Moje články

Rozklepanými prsty naznačoval že nechce. " Už je toho dost, nech... " jeho šedobílí vous a vlasy načrtávali hradbu myšlenkám, které nestačil vytáhnout a vložit do myslánky.
Jeho parťák v tomto úkolu jej vzal za ruku a pravil " Vzpomeňte si na něco pěkného. Něco, co vám i v nejtemnější noci dává sílu žít. " Jeho brýle byly popraskané od posledního souboje o to, jestli se stařec napije naděje pro ně oba.
Třes šel od rukou k ramenům a krku a pak zubům. " Vaše první odmítnutí. Klobouk vám dal na vybranou a vy jste odmítl nepřítele míšených kouzelníků...
" zjizvený přikývl " Teď připijte na zdravý. "

"Pomóóc." volá kapitán Hook zaháknutý za lano hlavního stěžně.
Piráti na palubě jsou zasypáváni vajíčkami na mněko a prosí maminku o pomoc.

" To musí bít nedorozumění pane Petr, to je třeba zapsat do kroniky. "
Petr se jen smál a zároveň kapitánovy hrozil pěstí " Jen neříkejte, víme že se vám Vendy líbý. "

" Jako dobrá postava v příběhu. Do háje já vím že je pod zákonem, jen mi uklouzlo že bych její pohádky poslouchal i kdyby ostatní usnuly, " volal viselec.
" Z toho se nevykecáte... " chtěl říci Petr.
" Ty z toho taky ne. Palll... " volá a tam kde byla prve peřina, je dělo..

" Takže vám nejdříve ostříháme vlasy. Pak nehty a taky vás vykoupeme. " řekla dáma oděná celá v šedém.
" Počkejte, my jsme jen chtěli projít... " byl rázně přerušen " Tady je všem cestám konec. " řekla pevně a klidně.
" Počkejte, jen jsme utíkali pře biřici. " dáma zavrtěla hlavou a pravila " Jeden z vás myslel na to, jak se vyhnout popravišti. Prý by za to dal cokoli. "
Povytáhla obočí a koukla se na Zbiňka. " Ale já... promiň Pepo... " zaskuhral a svěsil hlavu.

Dáma mu dala ruku na rameno a vlídně dodala " Předčasně přijímáme jen ty ,co si to opravdu přejí. Tady ty nepokojné myšlenky zatemníme. "

"Pusťte mě" volal princ a tloukl pěstmi v jelenicových rukavicích do právě zazdívané stěny. Bylo to v tu dobu, kdy jeho bratři donesli otci ptáka ohniváka, dovedli koně zlatohříváka.

" To jsem to vyvedl, nedal si poradit, a teť si otec myslí že jsem podvodník."
litoval se princ.

" říkal jsem ti že nemáš kupovat maso ze šibenice. " ozval se hlas. Princ se otočil a spatřil přátelského vlka.
" Promiň příteli a rádce můj. Co mám dělat? "
" Jíst co ti přináším, napadla je kolektivní hluchota. " A hodil k jeho nohám pečené kuře.
" Až tvá milá pošle dopis, pak se ukáže, kdo ji zachránil "

Fred s Georgem otevřeli velkou bonbonieru a začali vysvětlovat. " Tyhlr červené spůsobý velké červené boláky na tváři.To je tak týden omluvenky. " řekl víznamně Fred.

"Tyhle modré, to je nahraný zápal plic, magicky těško zjistitelný... až na měsíc a půl. " okukující studenti valili panenky jako žáby.

" Tahle žlutá spůsobý zásip žlutých teček po kůži a tak půl roku ležíte v postely. " Přihlásí se rudovlasý prvňák " A co ta černá... může to někdo chitit?" Fred a Georg chitili tazatele za rameno a mentorsky pravili " To neví ani u svatého Munda... je to něco s krysami.. " " Já to skusím " vzmuží se rezavec.

