých plášťů.
„Nic naplat,“ vzdychne Jehuda, „chybí mi v tom česnek, příteli. Jak já bych si dal beránka na česneku!“
„Pravda,“ potvrdí jeho druh, „nic nemůže překonat křehkého beránka s bylinami a česnekem. Ledaže by k němu byla mladá cibulka…“
„Copak cibulka,“ ozve se třetí. „Ale pamatujete na melouny? Na vychlazené sladké voňavé melouny! Co jich v Egyptě bylo!“
Souhlasně pokyvují a s lítostí vzpomínají na hojnost pochoutek, které nechali za zády.
Na otrockou práci už zapomněli.

Věnováno jak fanouškům drsné předlohy, tak věrným čtenářům Extraterrestrial Highway. Budou je znát. A vědět, která bije.
Já ho chápal, jen si nemyslete. Udržet si v tomhle stavu byť jen zdání patřičný Blondieský autority je asi fakt práce pro vraha. Koukal, jako kdyby mu někdo ukradl hračku.
Ovšem jediný, o co Iason Mink momentálně přicházel, byla důstojnost. Jenže Katze a já jsme pořád měli dost zmužilosti, abychom to ignorovali.
"Nechte... toho... ," pokusil se nás odstrčit. Marně.
Odložil jsem šampon a nelítostně zanořil ruce do mokrý blonďatý záplavy.
"Tohle zvládnu sám, když dovolíš," zavrčel.
"Jsi Blondie, tak trp. Katze? Kondicionér."
"Do haj..."
"Něco ti řeknu," zachechtal jsem se škodolibě, "starat se o svýho Blondieho je někdy pěkná otročina..."

Harry seděl v křesle v nebelvírské společenské místnosti, na čele měl mokrý hadr a tvářil se zničeně.
„Co se stalo?“ zeptala se starostlivě Hermiona, která se svalila do křesla vedle s několika objemnými knihami v náručí.
„Umbridgeová mi dala školní trest,“ zamumlal.
„Říkala jsem si, že jsem tě celé odpoledne neviděla. A co ti zadala?“ Hlavou jí proběhly děsivé scénáře školních trestů od tajuplných úkolů v Zapovězeném lese po krocení zdivočelých šotků.
„Bylo to strašné. Musel jsem jí roztřídit ponožky. Bez použití kouzel.“
„To přece nemohlo být tak těžké…“
„Bylo. Každý pár byl trochu jiný, ale všechny do jednoho růžové…“

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Nepříjemné probuzení
Pokoušel se trochu otočit.
Marně.
Zvuky za ním lákaly.
Kdo byl ve vedlejší místnosti?
Věděl, co se tam dělo.
Ale komu?
Kdo tak křičel?
Dívka!
Byl si tím jistý.
Ta představa ho vzrušila.
Na stole.
Spoutaná.
Nahá.
Najednou si nebyl jistý.
Co ho vzrušovalo víc.
Představa jejího těla.
Nebo krev.
Rudá a horká.
JÍDLO!!
Raději se ponořil.
Do vzpomínek.
Jak dlouho je JINÝ.
Přeměněný.
Neprobuzený.
První vzpomínky?
Pokroucené plechy.
Umírající tělo.
Nejlepší kamarád.
Vůně krve.
Měl to v sobě.
Dlouho předtím
Tehdy poprvé sál.
Nezabil.
Naštěstí.
Zůstal v půli cesty.
Ani upír.
Ani člověk.
Bez cíle.
Práce.
Otrok chuti.
Spoutaný...
Další