DMD 2013

V češtině teď po ránu,
zrovna když jsem po flámu
(- dal jsem rum a sedm piv!),
kantor na mě prstem kýv´:
že mám u něj dlouho restík,
ať si hned dopíšu testík.
A tak tužku hryžu vztekle,
už jsem nejspíš zase v pekle.
"Kde je v textu hyperbola?"
To snad ze mě dělaj vola?!
Á-bé-cé-dé, á, dé, cé,
Vždyť je to graf v matice!?
Pak zas mám k váhání sklony:
jmenoval se Wolker Johnny?
Á-bé-cé-dé, dé, bé, cé,
zemřel mlád na TBC.
Z toho by tu jeden zdech...
já mám prostě vždycky pech!
Á-bé-cé-dé, bé, á, cé,
testy nejsou legrace.

Zrodila ses v temnotě a ráda se necháváš hýčkat. Jsi jen letmé hvízdání průvanu, ševelíš se do ticha.
A ten, kdo pospíchá,
tak si tě nevšímá.
Pomíjivá, ale má.
Jsi netýkavá, ale přece tě miluju. I neučesaná vypadáš krásnější, než si vůbec myslíš. Tváře se ti potom barví do nachova.
Když se k tobě někdo chová
neuctivě, mám chuť tě sevřít do svých dlaní
a držet dlouho, do svítání.
A nikdo se neumí pyšnit jako ty. Ale jen já vím, jak stydlivá jsi, než tě někdo pochválí.
My dvě jsme se vážně hledaly.
Hloupá a váhavá.
Přestaň se prodávat.
Stoslůvko.

Přichází...
A já jsem víla i bojovnice, stařena i nemluvně, vzrostlý strom i prasklý hrnek bez ouška, vesmírný cestovatel i stín v temných koutech pod postelí.
Šeptá...
A vypráví mi o bezesných nocích, hlavě v oblacích, lapání snů a prstech na klávesnici, jak fantazií lepí slova do vět.
Vábí...
A já ukazuju povrchnost i nahou duši a znovu si vzpomínám na ten pocit napjatého očekávání a na radost, placenou slovy chvály.
Blíží se...
A moje srdce zase buší do rytmu těch slov.
DMD.
Protože duben je pro mě hlavně o výzvě a touze podělit se s ostatními o svůj svět.

Hit wæs wundorlic weder bi Bryttweala byrg
and þær wæs galdrygea gehæfde gylden hring,
modwlonc meowle wæs heo and ælfscienne,
hire hær wæs birnende beorht and swa wæs sunne.
Ac heo cyrten wæs and creaslic, buton aglac heo næs,
forþæt for heo, for þær and fra, wandriende wæs,
þa gelamp hit þæt gestarode heo Camelot up hylles hrof
and sægde heo ðas word þæt wæreon wit and rof:
„Hwæt, ic geman ænlic hwene and ðæt sceard bið ealle.
Ic cunnode to blawende þistel þæt ic fand neah helle,
bezva nápad, do prdele!“
Nu siehstu þæt Lace Hlæfdige hæfde heardan dæg.

Mary Margaret zatnula pěsti, až se jí nehty zaryly do dlaní. Snažila se ovládnout. Nesměla zavolat na Reginu. Nesměla vzít všechno zpět. Nechtěla.
Její vnitřnosti se svíraly v úzkostné křeči, když si uvědomila, co udělala. A ještě více, když si přiznala, že toho nelituje. Naopak.
Mít život Cory ve svých rukou a moci jej bezcitně rozdrtit jen sevřením prstů, jí dalo pocítit moc. Až do teď netušila, jakou extázi to může přinést. Nepoznávala se. Nejhlubší zvířecí pudy nad ní převzaly kontrolu. A ona si to užívala.
Když se však objevil David, zatoužila to všechno zase napravit.
Ale už bylo pozdě.

„Bůh chtěl učinit člověka, ale andělé mu řekli, ,Co je člověk, že na něj pamatuješ?´“
Co teď, pomyslil si Bůh. Přece andělům neřekne, že chce člověka stvořit jen pro legraci. Musí je nějak přesvědčit o jeho kvalitách. Navrhne nějakou zkoušku, v níž Adam obstojí, a andělé ne. Ale jakou? Pohlédl na prsť, z níž ho chtěl stvořit. Nevypadala moc inteligentně. Udělal si krátký seznam:
- jedení knedlíků – to andělé opravdu neumí, ale popravdě to není moc impozantní dovednost.
- soutěž krásy – bude mít Boží podobu, ale co kdyby zpychl?
- pojmenování zvířat – to je ono! Andělé přece nemají fantazii!
„Řekl jim: ,Zítra uvidíte´.“

Fred opatrně vyháčkoval okno a vlezl dovnitř. George mu zvenku svítil hůlkou.
„Bude to mít asi ve stole.“
„Je zamčenej.“
„Alohamora, vole.“
„Tak jo, alohamora.“
„Už to mám! ,Vyjmenujte všech dvacet složek rány zacelujícího lektvaru a popište jeho výrobu …´“
„Duplicatus a padáme!“
…..
„Za prvé: vyjmenujte všechny složky protivlkodlačího lektvaru a popište jeho výrobu …“
„A co rány zacelující lektvar?“ hlesla Angelina, ačkoli jí George ze všech sil naznačoval, aby mlčela, a pak dělal gesta, naznačující škrcení.
„Rány zcelující lektvar bylo pouze téma testovací,“ odvětil profesor Snape. „Abych otestoval, jestli budete podvádět. A také abyste se alespoň jeden užitečný lektvar naučili pořádně.“

Možná to měla být poslední zkouška.
Pomsta zaslané expresním kurýrem přímo z horoucích pekel.
Nebo prostě jen hloupá náhoda.
Neboť náhody, jak je všeobecně známo, se nevyhýbají nikom, nešetří pány ni kmány a občas dokonce i zabíjí.
Naštěstí to v tomto případě tak špatně neskončilo. Kromě hromady kleteb a jednoho znečistěného pláště zkouška nezanechala žádné následky.
"Gandalfe, moc se omlouvám, půjde ta kaše vůbec vyprat?"
"To nic Frodo, byl jsem Gandalfem Šedým dost dlouho, pár dní ve starém plášti mi jen těžko uškodí..."
Kdo z nich mohl tušit, že první maják za Šedými přístavy varuje před před skalisky rudým světlem..?