Přišla před stráže a nechala se ohledat, jestli má nějaké kovové hračky. Moc to hledání práce nedalo. Měla krátké tričko, kraťasy a sandále. Vlasy svázané gumičkou.
Stráže jí věnovali zkoumavý pohled a pak pár letmých dotyků. Když byli hotovy, pustili ji dovnitř.

Jak vešla, ucítila těžkou vůni tabáku. " Slečna Ladná... " pozdravil hostitel ve vojenském mundůru.
Mírně se uklonila a posadila se naproti němu.
" Máte plán, jak mě odtud dostat? " přikývla.
Stáhla si z vlasů gumičku a vložila ji na sekudnu do jeho šálku čaje.
" Po tomhle budete vypadat jako mrtví na 48 hodin, pak se probudíte. Je z mořské řasy."

"Au Au" plakal Marigord, když mu Regis vyměňoval obvaz. Byl celý nasáklí krví a páchl strachem ze smrti. Medik si odříkal několik vědeckých slov, které mu pomáhali se koncentrovat a být v klidu.

" No tak marigolde, nefňukej tak. " Napomenul jej Gerald.
" To chce přebít myšlenky něčím... máš někde milenku? " Zeptal se lékař.
" Jestli ti to pomůže, pomohu ti ji sehnat od nás. " Přidal se Cahir.
" No stejně tam jedeme... " uvažoval řezník.
" A já ti mohu pro ni poradit květy do kytice... " přitakával mastičkář.

Přišla Milva s názorem " Jestli to nedáš sám, nestojí to... "
" Za nic... " Dodali sborem a rozřehtali se.

"Takže, když se tu přivážu a tak dále, město bude zachráněno?" Zeptala se Androméda. Mudrc nani chvíli koukal jako na omezenou a pak pomalu přikývl." Vážně jsou ty řetězy pevné? " Pokračovala Androméda... mudrc si odkašlal a řek " není z nich úniku slečno. " Princezna na něj mrkla a dala si spouzat ruce. že v jedné má naušnici, nebylo odhaleno.

Asi za patnáct minut práce byly řetězy na zemi a princezna volala " Zlato a drahoušku, poť si pro pusu... " brzy se vynořil kraken a natáhl svoji hlavu. Androméda si stříkla "lesk" na rty a políbyla mokřence. Když upadl do vody, vítězoslavně zavřískla.

" Jeho velvyslanec Packal z Drahotína. " Oznámil vyvolávač, když vcházel Tomášův dárek k narozeninám. Kocour předstoupil před krále a zdvořile se uklonil." Omlouvám se pane králi, že jdu tak kvapně. Můj pán Toman z Dražetína spadl s kočárem do vody a přišel ve vodním víru o všechny své šaty. Dejte pro něj poslat kočár a též svoje šaty na ustrojení, jinak zmrzne zimou a nebude vám drahým hostem." Jak to kocour přednesl, polekal se král a poslal nejlepší kočár a sváteční šaty.
***

Když to máš klepal na břehu kosu , kocour pravil " Cizí boty a šaty, no a? Vem to jako Fakt. "

Trémon pohladil knihu po hřbetě a ta jemně zaplála vzrušením. Podíval se na knihovníka v podobě orangutana a podal mu s úsměvem další banán. Orangutan si jej vzal a pokýval na srozumněnou.
***

Když si Galder Počasvosk šel vybrat další noční počtení, náhodou přišel na další prázdné místo v oddělení vysoce hořlavých knich. Konkrétně Vzácnopisecké glosy do starých run chyběli jako by je bílá paní odnesla. Galder nelenil dal svolat náhlou schůzi.

Mezi zíváním kolegů a poklimbáváním bylo slyšet " Začínají nám mizet vzácná a skrytá magická pojednání. Důrazně vás všechny nabádám omezit dávky banánů pro našeho knihovníka. Dáme mu důrazný půst. "

Tedros si nandal na talíř dortík s třešinkou na vrchu. Vzal vidličku a chtěl nabrat kousek korpusu se šlehačkou. Jak se dotkl šlehačky, proměnil se dortík v záplavu švábů, kteří se vyřítily po celém stole a na všechny vylekané a ječící studenty. Jeden dokonce vlezl Tedrosovy do pusy.

" Zaříkaní Nikdyvíci, Rychle musíme se podívat, zda tu nejsou a nesledují nás. " Skoro nikdo Tedrose neslyšel. Všichni schopní kluci si nechali meče u vchodu do hodovní síně a teť se váleli na zemi. Děvčata byla na konci sil po nehorázném jekotu který byl na nic. " Nemohou mít Nikdyvíci sami patent na rozum. "

Jezdci vjeli na mýtinu. Nesly těžké kroužkové košile a tlusté prošívanice. Přilbice přitahující sluneční paprsky jen sálaly teplem jak jako roztopená pec.
Uprostřed mýtiny stála samojediná postava... Dlouhovlasí elf v kožené zbroji a zdobeným pásem s toulcem a lukem přes rameno. " Jak se daří... " začal čekající, když jeden z jezdců vytáhl síť a jiný nosítka " Na něj, živého... "
Elf zapískal. Z poza stromů vyletělo několik šípů, všechny našli své cíle.

Elf zprudka skočil po prvním jezdci a strhl jej ze sedla. Ten se chtěl bránit, nůž pod krkem mu to rozmluvil. " Nyní si přátelsky promluvíme." Řekl dlouhovlasí velitel.

Znovu si sáhl do kapsy a vytáhl kus pergamenu. Neuměl číst, ovšem u tohoto nosiče nápovědy se mu zdálo, že rozumí. Vzal lopatu a šel na určené místo.
***
Když konečně vytahoval vak ze matičky země, měl pocit, že je to něco speciálního. Rozvázal kanici a užasl. Holínky z pevné kůže jakoby sami chtěli, aby si je nasadil. Jen co poslechl, cítil se silný na dvacet výprav.
Oblekl vestu a nasadil rukavice. Dýka mu sama vklouzla za opasek.
A když udělal krok, byl o sedm mil dál." To máš na kratší cestu Jiříku, brzy se uvidíme. " ozvalo se mu v hlavě.

Utíkal jak jen mohl. Dvě nápadnice mu byly v patách. Už jej skoro měli, když za sebou uslyšel mečení a ohlédl se. Koukal se na dvě rohaté krásky. Přeběhl ulici a zabočil doleva.
Jenže tam spatřil tři další " Tamhle je na něj." Už si Mik začal nadávat, že dal do novin ten článek, že je moc bohatý, když před ním zastavilo bílé auto a otevřeli se dveře. " Naskočte. " řekl šedovlasí řidič. Mik vděčně nasedl a zabouchl dveře. Auto se rozjelo a pronásledující se rozeběhly stranou.
" Proč to děláte... " začal, byl přerušen " Moje sestra má dítě a je sama. "Odpověděl řidič.

" Haló, ať nám narostou motýlí křídla, chceme se proletět nad lesem. " Volá Mach do utrženého sluchátka. " Jen pozor na lidský dotek, motýlů se múžeme dotknout jen srdcem. " Ozvalo se ze sluchátka.

Div nastal, panu Machovy a slečně Šebestové narostli motýlí křídla. Oba dvakrát mávly a vznesly se do výšin. Špičky Smrků a borovic nyní byly na dosah ruky a výlet tak začal Machovým nadšeným zavýsknutím.

A když se slunce sklánělo nad obzorem, povídá Šebestová Machovy " Podívej se na ty barvy. Oranžová, žlutá a rudá. Co cítíš? " a Mach na to " Trochu strach, jestli se nás tamten pán dotkne, sluchátko varovalo."

Před Cézarem zastavil kůň. Jezdec měl zbroj z drsné býčí kůže, u boku meč a dýku. Jeho slaměné vlasy vlály, ač se zdálo, že skoro nefouká. " Máš jen jednoho nepřítele. Ten teď sesedne z koně. " Na to učinil jak řekl a jeho chodidla dopadli na zem s grácií starého kocoura.

Pomalu vytáhl meč z pochvy a položil jej na zem. " Vzdávám se ti, za to že můj lit necháš žít. Svobodný nebo zotročený, tak naši bohové přežijí. " Jeho orlí zrak se setkával s klidným pohledem uchvatitele. " Budou žít a tví bohové zůstanou. Ovšem ty ztrácíš právo být zapomenut. " Řekl Ital.

" Papy papy, sněz co sníš, sám ti utřu pusu. " Jedlík poslechl.
" Nenapito, totéž, jen s vínem. " Přišlo pokývnutí.
" Rychlo nožko, dones vodu s červy... všichni ostatní do kruhu, něco vám povím. "Slezli se do kruhu.
A když rozlobený král poslal své vojsko, aby sebraly mužikům darované zlato, poslechli pochopové arcilháře a naběhli na nebohé nuzákovy pomocníky.

Jen co je přivedli před tribunál, Veledup vysypal pytel plný kostí. " Jestli padneme katovou sekerou pro pár starých kostí, když jsme měli dostat zlato, ať to kronikáři sepíšou. " Zaprosil nuzák. Soudce se zeptal "A vezmete mě do svého království pane hrdino? " Nuzák souhlasil.

Zvonec.

Pomřeli jí matka a otec. Dlouho brečela a už ani nepoužívala líčení, neboť řeky slz by jej odnesly v mžiku.

" Neboj, nejsi sama. " Těšil ji kocour, který se jí otíral o nohu obutou do smuteční černé.

Když došla po pár měsících pouští k jednomu alchymistovy, byla zcela rozhodnutá. " Jsi rozhodnutá, že to chceš podstoupit? " zeptal se starý mastimíchal." Projdu třeba čtyřmi tisíci stíny, abych je zase viděla. "Tak trvala na svém, že se mu rozzářili duhovky.

" Dostaneš horečku. Mohou ti slézat vlasy po bolestivých deset let. Taky nechty ... stojí ti za to tví rodiče? "Přikívla." Zase budeš mladá... s nimi. "

"Co to je?" zeptala se Jirvia se slámovýmy vlasy. Bylo jí devět a sotva vyšla z města. Držela zvláští alchymistickou ampuli, která se na vrchu mačkala.

"To je Střikopliv nebo Roz střikovač, zahání to vyšší přízraky." Radí strýc z kupecké gildy. " Jen buťď opatrná... ne ni to na lidi. "

"To je hloupost. Přízraky jsou báchorky, je to jen voda s cukrem za mince z kapsy. " řekla Jirviina sestra Frelia.

" Jo? Já s jednim přízrakem žiji, vyskouším to... " namířila ampuli na obličej své otravnice a zmáčkla.

" Ne to nesmíš ... " řekl pozdě stríc.
" áá pomoc... bolí... " řvala. " Seženeme svěcenou vodu " řekl strýc.

" Měla jsi vidět, jak se tvářil, když jsem jej viděla naposledy... " pravila Echo.
Hera byla rozladěná z celé situace, ovšem to tlachání jí taky lezlo na nervy.
" Už tam budeme, tady to dobře znám... " Hera zatím vrtěla hlavou, jak někdo může být tak ukecaný.

Zašly za roh a objevily místnost s dveřmi dokořán. Na posteli si její bystré oči všimly labutího peří.
" To mě mrzí, přišli jsme... " začala Echo, když jí Hera skočila do řeči " To kvůli tobě. Kryla jsi mého pána blesků. Aby tě husa kopla... " blýskly jí oči a dodala "Jen když někdo promluví, budeš slyšet. " Stalo se tak.

" To je moje studna. " Odsekla silně, až se bála, že strach jí bude vylézat z očí.
" Jenže já mám pušku. " Oponoval vetřelec ve fešáckých hadrech.

" Není nabytá a já jsem rychlá... "
" Dám ti ránu do zubů a ty zkrotneš. "
"Zapomněl jsi, že tu nejsem sama... "
" Co to meleš, vždyť... " ucítil na krku něco kluzkého. Ani necukl, ovšem stačilo vidět jeho panenky.
" Dokud neřeknu, nic ti neudělá... "
" Já tu taky nejsem sám. Za mnou brzo uvidíš mého odstřelovače. Má koně a dobře střílí. "
" A co se prostě o tu vodu rozdělit? "
"To navrhuje až teď? " Přikývla a on po chvíli taky.

Černokněžnický mistr obcházel kolem svých učňů. Mudrovali a bylo na nich vidět starosti jako vrány na obsypané třešni.

"No tak, Wile. Až se dostanete přes mříž, co uděláš?" tázal se mistr.

"Hodím psům kus masa...," zkusil to Edmund, Wil ze sebe nedostal ani slovo.

"Já bych je uzpíval do spánku...," ani to Tomas nedořekl a hned se proměnil v Sněhurka v rakvi a kolem plakalo sedum trpaslíků.

A z Edmunda pískavá myš na tácu s jídlem.

"Kolikrát jsem povídal, navrhujte něco mimo svou podstatu. Podívejte na Emila."

"A co jim hodit pískací kačicu?" řekl usmívající Emil. "To je ono,smíchem..."

Ze stínů vyšly čtyři postavy. Tmavé pláště a špičaté klobouky daly jasně vědět publiku, koho to vidí. Publikem byl orvaný kocour bez jednoho ucha.

"Pro ptáky nad nebesy ti dávám plášť s kápí, ať je ti teplo."

"Pro lva na trůně ti dávám nůž který je začátkem a koncem."

"Pro skrytosti pod zemí ti dávám zlatou minci. Všude tam, kde večer ulehneš a ráno se vzbudíš."

Poslední vědma se zarazila. Dítě se zvědavě zavrtělo v plenkách.

"Pro tebe dávám to, co se ostatní bojí vyslovit a ty dokážeš nakreslit."

Všechny se na ni otočily.... "Ano, krutý žert... Ona to zvládne."

"Ještě jednou, dojdeš až na konec a přineseš mi jednu věc. Bude s šedým okrajem, jinak vypadá jako ostatní," pravil téměř otcovsky velký mág z Bagdádu. Dívenka pokývala hlavou.

Sotva vešla... uzřela květinový háj plný pestrobarevných motýlů. Prostředkem vedl červený koberec a na konci byl stoleček se skoro stejnou podobou, jako jí ten cizinec popsal. Alenka si však všimla žlutého okraje. Na ceduli bylo psáno "To, co tvůj mistr hledá".

Nalevo byla cedule "To, od čeho chceš utíkat", a to mělo černý okraj.

Když mu to přinesla, zeptala se: "Co je to Antikon...," a tu byla veverka místo dívky. Jenže ...

Probudil se v mlze ranní,
bez starosti minulé noci.
Proč je kolem takové dění,
u srdce má zmatený pocit.

Jen co se zvedne z tulákovy běžné postele,
uzří kolem ječet a skotačit vesničany.
Dále řev až uši praskaj, někdo drtí sele,
dochází mu že s drakem tu budou sami.

Sotva skočí pro vidle za roh,
Drak si to šine kolem chalupy.
Honza bodne, když uvidí bok.
Tak prý děd lovil kdysi mamuty.

Nepozornost a drak ztratil pomalu,
pojem že je schopný v boji jediný.
Netušil že už brzy přijde o hlavu,
zrovna stál u zrodu fešáka hrdiny.

Dav propukl jásotem.

"Tak jo, pro moje bezpečí budu hrát fackovacího kluka já." Souhlasil hnědovlasý chlapec. Měl asi 9 roků života a dosahoval výšky 130 centimetrů. Krásné modré šaty vyšívané stříbrnou nití a klobouk s pery.

Začal si svůj drahocenný úbor sundavat. Druhý hoch navlečený do hrubé haleny jej napodobil a skutečně za chvíli tu stáli na vlas podobní dva devítiletí chlapci, snad jen jedna malá piha na levé straně nosu naznačovala odlišnost čističe stok.

Když byly převlečeni, vešli do uličky dva pytláci. "Tak naše princátko si vyšlo na procházku," řekl jeden. "Pár ran na plocho fackovacího kluka vás naučí." Ani nestačil zaprotestovat.

Jde hloupý Honza s rancem a sípá vysílením. Pomalu mele z posledního. I objeví se kouzelný dědeček a smiluje se nad ním. Luskne prsty a objeví se trakař. Honza poděkuje a naloží svůj náklad na trakař.

Kousek dál mu kolečko zapadne v potoce do bahna. Honza pláče. Vodník se smiluje a promění trakař v krávu. Honza poděkuje a vede pomocníka lesem.

Uvidí to pták Noh a přiletí a krávu odnese v drápech. Akorát ranec zůstal na zemi. Tu se zjeví princezna Xénie a otáčí prstenem a povídá: "Tu máš Teslu, budeš řidič." Honza děkuje, mává soumařině a řídí Teslu.

Konec.

Vál studený vítr a padaly sněhové hromady jako koberce pro příchod krále. V Domě u ševcovského mistra, neboli Čaroděje v oboru vzdálenosti se konal výběr učňů.

"Ten je moc hubený..."
"Ten je moc malý..."
"Ten až moc dobře čte... "
"Ten zase křídu a tabuli nikdy neviděl, koho mi to sem vodíte?" protestoval Mistr.

Křivý a Hrbatý nevěděli, co si počít. Podle gesta dali po motyce, hrábích nebo po rukavicích na pečeních.
"A s tady tím vyrazte dveře." Zařval naštvaný čaroprav. No rozkaz, když zní jasně... tak jej prohodili dveřmi.
"Mizerové, kouzlo na opravu dveří nemám, hned je spravte," lomozil mistr.

Lobélie si nasadila klobouk a vykročila z nory. Už měla dost Bilbových nesmyslů o dobrodružství. Samí draci a ti divoši trpaslíci. Na těch výpravách až na kraj světa jim ty lžičky nebudou na nic. Beztak je to rodinné dědictví.

Šla ven z té kůlničky pomateného blázna a už se těšila, že se jí povedlo jej obalamutit. Když uslyší zavolání: "Lobélie, minutku."
Pomalu se otáčela na výzvu. Bilbo k ní došel a vztáhl k ní ruku. Sejmul klobouk a tu se ve spletenci vlasů objevili stříbrné lžičky. "Má vypečená Lobelie, vezmu si je zpět," vyjasnil a posbíral jí z vlasů lžičky.

Hrabě von Kracmar se plácal po hrudi a zubil se jako napchaný lišák právě ulovenou slepicí.
"Dostal jsem vás, vy šmíráku a čmuchale. Teď vás povečeří moje Adéla." Párkrát se zakuckal a pak mávl na svého šibalského pomocníka. Ten na povel nastavil jehlu gramofonu na desku. Začala hrát Mozartovu ukolébavku.

Květina ožila a začala se natahovat pro svázaného Mr. Cartera. Komisař Ledvina se naklonil ke společníkovi a zašeptal: "Ještě tam budem a odhalíme to tajemství."
Mr. Carter oponoval: "Jaké tajemství, živi nevylezeme." Pan komisař se slabě uchechtl: "Kdepak apetyt, mám extra černý pepř pro každý případ v náprsence." Kolegovi svitlo.

V hodovní síni bylo celkem živo. Harry si zrovna mazal marmeládu na chleba, když uslyšel Seamuse pronášet nezvyklá slova.

Okonorka, ruměnec a klec.
Ať je z poháru skvělá věc.

Když se podíval tím směrem, uviděl Seamuse, jak drží v ruce žlutý banán. Natáhl ruku pro pohár, ale sotva jej zvedl, proměnil se ve žluté zahnuté ovoce. A hned na to se to stalo se všemi poháry.

"Po snídani půjdete panu Hagridovi pomoci přesadit pár banánovníků pane Finnigane. Snad se příště vyvarujete čtení z knih o zaklínadel z exotických zemích." Dodala profesorka Mc-Gonagallová. Všichni mlčeli, nikdo ji neslyšel přijít ke stolu.